DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Poznámka: No jo, předběhla mě Keneu, ale už se mi nechtělo vymýšlet nic nového.
S takovým pacientem se doktor Nacosáh Přeříz ještě nesetkal.
„Tak proč jste šel do nemocnice, když vás nic nebolí?“
„CHTĚL JSEM SI TO JEN ZKUSIT.“
Ticho.
„PROMIŇTE, NEVĚDĚL JSEM, ŽE MĚ MUSÍ NĚCO BOLET.“
„Pošlu vás na ikogen,“ povzdechl si nakonec.
Ikogen byl nejnovější vynález. Prostě do vás spustili skřítka na provázku a on vám nakreslil vnitřní ikonogram. Šikovná věcička.
Později.
„Člověče, vy nemáte žádný orgány!“
„AHA. DĚKUJI. NO, MOŽNÁ KDYŽ BUDU JÍST ZDRAVĚJI...“
Nacosáhův obličej vystřídal několik barev.
„Odneste ho na pitevní stůl!“
Přidusali dva golemové.
Smrť se na ně usmál.
„MOHU TAM DOJÍT SÁM, POKUD VÁS TO POTĚŠÍ.“

Takový nádherný exemplář! Přistání u pobřeží západní Afriky vážně stálo za to. A Jack se ani moc necukal, když ho žádal o člun. Stephen si spokojeně pobrukoval. Škoda jen, že se mu nepodařilo zvíře sehnat živé. Ale co... Aspoň se podívá jak má ta prapodivná ryba vyřešeno dýchání. Vzal do ruky skapel a připravil se k prvnímu řezu.
„Bzzz“
„Huš“ okřikl bzučící mouchu a opět se soustředil na svou práci.
„Bzzz“
Moucha nedala pokoj. Lhostejně se ohnal rukou.
„BZZZZ“
Tentokrát zaútočila přímo na jeho citlivé ušní bubínky.
Plesk! Drobné tělíčko přistálo na desce stolu. Konečně mohl nerušeně pokračovat v pitvě.

„Zdravím tě, můj otče.“
„Vítám tě, můj bratře.“
„Otče, dovol mi podávat zde pokrm, který jídáváme na zemi.“
„Můj nejdražší bratře, dlouho jsme se svářili. Pojď, pojíme u společného stolu, budeme přáteli.“
„Kdepak je tvůj syn Pelops?“
„On? Je dole na zemi.“
„Vzal jej k sobě můj bratr, že?“
„A kdepak jsou tvoji synové, drahý bratře?“
„Doma, hrají si.“
„Ten pokrm, synu, ochutná jej tvůj syn?“
„Ten pokrm, bratře, z jakého je masa?“
„Můj synu, nemusím se ptát, co je na těch mísách. Vím to.“
„Můj bratře, co je na těch nosítkách, jež přinesli?“
„Tvůj syn, Tantale.“
„Tvoji synové, Thyeste.“

„Ten brejlatej blbeček mi pěkně leze na nervy,“ prohlásila medička Alena.
„Mně taky. Dal bêch mu po čuni,“ přidal se Jožka.
„Potřeboval by dostat za vyučenou, náfuka,“ pronesla Tereza.
„Ale jak? To musí bejt něco extrovního.“
„Už vím!“ vykřikla Alena. „Jožine, schovej tu mrtvolu, Terko, svlíkni se a na stůl, ale fofrem! Pěkně ho vyděsíme.“
„Až na něj bafnu, tak se z toho potento.“
Medici sotva stihli schovat mrtvé tělo a Tereze přikrýt obličej rouškou, neoblíbený spolužák se právě přiřítil do pitevny.
„Ten debil! Nedal mi zápočet,“ zapištěl, pak popadl skalpel a vztekle ho zabodl do těla na pitevním stole.
Poznámka: morbidní téma - morbidní drabble.

Varování: Sprosté slovo a... drogy?
Doktor Patrick měl svou práci na soudním rád. Cítil se jako detektiv, který řeší vraždy za pomoci vláken a chemických rozborů.
Dneska mu na stole přistál mrtvý feťák. Oblečení punkové hvězdy sedmdesátých let doktora rozesmálo. Trochu. Přešel ho ve chvíli, kdy se mrtvý zvedl a silným londýnským akcentem zanadával: „Ku*va, už ani zlatá nefunguje!“
Doktor šokovaně civěl. Pak do jeho pitevny vrazila mrňavá blondýna.
„Masone, kde se flákáš?“
„No, no, neřvi, Georgie, copak smrt nemůže mít alespoň chvíli klid?“
Když odešli, doktor se konečně mohl odporoučet k zemi.
Nazítří dal výpověď a našel si klidnou práci číšníka ve Waffle House.

