„Doktore, prosím, řekni mi, že tohle neskončí nějakou srážkou,“ Clara se pevně držela zábradlí, nohy zapřené o zem, od hlavy až k patě mokrá. Ještě před několika minutami musela skočit z pukajícího ledovce do oceánu a doplavat k Tardis, zatímco se je jejich pronásledovatel pokoušel odstřelit. Doktor na tom byl se stavem oblečení stejně. Zoufale běhal kolem kontrolního panelu. Stiskl to a potom ono tlačítko, tu zkontroloval situaci na obrazovce, tu pohnul páčkou.

Skřivánek kotvil u malého neobydleného ostrova už několik dní. Po střetu s korzárskou lodí o šestatřiceti dělech měl poškozený trup i takeláž a náhlá bouře, která se přihnala na křídlech letního monzunu od východu, jen dokončila dílo zkázy. Malá fregata nutně potřebovala opravy, ale do přístavu bylo daleko. Proto kapitán Doyle rozhodl spustit kotvy v krytém zálivu, který se krčil ve stínu zalesněného kopce.

Kopytá Arthurovho a Merlinovho koňa sa vnárali do blatistej pôdy a zvieratá fŕkali, no ich nespokojnosť prehlušovalo more. Hučalo, keď sa vlny v snahe dobyť pevninu vrhali na skaly, a výhražne mrmlalo, keď ho neústupný kameň prinútil stiahnuť sa.
Arthurove oči sa odtrhli od rozbahnenej cestičky a našli obzor. More tam takmer splývalo s tiež rozbúrenou, mrakmi posiatou oblohou.
„A vraj na juhu je pekne,“ začul zamrmlanie jazdca po svojom boku a šľahol po Merlinovi pohľadom. Jeho prižmúrené oči zrejme prevraveli zaňho, keďže sluha sklopil zrak a mlčal.