DMD č. 6. pro 6. 4. 2014. Téma: Dokonalý tvar

"Mluvíš dobře, jezdče na soudku," zavrčel spokojeně Šmak po další Bilbově ódě na jeho dokonalost.
"V tvé přítomnosti mi krásná slova přicházejí sama na mysl, ó velkolepý Šmaku," pokračoval hobit nervózně.
Šmak náhle přiblížil hlavu téměř až k Bilbovi:"Tak mi řekni, jaký myslíš, že mají tvar mé zuby?"
Bilbo zaskočeně zalapal po dechu. Pak mu ale došla správná odpověď a zbledl. "K zabíjení," vydechl tiše a nahmátl v kapse Prsten.
"Správně, ten nejdokonalejší tvar k zabíjení všech lupičů," zasyčel Šmak a chňapl tlamou v místě, kde ještě před chvílí stál Bilbo.
Ten už ale díky Prstenu pelášil dávno pryč.

Svléknu si župan a postavím se před zrcadlo. Lesklá plocha mi vrací můj obraz. Ukazuje propadlou prohlubeň břicha, vystouplá žebra a kosti, snažící se prorazit kůži. Nespokojeně se zamračím nad tím příšerným pohledem a zahalím se, nemůžu se na sebe ani dívat. Věděla jsem, že nemám jíst to jablko! Jsem morbidně obézní a vím to. Vidím každý z těch vyděšených, zhnusených pohledů, je mi jasné, že si jejich majitelé říkají, jak může něco tak nechutně vyžraného vylézt na ulici.
Ale už jsem blízko. Dám si dvoudenní půst a budu víc cvičit. Ještě pár kilo dolů a moje tělo bude perfektní.

Dlaní zkoumal tisíckrát každý její rys, než se s dlátem přesunul dál. Když se blížil ke konci své práce, celé hodiny hladil dlouhé linie jejích křivek. Byly přesně takové, jak je stvořil, nemohl se ale zbavit dojmu, že jen následoval vedení nějaké moudřejší ruky. Stála tu před ním slonovinově bledá. Podíval se jí do očí a promluvil na ni s takovou něhou, jako by šeptal slova lásky milence. Byla dokonalá. Jeho Galatea. Božská, krásná Galatea. Kdyby jí bohové darovali život, byl by tím nejšťastnějším mužem na světě. Roztřásly se mu ruce, když si to uvědomil.
Pomoz mi, Afrodité. Já miluji.

"Takže zase děla problémy" zeptal se Jakub s pohledem na prázdnou Leninovu rakev, ve které viděl kolík pochybných kvalit. "Už zase vstal s plánem na velkou světovou revoluci a straší nám tu soudruhy" odvětil jeden z členů vedení KGB."Postarám se o to a tentokrát už natrvalo" řekl Jakub. Ve dvě hodiny ráno se vrátil Lenin z šíření propagandy. "Soudruhu, pojď s námi budovat krásy komunismu. "Jebat tvoju mať" prohlásil Jakub a vrazil mu kolík vlastní výroby přímo do srdce. Z kapsy mu vypadl propagační leták. Budovatelství vstříc! "Smrt komunismu"! prohlásil Jakub a spálil ho na popel.
Lenin už nevstal.

Celou směnu nemluvil Kruege o ničem jiném.
„Jen kdybys to viděl. Ta barva, nádherná, ničím nezkažená. Na dotek jsem cítil nádherný chlad. A to se přiznám, že jsem se poprvé dotýkal až s posvátnou hrůzou. Bál jsem se, abych něčemu tak nádhernému neublížil. Ale ruku jsem měl pevnou. Jakmile jsem jednou pevně sevřel své prsty okolo, nebylo nikoho, kdo by mě donutil se pustit. No co ti budu povídat. Úplně dokonalý tvar,“ básnil dál.
Každému, kdo ho znal, bylo hned všechno jasné. Bídák se po několika letech rozhodl pro změnu a objednal novou sadu korbelů. Pro Kruegeho to byl svátek.

