Nervózně si prohrábla své dlouhé husté a tmavé kadeře. Přešlápla z pravé nohy na levou a zadívala se mu do očí.
"Poslední dobou se mi zdáš velmi ustaraný, možná že bys o tom chtěl mluvit, ale nemáš s kým...Víš tenkrát, bylo to nádherné, ale nemělo se to stát. Slepě jsem věřila a-"
"Aha. Myslel jsem, Morgano, že jsme to oba chtěli."
Ucukla pohledem a odvrátila se od něj: "Promiň, musela jsem to říct."
Kdybys jen věděl, Artuši, kdybys jen věděl, co si myslím a co cítím. Věřila jsem v Avalon. Věřila v nás. Nic není, tak tedy sbohem, bratříčku.