Selská jízda

V kuchyni voní skořice a badyán, jablka, ořechy a chvojí, zkrátka tu voní moje nejmilejší vůně, vůně Vánoc. Dřív jsme mívali na okně dřevěný betlém, ale teď už ho nemáme.
Je to prý proto, že Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu bílé vousy, a už to není Ježíšek, je to děda Mráz. Už mu taky na cestu nesvítí jenom jedna jediná betlémská hvězda, ale spousta hvězd a hvězdiček, rudých hvězd, jedna z nich visí i nad naším jezedé, ale to je trochu divné, protože ta tam je pořád, i v létě.
Akorát nevím, proč se stromeček teď jmenuje jako já, Julka.

"Jen intelekt a snaha nestačí, Pepo," domlouvala mu ráno třídní. "Dnes je důležité projevovat pokrokové smýšlení. Kdyby sis aspoň podal přihlášku do Svazu mládeže a ukázal se na několika schůzích!"
Pepík ví, o co jde. Má nejlepší prospěch z celého ročníku a i mistr na dílně si ho chválí. To leží soudruhovi řediteli v žaludku. Ale jak moc mu kazí zažívání, to Pepa zjistí teprve z nástěnky.
VÝSLEDKY SOUTĚŽE V PROSPĚCHU
3. místo Studený Karel
cena: třídenní zájezd k Máchovu jezeru
2. místo Hučín Emil
cena: týdenní pobyt v Tatranské Lomnici
1.místo Šeda Josef
cena: celodenní výlet do Prahy

Vladimir zádumčivě pozoruje klesající pěnu na půllitru. V hospodě je dnes plno, lokálem se převaluje kouř z cigaret. A z toho kouře jako z mlhy vystupují Vladimirovy vzpomínky.
Vzpomínky na domov v Žitomíru na Volyni, na lány obilí vlnící se ve větru, na kolchoz Ráduga, na to jak ve dvaatřicátém sklízela armáda, jak za krádež pěti klasů z kolchozního byl trest smrti a jak to přesto mnozí z hladu riskovali.
Vladimir zádumčivě pozoruje klesající pěnu na půllitru. V hospodě je dnes plno, soudruzi provádějí agitaci. Mezi okny rozvinuli rudý transparent: Se SSSR ke světlým zítřkům! Vladimir už ty zítřky zažil.

Když se změnila doba, všechny jsme se zaradovaly. Konec stísněným poměrům! Už nejsme žádné domácí puťky! Konečně můžeme roztáhnout křídla!
Přestěhovaly jsme se do lepšího. Už jsme nemusely první vstávat a první usínat. Mohly jsme si dělat, co jsme chtěly. Každý, kdo měl jen trochu sil, hrabal jako o život.
Jenže to trvalo jen krátce, brzo nám spadnul hřebínek. O volnosti teď nemůže být ani řeč: všechny nás pozavírali. Teď tu živoříme u pasu a plníme normy. Proč jen jsme si nevážily dobrého bidla?! Kurník! Šopa!
Totální anarchii nahradila totalita.
Slepice v drůbežárně jen smutně vzpomínají na život na dvorku.

Stavba rychle postupuje. U rozestavěného pilíře spolu hovoří dva šedovlasí pomocní dělníci.
"Pane profesore, Fanka se válí támhle u kelfasu! Byl byste tak laskav a došel pro ni?"
Profesor se rozhlíží, hledá dotyčnou Františku. Mluvit o dámě takovým způsobem! Neslýchané! Je hrozné, jak někteří kolegové v dělnickém prostředí zhrubli. Dost na tom, jak se tu používají germanismy. Třeba zrovna slovo kalfas. Z německého Kalk vápno a Fass sud. Přitom máme takové pěkné české pojmenování: maltovník. Ovšem když to jednou použil, mistr vůbec nechápal, o čem je řeč.
Slečnu Fanku profesor nenašel. Nevadí. Doktor Ječný si pro zednickou naběračku došel sám.

