DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Upozornění: Menší dávka černého rádoby humoru.
„...a pak srdce vrátíte zpátky a rozběhnete. Chápete?“
Na House v New Yorské státní nemocnici, zíralo pět začínajících lékařů
„Nebudeme s toho mít problém?“ zeptala se nesměle blondýna vypadající, že každou chvílí uteče.
„Můj problém jsou vaše kozy, které se na mě culí z upnuté blůzky!“
„Neřekl byste nám, co máme vlastně dělat?“
„To jsem žil v domění, že jsme všichni studovali medicínu. To srdce na vás nepočká!“
Pomalu se loudali z místnosti s nadějí, že je to špatný vtip. Místo toho na ně zavolal: „Neudělejte z toho operačního sálu pitevnu!“
Udělali! A mladý House byl vyhozen z další nemocnice.

"Chci ti něco ukázat," zašeptal a ona by za ním v tu chvíli šla kamkoli. Strohé chodby a chlad se jí příliš nelíbily, ale potom vešli do místnosti, ve které hořely stovky svíček. Viděla lůžko posypané růžovými plátky a srdce jí poskočilo.
"To je dokonalé," vydechla a objala ho.
"Ty si zasloužíš dokonalost," odpověděl on, a položil ji na lůžko. Bylo tvrdé a studilo.
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se, zatímco jí laskal krk.
"Na pitevně," usmál se a ukázal špičáky.
Než stihla protestovat, prokousl jí hrdlo. Její vysáté tělo uschoval v jednom z mrazáků. Jedna mrtvola navíc se ztratí…

poznámka: není pitva jako pitva
„Slečno, nevím co jste si myslela, ale tohle vám prostě nemůžeme vzít. Už jen ten název nedává smysl, ale nakonec je nejlepší z celé té práce. Co jste to myslela tou teorií? Vždyť vy se vymezujete proti něčemu, co jste vůbec nepochopila!“
„Eeee.“
„Skutečně jste nás zklamala, že zrovny vy napíšete něco takového, nikdo nečekal.“
„Ehm ehm.“
„S tím výzkumem jste se moc nenadřela, že? A co má být ta poslední část?“
„No já...“
„Ten závěr je zase až příliš obskurní, nemyslíte? No... co s vámi?“
Oponent si odpovídat nemusel. Bylo mi jasné, že obhajoba diplomové práce neproběhla zrovna nejlépe.

„A to je, pane doktore, asi tak všechno…“ pokrčil rameny mladík v prvotřídním černém smokingu a zahleděl se na muže naproti němu. Ten několikrát krátce poklepal tužkou o chladnou desku stolu, na kterém pacient seděl.
„Takže mi chcete říct, že vás trápí ta jizva nad pravým okem a rád byste podstoupil plastickou operaci a nechal si ji odstranit...“
Muž na stole se usmál a odhalil dokonale bílé zuby. „Přesně. Je to má jediná vada na kráse, řekl bych.“
„Ale já nejsem chirurg, pane…“ marně lovil v paměti patolog.
„Black. Joe Black.“ Představil se. „Na co chirurga? Řezat snad umíte, ne?“

Věděl to. Pokaždé věděl, že jsou mrtví. Ale stejně si byl vždycky jistý, že jej přes zavřená víčka pozorují a přes bezvládností semknuté rty na něj bezhlese křičí, aby přestal. Věděl však, že přestat nemůže. A pak se to jednou stalo.
Přelomil několik žeber a pustil se do separace, když se najednou její oči otevřely a za nimi byla čirá hrůza a někde pod tím mrtvá prázdnota. Prostorem se rozlehlo bušení, silné a rychlé, až mu zalehly uši. Pak jí z úst unikl jen tichý sykot a najednou jej objaly chladné ruce a vtáhly ho do tísnivé temnoty. Bušení ustalo.

