The Big Bang Theory

Od začátku to bylo jak zlý sen.
Leonard bez řádného upozornění /14 dní předem/ změnil rozpis používání koupelny. Sheldona to zaskočilo natolik, že se jeho ranní stolice pozdržela o celých 23 minut.
Rajesh v jídelně rozmlouval se ženou! Střízlivý!
Howard nabídl na eBay k prodeji svůj světelný meč.
Penny si pořídila vlastní internetové připojení…
...OPRAVILI výtah?!
Co přijde teď, mor, neštovice, hmyz??!
Bylo to horší. Na JEHO MÍSTĚ na pohovce, dobrý Bože! Zelený plivanec!!!
„Vidíš, jak sebou chudák zmítá!“ zaúpěl Leonard. „Už mu ty elektrody sundej, Amy!“
„Stejně myslím, že ani virtuální anarchie ho nepřiměje, aby se k tobě nastěhoval.“

„Žádám vysvětlení,“ hubený chlapeček přísně hleděl na pokladní.
„Ale chlapečku,“ odvětila zoufale, „nerozumím ti... Tobě se ta výstava nelíbí?“
„Jasně tu stojí, že se jedná o výstavu nejgeniálnějších mozků historie,“ přeslabikoval důležitě.
„No ano! Podívej, támhle je Einstein, ta figurína se jim povedla...“
„Myslím, že mi nerozumíte,“ usmál se chlapec poněkud blahosklonně, „já chci vidět ty mozky.“
„Ale... To je přece... Metafora,“ hlesla, „samozřejmě tu nemáme mozky vědců...“
„V tom případě žádám omluvu za vaši mrzkou zavádějící reklamu!“
„Omlouvám se! Zase mi utekl!“ přiřítila se k pokladně vynervovaná paní.
„Nemáte to lehký,“ zašeptala pokladní.
„Nechala mě testovat!“ nespokojeně odsekl chlapec.

Sheldon depresivně seděl ve ztemnělé kuchyni a objímal vysokou sklenici banánového mléka.
Musel třikrát praštit sklenicí, než se připotácel rozespalý Leonard.
"Jsou tři ráno."
Sheldon si přihnul mléka.
"Vyklop to," zaskučel Leonard.
"Vyjádřil jsem podivení nad lidskou fixací na jednoho jedince, zohledníme-li možný počet kombinací-"
"Amy se naštvala. Sheldone, nenapadlo tě... V té nepravděpodobné rovnici tvého vztahu je proměnná vedoucí k výsledku, který ti vyhovuje..."
"Překvapuješ mne, Leonarde. Ačkoli matematika, fyzika ani vztahy nejsou tvé silné stránky, tohle téměř dávalo smysl, jakkoli primitivní-"
"Takže?!"
"Informuji Amy, že je vhodná na pozici proměnné..."
Leonard zaúpěl.
"A doplním to glukózovým čokoládičkovým úplatkem!"

„Sheldone, co tady děláme?“ Amy vypadala znuděně, stejně jako ostatní. Před hodinou je nahnal do obýváku a uzamkl dveře.
„Jak jistě víte, včera dorazily VIP lístky na comic con. Ale přes noc se záhadně vypařily. Takže, proč jsme tady?“ Nasadil výraz inspektora Kolomba. Každého z nich si pečlivě prohlédl. „Jeden z vás v tom má prsty. Nikdo neodejde, dokud se nenajdou.“
„Musím do práce,“ protestovala Penny.
„Vrať lístky a můžeš jít!“
„Myslíš ty, co sis schoval do bundy, abys na ně nezapomněl?“ vyhrkl Leonard.
Sheldon znejistěl, pravděpodobně proto, že si teprve nyní vzpomněl.
„Vidíš,“ vykoktal, „tak přece o nich víš.“

Pobíhal na vzdáleném konci davu a hledal cestu skrz. Hemžení kolem neustávalo, ačkoliv bitva o lístky teprve začala.
„Nezbudou na nás žádná místa,“ pronesl otráveně.
„Kdyby jsi nezapomněl koupit vstupenky předem, už bychom seděli uvnitř,“ utrousil Leonard naštvaně.
„Myslel jsem, že je koupí Wolowitz. Kdyby to nezpackal, šli bychom dovnitř jako normální lidé.“
Leonardovi docházela trpělivost. „To ty jsi je měl koupit!“
„No ovšem, je jednodušší obviňovat druhé, že ano?“ pronesl ublíženě.
V tom se otevřel nový vchod. „Posledních dvacet lístků na Star Wars,“ zvolal muž oblečený jako Darth Vader.
Sheldon zbystřil. Vyrazil vpřed, mlátíc lidi kolem sebe hlava nehlava.

Leonarda probudil hlas přicházející z koupelny. Pomalu se přikradl ke dveřím a naslouchal.
„… potom na to místo dal nový stůl, velký, kde se prý vejdeme všichni.“
„Nebo minulý pátek, když domů přinesl to indické jídlo, i když ví, že v pátek míváme čínu, je to stále horší…“
Leonard už to nevydržel a bez zaklepání vtrhl dovnitř. Sheldon seděl na sklopeném prkénku a promlouval ke zdi.
„Co tady proboha děláš ve tři ráno?“
Zcela vážně se na něj podíval. „Našel jsem pavouka, bál jsem se, ale nakonec jsme si úžasně popovídali, je skvělý posluchač.“ Rozloučil se s pavoukem a šel spát.

„Nepřipadá v úvahu,“ křičel a zběsile pobíhal po bytě, zatímco rozvášněná přítelkyně se jej snažila za každou cenu chytit.
„Sám jsi tu smlouvu navrhl, nemůžeš ustoupit!“
„Ale to už je dávno, to jsem…“
„…dávno nedávno, já tě chci a hned.“
„Ještě popcorn?“ zeptala se Penny Leonarda a podala mu misku.
Oba se krčili na gauči a s pobavením sledovali, jak se Sheldon vyhýbá svým partnerským povinnostem, ke kterým se ve smlouvě, uzavřené s Amy, zavázal.
„Je tam po roce?“ křičela dál. „Je, tak se necukej.“
„Myslíš, že ho jednou dostane?“
„Určitě,“ rozchechtal se Leonard, „Pacta sunt servanta… mocné to přísloví.“

Odmontovala strojený úsměv, zabouchla dveře a padla na pohovku. Byl to nejdelší den v jejím životě. Netušila, jak těžký bude rozchod s Leonardem.
Po minutě:
Zaklepání… „Penny…“
…další rány… „Penny…“
…poslední údery… „Penny…“
Už je tady zas!
Rozrazila dveře: „Co?“ vyhrkla vyčerpaně.
„Chtěl jsem jen říct, že to byl nejlepší den,“ odvětil Sheldon s širokým úsměvem a zamával obří tlapou Mickey Mouse. „Děkuji, že jsi mi ho koupila. Půjdu ho ukázat Leonardovi. Když mě hlídal on, nebylo to tak zábavné. Doufám, že je ten rozchod definitivní.“
Leonarde, vrať se ke mně! Proběhlo jí hlavou, když se Sheldon otočil k odchodu.

"Ke mě nebo k tobě?"
Chvíli přemýšlela. Zapomněla zaplatit účet za elektřinu, odpověď byla jasná. Vešli do bytu.
"Skvělé, Sheldon už spí." Nadhodil přitom výraz plný očekávání. Pochopila. Neztráceli čas s plánovaným kafem a zamířili přímo do pokoje.
Za pár minut leželo skoro všechno oblečení na zemi a postel okupovali dvě, přirozeným pudem poháněné, bytosti.
"Leonarde... Leonarde... Leonarde," ozvalo se zpoza dveří, doprovázeno klepáním.
"Co?!" zakřičel, právě v tom nejlepším.
"Jsem nemocný, musíš se o mě postarat."
"Jdi spát!"
"Penny mi musí zazpívat Soft Kitty."
Zabít málo, pomyslil si, když se odtáhl od své bohyně a šel uložit nesnesitelného spolubydlícího."

Leonard s Howardem pomalu došli k Sheldonově kanceláři.
Ztuhli na místě…
Sheldon stál zády a ladnými pohyby rukou jezdil dolů a nahoru, ve výšce svého pasu. Vše doprovázeno slovy: „Při každém tření existuje síla, která působí proti změně klidového stavu a vzniká teplo.“ Před ním klečela studentka, která ho horlivě sledovala. „Doktore, vám to tak jde.“
„Nekecej, vážně dělá to, co si myslím?“ zašeptal Howard.
To byla poslední kapka. S výbuchem smíchu neomaleně vrazili dovnitř. Sheldon se zvědavě otočil, v rukou držel ebonitovou tyč a studentce názorně vysvětloval základy Tření, které probírali na minulé přednášce.
„Škoda,“ hlesl Leonard k Howardovi.