Před poštovním úřadem se klikatí dlouhá fronta. Polední slunce připaluje, boty roztržitě šoupou prachem.
Nálada je napjatá. Ženské z Rafandy vedou šeptem vzrušený hovor, jen občas z hloučku vyletí hlasitá nadávka a to se pak ustrašeně ohlížejí přes rameno na skupinu milicionářů, která pokuřuje opodál. Před chvílí odvedli řezníka. Rozčiloval se moc hlasitě. Hospodáři ze samot mlčky zachmuřeně pokuřují. Mladá Šusterka popotahuje a pěstí si po obličeji rozmazává špínu. Celé roky škudlila, před měsícem vybrala. Přes noc o všechno přišla. Není jediná.
Slečna na přepážce se smutně usměje.
Odevzdáš čtyři tisíce, dostaneš sto třicet čtyři nových korun a potvrzení.
"Další!"

Tma.
Tma a průvan.
Hučení větráků už ani nevnímáš.
Klopýtáš ve své bublině světla. Kahan tiše syčí.
Za krk ti kape voda. KAP. Kap.
Čvachtavé kroky v kluzkém blátě.
Pospícháš.
Stěny štoly se svírají jako hladové čelisti.
Nad hlavou tuny kamení.
Skloň hlavu! Strop je tu nízko!
Výdřeva z kolejnic tiše drnčí ozvěnou
dunění vzdálené DETONACE: na čelbě se střílí.
Plamínek karbidky se tiše chvěje.
Blíží se skřípání vozíku:
RYCHLE se vmáčkni do skály nebo tě vezme s sebou!
Zarezlá kolečka rachotí tmou.
Den za dnem, noc za nocí
fáráme do chřtánu Svornosti.
Armáda mužů určených
k likvidaci.
Zdař bůh!

Matčin bratr studoval v semináři. V 50. roce jsme s ním ztratili kontakt. Nepřišel ani lístek k Vánocům. Před Velikonocemi dostala máma dopis s razítkem pošty Valdice.
Milá Terinko, švagře a děti!
Především Vás chci uklidnit, abyste se o mě nestrachovali. S ohledem na situaci se mi daří dobře. Xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx, xxx xxxxxxx. Vzpomínám na xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx. Xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx vůni čerstvě xxxxxxxx xxxxxxx. Xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Vyprané xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx. Xxxxxx kočky xxxxx xxxxxxx xxx xxxx
Další lístek mohu poslat za půl roku.
S láskou
Váš bratr a strýc
Prokop

Hrdinou Pepíkova dětství byl inženýr Cyrus Smith. Kolik večerů s ním tajně strávil za svitu baterky!
Na potoce s klukama podle jeho vzoru postavili přehradu s elektrárnou. Obětoval sice dynamo a svítilnu z nového bicyklu, ale osvětlil celou tůň. Otec to zjistil, když na kole jel večer ze sokolovny.
Rozdělávali oheň pomocí lupy sestrojené ze sklíček hodinek. Bohužel, sklíčka po skončení pokusu již nešla vrátit zpět. Ale pokus se zdařil, shořela celá kopka sena. Matka to zjistila, když nenašla krmení pro králíky.
Inženýrem se kvůli původu nestal. Vyučil se zámečníkem. Ale ať budete potřebovat jakýkoli forychtuňk, on ho dokáže vyrobit.

"Jarouši, a ty teda nic neuděláš?!"
"A co bych měl jako dělat?"
"Po Mikešovejch zůstalo v baráku plno věcí. Celá vesnice si tam chodí, jak do krámu."
"Prosim tě, jak to můžeš vědět?"
"Mám oči, ne? Ten klobouk, co měla Tetivka v kostele, ten koupil Mikeš ženě u Podolský."
"Co já s tim?"
"Stará Blažková si přinesla domů porcelán. Krásnej. Prej Míšeň. Mařka mi to říkala."
"Že posloucháš ty drby, Anko."
"Jarouši, když nic neuděláš, celá vesnice si nás bude brát do huby."
"A co teda chceš, abych udělal?"
"Mikešovům je kdovíkde konec. Těch věcí je škoda. Večer tam zajedem."