Shrek

Kocourova smutná očka se rozšiřovala a jihla a jihla. Všichni se octli v přímé palbě jeho pohledu, a ti zkušení rychle odvrátili zrak.
Chramst!
Dračice si uvědomila, co udělala, zpanikařila, ale po chvíli dávení se jí podařilo oslintaného a mírně ohořelého kocoura vyplivnout.
Stydlivě zabručela něco oslovi do ucha.
"Drahoušku, víš přece, že normální tvorové nejsou tak trvanliví jako naše dětičky. No hlavně že to dobře dopadlo," poplácal ji oslík něžně po pařátku. "Příště už budeš vědět, že si na toho troubu máš dát pozor."
Otočil se k naštvanému kocourovi: "No co, byl jsi k sežrání, tak co se divíš?"

"No to je mi tedy nápad," zvolal Shrek. "ještě pár takových a budu moct říct, že jsi vážně osel."
"Co je na tom, Shreku? Vždyť bys vlastně nemusel nic dělat. Klidně by sis seděl ve své chaloupce, vedl si šťastný zlobří život s Fionou a prďaty a k tomu všemu shrábnul nějaké to zlato. Neber to. Ale předem tě upozorňuju, že chci svůj podíl jako podnikatelský poradce."
"Oslíku, proč atrakci neuděláš ze svojí rodiny?"
"Přece si nemyslíš, že by se lidi dívali na starého osla a dračici. Lidi chtějí někoho, koho by mohli nenávidět. Takovou reality šou zvládnou leda zlobři."

„Fakt nevim, k čemu nám to bude. Akorát mne z toho bolej kopyta."
„Nefrfněj pořád. Je to stará zlobří tradice. Zavedl ji Plivník První řečený Mlat."
„Nojo nojo, to jsou furt nějaký historky, příběhy a pohádky... Já tomu řikam zbytečná námaha pro nic."
„Tak hele, ty malej šedivej krátkonohej vosle, když si se sem vetřel, tak já jsem taky nebyl nadšenej. Ale postupně jsem si na tebe zvyknul a respektuju tě. Takže teď bys zase na oplátku ty mohl projevit nějakej respekt mně!"
„Nojo pořád, dyť už mlčim. Můžu si aspoň broukat? Ale kdo to kdy slyšel, klátit stromy zmijí?!?"