Poslední mohykáni
Chtěla bych letos zkusit takový volný cyklus z naší moderní neveselé historie.
Zatím první střípek do mozaiky.
S babičkou sledujeme matku, jak se s kobylkou rozpíjí v mlze. Šourá se vedle potahu s pospěchem, sedřená, seschlá.
Drobně romejší, zvířatům jde od huby pára.
"Březen, za kamna vlezem," zabručím, i když vím, co mi babička odpoví:
"Na svatýho Řehoře, šelma sedlák, kerý neoře!"
"Jenomže já nejsem žádný sedlák," odseknu.
"Jednou budeš ženou sedláka," řekne přesvědčeně.
"Nebudu," zavrtím hlavou a není to vzdor. Vím to. I matka s babičkou vědí, ale odmítají se s tím smířit. Budou bojovat až do konce. O svou půdu i o svou hrdost.
I když všechny tři víme, že ten boj není možné vyhrát.
- Číst dál
- 48 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit