The Big Bang Theory

Světlo výhružně zablikalo a zhaslo. V zápětí se odporoučela i televize a s ní Hvězdné války.
„Né,“ rozhořčil se Leonard, „vypnul proud.“
„Někdo by se měl jít podívat na pojistky,“ navrhl Howard, načež všichni významně pohlédli na Sheldona.
„Samozřejmě, pošlete tam profíka.“
* * *
Rána… záblesk… křik…
„Sheldone?“
* * *
„Nobelovu cenu za fyziku získává doktor Sheldon Cooper.“
Usmál se. Za hlasitého potlesku obecenstva přistoupil na pódium. Vlasy mu trčely do všech stran.
„Děkuji,“ brečel. „Je to pro mne čest.“
* * *
„Co to mele?“
„Nevím, ale musela to být pěkná šlupka, ještě se mu kouří z hlavy.“
„To teda musela, vlasy má jak Albert Einstein.“

Když Sheldon řekl Amy, že je ochoten přistoupit na možnost sexuálního styku, myslel to vážně. Nicméně nehodlal to uspěchat.
Nejdříve si prostudoval poměrně dost odborné literatury a vyhledal několik explicitních fan fiction (z očividných důvodů het), protože usoudil, že když už je donucen číst pornografii, může v ní alespoň figurovat Iron Man.
V dalším kroku hodlal zapracovat na svém odporu vůči fyzickému kontaktu s lidskými bytostmi. Už dokázal poměrně dobře snášet doteky, i když stále považoval za nutné, aby na ně byl předem upozorněn. Dokonce přemýšlel, že požádá Penny o referenční informace ohledně polibku.
Obával se, že Amy opravdu miluje.

„Jsme sami?“
Přikývl.
Ticho… úsměv… myšlenky plné neřesti.
„Mám nový experiment,“ zaskřehotala Amy. Významně na Sheldona zamrkala.
„Ano?“ dal najevo svůj zájem. „V čem spočívá?“
Začervenala se.
„Klácení zmijí,“ zasyčela. Zvláštní tón hlasu odhalil zjevné náznaky.
„Dala ses na plazy?“ vyhrkl nadšeně. „To je skvělé, podmanit si hada byl odjakživa můj sen.“
Zvesela se usadil k laptopu. „Už máš vybranou? Navrhoval bych tuhle, má hezké vzory.“
Zaskřípala zuby, přesto pokračovala v rozepínání své blůzy.
V tom se otevřely dveře.
„Leonarde, Penny,“ vykřikl vzrušeně. „Chystáme se klátit zmiji, přidáte se?“
Stačil jeden pohled na Amy, aby jim to došlo. Neudrželi smích.

První zaklepání… druhé a vzápětí třetí.
Protočila oči v sloup a otevřela dveře.
„Co je?“
Ticho… nervózní zakašlání…
„Podívej Shledone, nemám čas.“ Zavírala dveře, ale zarazil ji.
„Ehm jak jde experiment se savci?“ vykoktal ze sebe první větu a pokusil se o úsměv. Moc neuspěl.
„Savci?“ opáčila naježeně. „Moji primáti se mají skvěle. Začínají odvykací kůru. Děkuji za optání.“
Ticho…
…ještě trapnější ticho…
„Omlouvám se, Amy.“
Trvalo to čtyři dny, šest hodin a dvanáct minut. Ale potěšilo jí to.
„Omluva přijata,“ naježila se hrdě. „Pojď, ukážu ti Alfu téhle smečky. Už přešel z Marlborek na lehké peprmintky.“
„To je skvělé.“

