TARDIS se zjevila, naprosto nezvykle, uprostřed budovy. Jednoduše zapadla do chodby a vzápětí z ní vystoupil vysoký mladík v tmavém obleku a za ním půvabná žena-dívka v dlouhých zelených šatech. Doctor se porozhlédl po chodbě, a pak konstatoval: „Rusko, devatenácté století.“
„Jak jsi to poznal?“ ohradila se dívka. „Vypadá to tu… jinak.“
„Samozřejmě, Amy. V Rusku nevypadá nic tak, jak jsi zvyklá ze Skotska. A kromě toho jsi chtěla na ples.“
„A?“

Milá Blueberry Lady,
crossover Foglara a Doctora Who mě natolik uchvátil, že jsem si ho prostě musela napsat. Prvotní záměr byl tedy dobrý. Ale potom tam vlezl Harkness a již tak dost teplá Stínadla zahořela plamenem.
Jinému bych se to věnovat neodvážila, ale věřím, že tvá pokroková učitelská mysl zažila ze strany studentstva už tolik hanobení klasiky, že jedno navíc přežije.
S láskou Ježíška.

(Doufám, že jsem ti udělala aspoň trochu radost. Zdobila jsem u filmové verze Jarmarku perníčky, a když jsem slyšela tu větu, neodolala jsem.)
Becky Sharp nepodléhala zoufalství, ani když seděla na voze z Londýna, promoklá a bez vyhlídek. Po chvíli ale musela připustit, že takový liják ještě nezažila. Zdálo se jí, jako by kapky byly... živé? Určitě ne z vody.
Potom vůz s trhnutím zastavil. Nějaký problém s koňmi.
Přes déšť téměř neviděla, ale mezi stromy rozhodně stálo něco, co tam nepatří. Vyrazila k tomu. Modrá budka? Zaklepala.
___

Veselé Vánoce, Owsi! Snad se Ti to bude líbit tak, jak se na to těšíš.
Přístupnost: bez omezení
Varování: obsahuje příliš mnoho informací, historické nepřesnosti, hazard, matematiku a náboženství. Přítomna je i reklama na díla jiných autorů. Čtěte jen na vlastní nebezpečí.
Shrnutí: Blaise Pascal pod vlivem náhody tvoří, bádá a dostává se do ohrožení života.
Poznámka: za betu vděčím mamce. Já už své betareaderské schopnosti pro letošek vyčerpala.
Prolog

Mladý muž v sametovém (a téměř neviditelně záplatovaném) hávu nervózně přecházel pracovnou. Jedna část spisů, výborně, nákresy, první, druhý i třetí, srolovat, kam dal to zvětšovací sklo, možná by se měl ještě podívat… Těkal očima, které únava podkreslila temnými kruhy, po vlastním písmu.

Jeden slavný muž kdysi řekl, že Betelgeuze 6 je nejzajímavější planeta v celé širé galaxii a měl by ji vidět úplně každý.
Ten muž byl slavný zejména tím, že ho těsně po pronesení onoho osudného výroku zhmoždil a zesměšnil dav rozlícených Betelgeuzanů, kteří rozhodně nebyli zvědaví na nával turistů, děkujeme pěkně. Tento smutný příběh mimo jiné názorně ukazuje, jak špatný nápad je používat sarkasmus proti světu, jehož obyvatelé ho dokonale nechápou.

Milá Rebelko,
máš, co jsi chtěla! Akorát je to nechutně krátká a pouze mírně šílené (v porovnání s Barbarellou). Také se omlouvám za případné pravopisné chyby, psala jsem to na poslední chvíli a už to bohužel nebylo zbetěno.
Nicméně doufám, že tě to alespoň trochu pobaví a přeju moc hezké Vánoce!
Julie

1. Kapitola

Strážný nedůvěřivě nahlížel malým okénkem ve dveřích, ale co viděl, ho zcela očividně zklamalo. Vězeň byl jako obvykle ponořen do psaní, svět okolo něj ho zdánlivě nezajímal. Když na něj strážný zkusil zavolat, aby si vyzvedl speciální vánoční přídavek, neslyšel. Hlídač pokrčil rameny a otráveně prostrčil jídlo skrz okno.

Na pláně se zvolna vtíralo jaro. Mezi trsy loňské trávy nesměle vykukovaly zelené výhonky a ve stínu osamělého křemeláku lehkonohá kobylka čenichem něžně strkala do svého syna. Sivé hříbě s námahou zvedlo hlavu. Omámeně mžouralo do bledého slunce. Vůně vlhké hlíny ho šimrala v nozdrách. V uších mu zvonilo trylkování skřivana. Neohrabaně před sebe natáhlo přední nožku. Maminka do něj povzbudivě žďuchla, ale neúměrně dlouhé nohy ho odmítaly poslouchat. Hříbě se unaveně položilo do trávy. Za okamžik se však pokusilo vstát znova. Nejprve jedna nožka. Pak další.