Má mě rád – nemá mě rád – má mě rád – nemá mě rád?
A dá ti občas pusu z ničeho nic, jenom tak?
Moc často ne.
To tě asi nemá moc rád.
A napsal ti večer něco hezkýho na dobrou noc?
Nenapsal, šel s klukama na fotbal.
To si tě teda moc neváží.
A jaký to vůbec včera bylo?
Docela fajn.
Jenom fajn? To snad nestojí za to.
Počkej, tys brečela a on tě ani neobjal?
Strašně se styděl.
To nemá vůbec žádnou emoční inteligenci?
Naše láska je mrtvá. Zemřela na pitevním stole. Supky se slétají.
On ti dal kopačky? Hajzl!
------------------------------------
Poznámka: Já vím, já vím, ale jak byste jinak říkali samičce od supa? Jsem to vzala podle novodobě-gender-korektního vzoru hostka. Ještě by mohlo bejt supyně podle vzoru sokyně :-)

Noční hlídač jako obvykle procházel budovu nemocnice. Prošel všechna patra, pozdravil se se sestrami na noční směně a před návratem do kukaně, k oblíbenému seriálu, zamířil do suterénu.
V suterénu byla pitevna.
Samozřejmě, člověk, který si vybere takovéto povolání, nemůže být strašpytel. Ale do pitevny se malinko bál.
Navíc, na stole jako by se něco pohnulo. Prostěradlo natažené přes mrtvé tělo se přelévalo jako mléko v hlubokém oceánu.
Prudce je strhl. Na stole ležela osoba, bez jakýchkoli zvláštních znaků. Prostě… někdo. Zdálo se, že spal a hlídač jej probudil.
„Co tu děláte?!“
ČEKÁM NA TEBE.
-
Následná pitva prokázala selhání srdce.
Fandom:crossover reality a Zeměplochy.
Poznámka: podívejte se znovu na nadpis, ten háček tam opravdu je. Jak už jsem zmínila v některém komentu, Smrť bydlí v každém fandomu. 8+)

Svět je malý a o náhody v něm není nouze. Dánsko je ještě menší, takže náhody mají žně.
Tři vyslanci Valhaly tradičně pročesávali sklepy nemocnice, kam se často uchylují upíři pro krevní konzervu poslední záchrany, když narazili na muže pracujícího přesčas.
„Co tu...“ začal se divit, ale ne dlouho.
„Ty nemehlo!“ umlčela ho Botilla rázně, neboť mu ubalila facku jako hrom, nemilosrdně ho kopla ho slabin a pak ho milosrdně omráčila.
„Očividně se znáte,“ podivila se druhá Dánka.
„Jo, pitval mě po té přestřelce.“
„Víš, je to jeho práce. Třeba potřebovali vytahat kulky kvůli vyšetřování.“
„Ale já ještě nebyla mrtvá!“

„Pani Čuníková, stav vášho manžela sa veľmi nezlepšuje,“ hlas primára onkologického oddelenia znel vážne. „Pravdu povediac, už sme vyčerpali všetky dostupné možnosti liečenia...“
„Nádej predsa umiera posledná,“ zavzlykala.
O dva dni...
„Pani Čuníková, potrebovali by sme váš súhlas...“
„S čím?“
„S prevozom...“
„Kam? Myslíte, že by mu niekde inde pomohli? V inom ústave? Nejaká ďalšia chemoterapia? Alebo rádioterapia?“ vychrlila otázky s nádejou.
„Nie, žiaden iný ústav. Viete, v noci tu bude len jeden ošetrovateľ a nebude stíhať... Čo keby tí dvaja, ktorým za hodinu končí služba, previezli vášho manžela na pitevňu? Aspoň bude mať ten v noci o robotu menej...“

AN: Asi trošku blbost, ale nemohla jsem si pomoct :D
„Byla to velice neobvyklá smrt, Jethro,“ ozvalo se od pitevního stolu, jakmile vešel dovnitř. „Neobvyklá, ale ne vyloučená.“
„O co jde, Ducky?“ zeptal se nezaujatým hlasem, když prošel osvětlenou, na pohled chladnou, místností.
„Ten muž zemřel na pitevním stole,“ dramaticky se odmlčel, aby dodal svým slovům váhu.
„Na pitevním stole?“ nedůvěřivě povytáhl obočí.
„Přesně tak, Jethro,“ přikývl Ducky a zanořil dlaně do mrtvého těla, aby podle všeho vyndal játra. „Vidíš jeho játra?“ položí řečnickou otázku, jelikož Jethrovi strčí játra přímo pod nos. „Nebyla to nikterak hezká smrt, záchranáři si mysleli, že je mrtvý… vykrvácel po první říznutí. Špatná srážlivost krve.“