DMD Bonus č. 1. pro 1. 4. 2010. Téma: Apríl

Každý rok začátkem jara propuklo hotové šílenství. Vtipy a vtípky, nachytávky, pasti a úskoky, kanadské žertíky ve škále od sofistikovaných až po ty nejhloupější. Bylo to jako jednodenní vlna, která zachvátila celý svět. Skoro celý svět.
Ale stačilo to.
Ta vlna se mu přelévala do žil. Cítil každičkého napáleného člověka jako zážeh tepla v ochablém, zuboženém těle. Dnes málem dokázal uvolnit pravé zápěstí. Možná příští rok. Šlo to čím dál líp…
„Ať žije… jak se to jmenuje?“ zachraptěl.
„Myslíš tím apríl nebo internet?“ zeptala se jeho žena s pohledem upřeným na misku s jedem.
„Obojí, lásko,“ usmál se Loki pokřiveně.

1.dubna 1978
„Dýchejte zhluboka, paní Weasleyová. Nádech, výdech, nádech…“
Pohlédla jsem na lékouzelnici se zdviženým obočím. Zdálo se, že je nervóznější než já. Kdo z nás dvou tady rodí? Zaúpěla jsem.
„Ještě chvíli vydržte a až vám řeknu, můžete začít tlačit.“
Rodím počtvrté. To snad poznám sama!
„Teď zatlačte co nejvíc to půjde.“
Merline! Proč já se vždycky nechám zbouchnout?
„Už to skoro bude. Ještě zatlačte!“
To by mě vážně nena… nenapadlo! Ta bolest!
„Je to chlapeček, paní Weasleyová.“
Já mám dalšího kluka!
„Jste připravená?“
„Proč? Na co?“
„Je tam ještě jedno děťátko.“
Zasmála jsem se. „Apríl?“
„Rozhodně ne.“

Tiše otevřel dveře.
„Jestli se vzbudí, budeme mít průšvih.“
„Pssst!“
Kabinet tonul ve tmě. Harry s Ronem se tiše rozhlédli a neomylně zamířili k velké truhle.
„Myslíš si, že to zabere?“
„Hermiona říkala, že je to naprostá tutovka.“
„Opravdu to bude mít růžovou barvu?“
„Jen co na to posvítí slunce. Fungovat by to mělo i ve Velké síni, takže stačí, aby si to vzal na sebe...“
Druhý den ráno bylo opravdu nádherně slunečno. Před snídaní nikdo netušil, jaká čeká studenty podívaná. Brumbál se zeširoka usmál a prohlédl si profesora od hlavy až k patě.
„Velice vám to dnes sluší, Severusi.“

Nikdy se na Apríla nevzmohl na víc, než na kapku vody na kvestorově židli. Teď na to ale kápnul doopravdy. Jestli na to skočí...
Usmál se, ale hned zase stáhl tvář do smrtelného šklebu. Snažil si trochu narovnat umělý nůž ve svém břiše.
Uslyšel kroky, pomalé a těžké, jako by se k němu blížila věčnost.
Zadržel dech.
Příchozí se zastavil a on ucítil ledový závan nekonečna. Zdálo se mu, že se zastavil čas, a možná ani nebyl příliš daleko od pravdy.
Potom se ozvalo zaklení a tiché *puk*, jak kosa dopadla na kámen
„TOHLE ALE NEBYLO ANI TROCHU VTIPNÉ, MRAKOPLAŠI.“

Poznámka: Srdečný dík mathew(ovi?) za inspiraci a omluva za porušení bodu 31.
Ležela v lenošce před krbem a v duchu si odškrtávala jednotlivé položky ze seznamu žertíků, které vymysleli společně s bratránkem.
Vyděsit Hagrida, že někdo utopil oliheň.
Splněno.
Vyměnit obsah balíčku pro Brumbála (citronové bonbony) a zásilky pro Snapea (dračí šupiny).
Splněno.
Poslat Minervě letáček s varováním před kočičí chřipkou.
Splněno.
Jen ten poslední bod – vylákat studenty od oběda pod záminkou, že u brány panáčkuje Smrtonoš – zrovna moc nevyšel. Ven vyběhl jenom Potter a to ještě mířil na záchod. Ale i tak to byl ten nejlepší apríl, co kdy zažila. Na příštím rodinném srazu si rozhodně zase sedne vedle Chucka.
Mňau.