Bla bla bla
„Regresní analýza zkoumá problémy dvou znaků. Například závislost zisku z prodeje komiksů na počtu inteligentních čtenářů, ochotných platit.“
Dívala se na něj a sledovala, jak se mu rty zaníceně pohybují v horečném vysvětlování. A ačkoliv jí sluch pracoval zcela normálně, slyšela jen další: bla bla bla. Tady překlad mozku prostě ztroskotal.
„Mírami závislosti jsou regresní koeficienty. Grafickým znázorněním …“ zarazil se v půli věty.
„Penny?!“ vyštěkl tak nahlas, že málem spolkla žvýkačku.
„Co? Koeficienty?“
„Ty vůbec neposloucháš. Jak chceš vystudovat univerzitu?“
„Promiň, Sheldone. Pokračuj,“ pobídla ho ospale, načež Sheldon pokračoval.
Mozek však opět pobral jen: bla bla bla.

Milá babi,
nikdo neví lépe než ty, jak jiný (rozuměj geniální) je tvůj Měsíční koláček. A jestli jsem se odjakživa nepočítal za Vulkánce, tak za jiný živočišný druh určitě. Je skandální, že přírodopisci dosud nezaznamenali výskyt Sheldonů na našich univerzitách, ačkoli s dědičností to určitě nesouvisí - vzhledem k tomu, že zbytek naší rodiny jsou jen šimpanzi, kteří se naučili používat depilátor...
Vynalezl jsem proto srovnávací tabulku savců:
Myš.
Kočka.
Pes.
Šimpanz.
Člověk. S výhradami.
Dlouho nic...
Vorvaň.
A tady se konečně dostáváme k inteligentním tvorům:
Spock
a na samém vrcholku evoluce - promiňte mi to, Leonarde Nimoyi - Sheldon jako absolutní nadsavec!

Bernadette se těm překvapeným reakcím zase tolik nediví. Má PhD., dobře placenou práci a moc hezká prsa. A chodí s Howardem, chlápkem, který je synonymem slizouna. Na jeho upnutý rolák a alfasamčí divadýlko ještě nikdy žádná nezabrala.
Jenže Bernadette je mikrobioložka. Vidí pod povrch věcí. Vnímá, že Howardův vztah k matce je důkazem, že je schopen opravdu hlubokého citu. Sleduje ho, když v laboratoři s leskem v očích vymýšlí technická řešení, na která by nikdo jiný nepřišel. Oceňuje jeho loajalitu k přátelům. A nikdy nezapomene na výraz jeho tváře, když mu došlo, že před ní si na nic hrát nemusí.

Slečna Vinesová z nedělní školy mu vysvětlila, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, a proto je vhodné mluvit k němu lidským jazykem.
Varianty řešení byly dvě:
1) Bůh je stejný jako ostatní lidé (jiní, než Sheldon), a tím pádem neexistuje způsob, jak se s ním domluvit.
2) Sheldon byl stvořen k Božímu obrazu, takže je naprosto přípustné modlit se v matematických rovnicích.
Z nedělní školy ho po třech týdnech vyhodili.
Prakticky vzato, Sheldon nebyl ateista. Ale měl statisticky podložené, že platnost varianty č. 2 nemá smysl lidem vysvětlovat. Předložil ohledně toho Bohu velice pečlivou analýzu, se kterou oba souhlasili.

Telefon ho probudil ve tři ráno. O pět minut později už seděl v autě a uháněl na Pasadenskou univerzitu.
Udýchaný vběhl do jídelny. Bylo tam živo. Stačil jen vytáhnout mobil a zmáčknout nahrávání.
Sheldon skákal po stole v županu a vykřikoval: „Už jsou tady. Právě prolétli atmosférou a řítí se na nás. Musíme bránit naši univerzitu. Ke strojům!“ Seskočil a zamířil k automatu na kafe. V ruce třímaje obracečku.
„Váš známý?“ optal se policista.
„Spolubydlící,“ odvětil Leonard pobaveně.
„Tak si ho koukejte odvést!“ poručil a odkráčel.
Leonard vypnul nahrávání. „Tohle bude na Youtube senzace,“ pousmál se a šel vyzvednout Sheldona.