Quo Vadis

Chilón namočil prst do červeného vína a načrtol na stôl vo vinárni niekoľko čiar.
„Vieš, čo to znamená?“ spýtal sa hostinského.
Hostinský Sporus sa poškrabal na hlave. „No hej... to je pavúk. Vyzerá to ako ten barbarský symbol, čo nosia tí cudzinci.“
„Aký symbol?“
Sporus na naklonil bližšie a stíšil hlas. „Pani Apokalypsy... Vládkyňa Okultných Umení Klamu. Pavúk, chápeš?“
Chilón zbledol. Bolo to oveľa horšie, než sa obával. Pokiaľ Lýgiu uniesli jej spoluveriaci... a pokiaľ skutočne uctievali symbol pavúka...
Potom bolo načase zanechať celé hľadanie a čím skôr odcestovať z Ríma.
V Hispánii bude určite v najbližších rokoch bezpečnejší život.

Nebála se smrti. Brala ji jen jako poslední krok k Němu.
Bála se svého vlastního strachu. Bála se, že nedokáže pokorně sedět, až vypustí lvy. Bála se, že se neudrží a začne bezmyšlenkovitě utíkat.
Bála se toho, až lvi poprvé zařvou.
Bála se, že tělo ji prostě přestane poslouchat.
Když ji vedli do arény, snažila se být klidná. Tiše se modlila a věřila.
Klekla si uprostřed a spatřila, jak dovnitř vpouštějí devatero lvů. Když jeden z nich otevřel tlamu, aby zařval, roztřásla se.
Ale místo řevu se rozezněl kouzelný zpěv. Lev zpíval jejímu strachu. Přidala se k němu.
"Christus regnat!"