Název: Sovátko a nadpřirozeno
Fandomy: Doctor Who, Sovátko
Prohlášení: Toto jsem napsal pro vás, ne přímo pro tebe můj milý čtenáři!
Poznámka: Je to taková hrůza, až to bolí. Je mi 12 let, takže promiň. Je to neoficiální dárek. Doufám, že nevadí, že jsem jsi půjčil sovátko.
Sovátko si sedlo na bidýlko vedle Strýčka Sýčka a zeptalo se: "Už nějakou dobu sleduju...jednoho člověka"
"A jakého?"

Fandomy: Zeměplocha, Dobrá znamení
Přístupnost: bez omezení
Prohlášení: Postavy patří Terrymu Pratchettovi a Neilu Gaimanovi a napsáním jsem získala pouze pocit z dobře vykonané práce.
Poznámka 1: Jako tvůj osobní Ježíšek ti (trochu opožděně) přináším druhou povídku. Letošní podzim a zimu pro mě byl hlavním fandomem Dobrá znamení. Hlavně proto, že jsem na tu knihu dělala referát do školy (učitelka říkala, že je moc dlouhý a podrobný, ale já jsem se jen snažila vystihnout, proč je to tak boží) a pak jsem ji ještě předčítala Ať-je-to-co-je-to-tak-jsem-tovi.

Veselé Vánoce, Ianto. :-)
Bylo krátce po páté hodině ranní, když se telefon vedle jeho hlavy rozdrnčel a přerušil tak sen o růžovém knoflíku v dětské dlani. Zrovna se pro něj skláněl, natahoval ruku, už ho skoro měl. Ne. Zase na něj nedosáhl. Jeden celý spánkový cyklus v háji. Zaklel a místo po knoflíku hmátl po sluchátku.
„Omlouvám se, inspektore, ale potřebujeme vás na místě činu.“

Přístupnost: Každému, kdo už se naučil číst, případně každému, kdo má někoho, kdo by mu to přečetl.
Shrnutí: Některá setkání nemusejí být osudová, aby se nezapomínala. Správně, uhodli jste, shrnutí nejsou zrovna moje parketa.
Upozornění: Mám dojem, že se mi tam někam vloudilo nějaké zkratkovité jméno. Pro zarputilé bojovníky proti zkratkám mám jediný vzkaz: Krleš!
Prohlášení: V této povídce mi nepatří nic. Přitom by mi klidně stačil třeba jen jeden jediný strom. *smutně*

"Sherlocku, já tě nenávidím," přerušil zadýchaný blonďatý chlapec lesní ticho.
"Ty víš, že to tak není. Pojď, Johne, tudy," opáčil o něco vyšší kudrnáč a vydal se po další stezce.
"To jsi říkal i při minulé odbočce." Zabrbal John, ale pokračoval vybranou cestou.
Oba mířili na jediné místo - majestátní Dračí skálu, kde si každý rok líhnoucí se dráčata vybírala chlapce a dívky z města jako své partnery na život a na smrt. Ovšem, jenom ty, co tam dorazili včas.

Název: Aktivita v hodině.
Autor: Lady Aludnev
Přístupnost: bez omezení
Pár: žádný
Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku.
Poznámka: Tahle povídka je založená na tvém přání z minulého roku o dopisování si mezi postavami. Asi v neděli ti pošlu druhý (povedenější) dárek, tuto povídku považuj za takový bonus. Nevím, jestli jsem přání splnila. Snad se ti dárek bude líbit.

Milá Birute,
přeji moc pěkné Vánoce a doufám, že Tě tahle v podstatě strašně nudná povídka na téma „mýty v moderním hávu“ moc nezklame; originál je mnohem lepší.
Na cestách
Milý příteli,
ani nevím, proč Ti píšu, asi proto, že se strašně nudím, nebo z důvodů nějaké vnitřní vyprahlosti. Vím, už mnoho let jsem se neozval. Bydlím teď na jednom ostrově a zaválo mne to sem takovou podivnou shodou okolností - o tom se Ti ostatně chystám právě psát.

Who's the Girl of the 21st Century? Who Can Save the Universe?
Call him Doctor. Just the Doctor.
Boy Meets Girl.
Vše se otřáslo a vesmírný koráb plný lásky a tolerance přistál na okraji pusté náhorní plošiny.
Krásná astronautka se ještě v polospánku protáhla a hlouběji zavrtala do tlusté kožešiny, která pokrývala celý kokpit. Náhlý kvílivě škvrkavý zvuk zvenčí ji však zcela probral.

Milá Rebelko,
jelikož vím, že máš nejen Vánoce ale i narozeniny, přihazuji ještě jedno extrémně úchylné drabble.
Julie
Po té, co byl klobouk kouzelníka Pokustóna přizpůsoben k mezihvězdným letům (což kupodivu znamenalo hlavně to, že byl vyložen plyšem), vyrazili králíci do vesmíru.
Přihodilo se jim několik podivuhodných nehod.
„Bobe, nevíš, co to je?“
„To tedy netuším.“
„Ale vypadá to trochu jako klavír. Bobe, já se kouknu dovnitř, jo?“
„Bobku, nelez tam, nevíme, co to je.“
„Nic tu není, je to úplně bezpečný Bobe.

Sedm roků, sedm kroků
1971