poznámka: Tohle téma mě nějak inspirovalo na mnohem víc než sto slov. Pokud chcete, můžete si přečíst celé znění tady.
----------------------------------------------------------------------
Utnapištim a Jack přivlekli Smrt dovnitř a připoutali ji ke stolu. Ostatní už se zájmem čekali. Dokonce i Q.
Jack odložil něžně kosu do kouta, mrkl přitom svůdně na Julii, ale když si všiml Voldemorta, věnoval pozornost jemu: „Ty tvoje oči,“ řekl a přejel mu rukou po holé lebce.
„Nech toho,“ zarazila ho Julie.
„Doktor má na tebe špatnej vliv,“ ohradil se.
Wowbagger si odkašlal: „Můžeme přejít k věci? Za chvíli začínají Tři mušketýři v 5D, které jsem viděl jen třitisícekrát.“
„Jdeme na to,“ chopil se Jack skalpelu. „A teď, ve jménu vědy…“ řekl a přiložil nástroj Smrti k břichu...

poznámka: Vím, už to zase dělám, ale nemohla jsem si pomoct, nedalo mi to pokoj. Je to strašně černý morbidní humor, neváhejte a zabte mě.
věnování: Tohle je dárek pro Ebženku k Totalitním Vánocům, takže jí bude jasné, co to je, jestli si pamatuje svoje téma. Promiň, já jsem musela :)
Věděli to všichni; rozneslo se to jako blesk z širého nebe.
Seběhli se tak rychle, jak se to stalo naposledy při loňských záplavách.
Ale doktor už nemohl nic udělat. Jen konstatovat smrt a připravit si nástroje.
Tenhle hrdina by si zasloužil důstojnější konec. Zemřít takhle hloupě –
Jeho teď čekala spousta nepříjemné a hlavně zdlouhavé práce.
A zrovna on! Nejčestnější z nich, který dával ostatním takový příklad. Pílí, dobrou náladou, zpěvem.
Opatrně se do dotkl miniaturním skalpelem.
Určit skutečnou příčinu smrti a ještě srovnat šest zlomených nohou, aby se vešly do rakvičky, to není práce pro mravenčího doktora, ale pro vraha.
fandom: crossover písničky Polámal se mraveneček a Ferdy Mravence

„Další umírající,“ řekl si Zane ve chvíli, kdy jeho hodinky signalizovali, že si má vyzvednout novou duši. Získal tento úřad tím, že zastřelil Smrt. Neměl na vybranou. Pokud by nestřílel, byl by zastřelen.
Když se dostal na místo, uviděl pitevní stůl a na něm mrtvou ženu. Ale to přeci nemůže být má klientka, pomyslel si Zane. Jeho úkolem bylo vzít duši, která byla přesně v rovnováze, ani dobrá, ani špatná. Podíval se na hodinky. Byl tu správně a včas.
V tom okamžiku vstoupil do místnosti muž. Sundal si kalhoty a začal si užívat. Infarkt ho zastihl přímo na pitevním stole.

V mechu leželo jako hromádka neštěstí drobné zrzavé tělíčko s hlubokou rozervanou ranou v hrudníku.
„Kdo se opovážil zabít lišku?“ vydechl Martin Rapos zděšeně. „Tady u nás?“
Evžen něžně přejel dlaní po rezavém kožíšku a zamračil se: „Ukradli jí srdce.“
„Zaživa?“ zděsil se Martin. „U krále Zikmunda, k čemu?“
Evženovou hlavou prolétla strašlivá vzpomínka na okamžik, kdy sám stěží unikl stejné příšerné smrti. Liščí srdce jako jádro ničivé magie… Takže doufal marně. Zběsilé vraždění zdaleka neskončilo.
„Spletli se,“ řekl zachmuřeně. „Tohle byla obyčejná liška. Příští oběť bude liškomág.“
Nebe se náhle zatáhlo hrozivě těžkými mraky. Na stromě skřípavě zakrákal havran.

„Ale, kmotřičko, už zase?" poškleboval se MUDr. Kovář, takto elév řemesla forenzního.
„Neuvědomuješ si, co děláš," opáčila a opřela si kosu. „Nebudeš moci zabít ani komára, neupečeš si kuřátko, nevyléčíš angínu..."
„Houby. Chci se ulít jenom dneska odpoledne. Pak tě pustím, zítra ať se tu v nich starej třeba utopí. Udělej si pohodlí, nechceš kafe? Časopis?"
„Ztrať se, než si tě vezmu."
Zazubil se a byl pryč.
„Tak mladý Kovář se nám možná podívá na nástroje z druhé strany," řekl primář. „Srazilo ho auto. V pracovní době. Podle kluků z Ara se asi už neprobere. A co vy tady, paní?"