Dnes…
s ní mluvil. Ano, řekl jí o tom proroctví.
Dnes…
už ví, že to řekla jiným; těm, kterým se to mělo donést.
Dnes…
se objevil ten, o kterém si myslí, že se ho to týká.
Dnes…
mu to řekla. Vědma.
Dnes.
Je stále dnes. Jeden a ten stejný den, pořád dokola.
Dnes.
Chyba v Matrixu? Zase?
Dnes.
Zastaví kulku? Uvěří tomu, že je Vyvolený?
Agent Smith sledoval blížícího se Nea naprosto bezvýrazně, jak už to agenti dělají. Vše bylo tak, jak to má být. Uvěřili tomu. Samozřejmě.
Pomyslel na to, ale nakonec ono slovo neřekl.
Apríl je tak… fádní.

V mé mysli femslash, ale klidně to může být i het. Není specifikováno. :D
Vzhlédla. Po nebi se klenula téměř ukázková duha. Alespoň něco, když celé dny počasí blázní: slunce, přeháňky, hvězdy, vítr, dokonce bouřka, slunce… Tohle aprílové počasí už jí pomalu dohánělo k šílenství.
Říká se, že na konci duhy se skrývá poklad. Jak asi vypadá? A vůbec, kdo to tvrdí? Vždyť konce duhy stejně nikdo nedohlédne a ani se tam nedostane. A každý vidí konec duhy někde jinde, podle toho, kde zrovna stojí.
Rozhlédla se. A nemá kdosi daleko třeba pocit, že ta duha končí u ní? Nebyl by tu někde ten poklad?
„Ahoj! Mám tě!“
Zezadu ji objal pár hřejivých rukou.

Začínal první den diktátořina nejoblíbenějšího měsíce. Duben byl vyhlášen měsícem velkých slavností. Diktátora totiž nebyla sobecká. Chtěla se s poslušnými a milujícími občany rozdělit o radost ze svých narozenin. Celý měsíc duben udělovala diktátora milosti. A rozdávala dary. Každému, kdo o to žádal. Vlastně je vnutila i tomu, kdo s ní nechtěl mít nic do činění.
I dnes měla milostivou náladu.
Vstoupila do cely Objektu, který byl už roky nazýván Zářnou vzorou.
„Jdi, můžeš ven“ pronesla diktátora a otevřela mříž.
Objekt se unavenýma očima podíval směr svoboda.
„To znám. Jako každý rok. A při prvním kroku zazní tvé kruté apríl!“

„Vražda!!! Pomoc!“ vrieskal nazúrený Filch. Na rukách niesol pani Norrisovú. Kedysi hrdzavá mačka mala modré laby, žltý chvost a zelené telo. Miesto mačacej hlavy trónil prasací rypák a na chrbte mávali krídla. „Ja ich všetkých zabijem! Parchanti! Pozrite, čo spravili úbohej pani Norrisovej!“ zabrzdil pred Dumbledorom.
„Utíš sa, Argus,“ chlácholil ho riaditeľ, kým decká sa prehýbali od smiechu.
„Treba ich potrestať!“
„Najprv treba rozvahu.“ Trvalo mu dlhú dobu kým Filcha presvedčil, že jeho mačka sa bude dať ľahko odčarovať. Školník napokon odchádzal, nezabudol hádzať výhražné pohľady po smejúcich sa študentoch.
Dumbledore ho očami vyprevádzal.
„Milujem Apríl ,“ významne sa zahihňal.

Aby toho hned na začátku nebylo málo, tak máme pro vás první bonusové drabble. Ale aby jste to vše stihli, toto téma bude otevřeno dva dny.
Upozorňuji, že na tohle téma nebudete moci psát v nedělních doháněcích drabble, takže nezahálejte a pište.
Bonusové téma pro 1. 4. 2010: Apríl
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2010 v 23:59.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.