Šero nevadilo. Tma nevadila.
Osamění dusilo.
Po měsících si zvykl spoléhat na zrak své zbylé ruky.
Všchny přikrývky v tomto domě byly vlhké. Zdivo ostré, studené. Kliky chladily kovem. Jen slunce na dvoře bezděčně hřálo. A večerní ohně v krbech.
Na nákladné živobytí stále měl, i když to nic neznamenalo.
Věrný chlupáč měl srst stále stejně hrubou. Nikdy dříve ji nedokázal popsat. Toho večera páchla. John ho bude muset vykoupat.
Nic v tomto sídle se ani zdaleka neblížilo dokonalosti.
Psisko zakňučelo. Uslyšel zvuk hlasu, ale odmítal mu uvěřit.
Nevěřil, dokud nesevřel v dlani ruce, její ruce s dokonalými maličkými prsty.

Pozoroval ji z povzdálí již několik dní. Byla drobná, ale ne uplně malinká. Krásně oblá ze všech stran a bledá jak porcelán. Jedna z nejdražších a nejkrásnějších prodejných holek, jaké jejich město nabízelo - a že jich nabízelo hodně. Když si představil jiné chlapy, jak se jí dotýkají, jak ji ovládají a využívají, otevírala se mu kudla v kapse. Zafoukal vítr a ona se lehce zachvěla, vlastně spíš zakymácela, jako by ani sama nedokázala udržet rovnováhu, ale on věděl své. Dal by cokoliv za to, aby ji mohl mít.
Znovu zafoukal vítr a pár drobných vlnek se rozbilo o její příď.

Nemusí ani otevřít oči, aby ho viděl. Má ho vpálený v mysli, hoří mu v srdci, když se portál otevře. Kráčí k němu s jistotou šelmy, trhá na kusy vše, co mu stojí v cestě. Žhne před ním i v něm modrým plamenem, dokonalý ve všech čtyřech rozměrech, jeho cesta k vysvobození a pomstě.
Kdosi se mu postaví na odpor; Loki se zarazí. Na okamžik zahlédne záblesk plamene jasnějšího než hlubiny Tesseractu. Srdce agenta Bartona.
Věnuje mu úsměv a tři slova. Získá je jediným dotekem, nádherné, věrné, horoucí. Není hlupák. Dovede rozpoznat skutečnou cenu věcí a nikdy neničí dokonalé klenoty.

cvak, cvak, cvak
"Nůžky, moje roztomilé nůžtičky, tralalá..."
cvak, cvak
"Tenhle nový svět je úžasný."
cvak
"Tak. Krásná labuť. Zcela hodna Jeho Výsosti. Zde by mohl být koník. Ve skoku. Jednorožec!"
Pobíhal kolem jako pakomár na kofeinu. Flóra cizího kontinentu ho v jistém smyslu zcela fascinovala. Lhostejno, že kolem funěli ti nemytí hrubiáni vyzbrojení lopatami a pobřeží přetvářeli v jeden velký zákop.
Cvak. Dílo bylo...
"Wigginsi! Wigginsi, sem, okamžitě!"
"Už běěěžím."
Cvak. Teď to bylo dokonalé.
"Zalez, ty livrejovaná špejle," zavrčel Ben.
Vzduchem prosvištěla sprška šípů.
"Ach ne. Ti špinaví rudoši! Zničí moje sousoší! Má dokonalá jardin francaise je ztracena!"

Dopadli jsme na postel.
Sakra! Vážně jsem litovala, že u sebe nemám hůlku, protože svléknout chlapa bez kouzel není žádná legrace. Zvlášť když se soustředíte na něco jiného… třeba na jeho dokonale tvarovaná ústa.
Na to, že bylo Luciusovi přes padesát, měl dokonalé tělo, štíhlé a pevné, a mě nikdy neomrzelo zkoumat ho rukama i ústy a zapisovat si do paměti každé napnutí svalu, každý tlumený vzdech.
Konečně bylo všechno oblečení dole a naše těla se propletla.
Ať už si o něm ženy myslely cokoliv – a představovaly si, jak je skvělý milenec – neměly ani tušení, jak dokonalý je... pro mě.