DMD č. 13 pro 13.4.2011 Téma: Vůně hořkých mandlí

Poznámka: Vím, že mám ve Fryově jméně navíc á, ale ono se to lepšejšeji psalo...:) Odpusťte.
***
„Ukážu ti cestu ráááájem, půjdeš tam s přítelem Frááááyem… přítel Fray má o tebe záááájem, Bendre nezaplatils náááájem,…“ neslo se kuchyní Planet Express.
„Hej Frayi! Čekal jsem tě doma s večeří, nepřišels. S tím problém nemám, zblajznul jsem to sám, ale bylo toho moc, tak jsem doma trochu obhodil komoru, měl bys…“ zarazil se Bender uprostřed věty a… koláč!
„Zapek jsem tam doutníky, tři příčně a dva podélně, tak jak to máš rád,“ pochlubil se.
„U mýho naleštěnýho zadku! Jako bych cítil…“
HOŘKÝ MANDLE! Pak, že je blbej!
„… oříšky! Bleh, chceš mě zabít?! Do tohohle já kousat nebudu!“
Je blbej.
***

Poznámka: slash (?) :)
Putovali několik dní opět bez peněz - to znamenalo i bez jídla. Fuu byla podrážděná, Mugen nevrlý, Jin zamlklý.
Usedali kolem stolu a nechali se obsluhovat. Fuu mezi jednotlivými chody pečlivě dokumentovala: Kai džiru, Jaki meši, Goyza, Tempura, Teppanjaki...
Když už ani Fuu nemohla nic pozřít, dali se na rychlý úprk. Pro nocleh si vybrali malou jeskyňku za vesnicí.
Mugen těsně před svítáním ucítil vůni hořkých mandlí. Seděl, díval se na spícího Jina. Uvažoval zda opravdu voní po hořkých mandlích. Ne, Mugen nikdy nepřemýšlí. Za ten živý výjev mohla spousta jídla. A vůně hořkých mandlí je dost patetická jedině pro sen.

Myslela na něj dnem i nocí.
Patřil mezi elitu, nebyl její liga. Jak by mohla doufat, že se k němu dostane dost blízko?
Ale nakonec nepotřebovala ani kmotřičku sudičku, ten správný plán přišel sám.
Trochu se to podobalo přípravě k boji. Někde přidat barvu, jinde zdůraznit kontury. Použít parfém s předstihem, aby se vůně stihla rozvinout.
Vybrat správnou vůni je věda (a základ úspěchu).
Tak. Popelka může vyrazit na ples. Naposledy si před zrcadlem uhladit šaty. Zkontrolovat v kabelce připravený nůž.
Všechno vychází.
Zlomyslný úsměv na rtech a hořká vůně s mandlovým základem, tak typická pro magickou parfémovou směsku “Nepovšimnutelná”.

Poznámka: Tak nějak se nám atmosféra postupně uvolnila - uvidíme, jaké bude další zadané téma. Za komentáře díky Danae a ioannince!!!
Už dva dny si užívali deštivého počasí Nové Guiney. A jak trefně poznamenala Hermiona, asi jim opravdu pršelo štěstí. Vydrželi bez vzájemného popichování a nechali se zvolna prostupovat místní kulturou. Nejprve procházeli muzea a doufali, že se déšť alespoň na chvilku slituje a dovolí jim strávit příjemný den na pláži. Zatím se nic takového nekonalo, a tak vyrazili, vyzbrojeni deštníky, do národního parku.
„Navrhoval bych krátkou zastávku. Stejně musíš vypít protiepileptický lektvar.“
„Ten hnus pít nebudu, voní jako hořké madle a stejně tak chutná. Co do něj vlastně přidáváš?“
„Nic zvláštního, vylepšil jsem ho jen trochu.“
Zcela nečekaně se rozesmáli.

Tentokrát žádné jedy. A ani to není BJB, i když to tak možná vypdá, prostě si to řeklo o napsání.
S volně rostoucími mandloněmi jsem se poprvé setkala na Sicílii. V Agrigentu tvořily kolem starověkých chrámů celý hájek nízkých stromků s malými listy. Patří tam stejně neodmyslitelně jako proslulá čtveřice sloupů.
Bylo už září, ačkoliv panovalo vedro jako uprostřed léta, a pod stromy leželo množství plodů.
Mohla jsem si jich nasbírat tolik, kolik jsem pobrala. A potom rozbíjet skořápky kamenem a jíst.
Bohužel se předem nedalo poznat, že některé jsou hořké. To byla pěkná otrava.
Až později jsem zjistila, že právě chuť i vůně hořkých mandlí výrazně vylepšuje mnohé z vynikajících sicilských a jihoitalských zákusků, stejně jako místní mandlové likéry.

Fandom: Star Trek Voyager, niekde z konca siedmej série
Poznámka: Stalo sa mi to zase. VOY pozerávam iba v angličtine, tak som musela aj drabble napísať po anglicky. I'm a gim'me som rátala za jedno slovo.
Poznámka 2: mamka dnes pri upratovaní našla balíček mandlí. Viete, aká je to zmyslová rozkoš, jesť mandle a čítať o mandliach? :)
B'ellana entered the mess hall. She had been dreaming about the almond cake the entire duty. Now she was starving and almost crazy.
"Hello, Neelix, do you have anything with almonds?"
"I'm afraid you must use the replicator this time," he grinned with apologise.
"Computer, almond cake... No, belay that order. Three almond cakes."
Half an hour she was floating in the cloud of almond taste. And her baby was kicking with pleasure.
* * *
"Computer, another almond cake."
"Warning. Cyanide levels have reached the critical limit. Report to sickbay immediately."
"You know what, computer? Shut up and gim'me that bloody cake."

poznámka: já nikoho vraždit nebudu!
První věta, kterou jí Britanny řekla, bylo, že voní jako mandle a že by ji nejraději snědla. Nebyla to ovšem žádná hloupá balící fráze. Santana ten den použila mandlový šampón a Britanny prostě byla přímočará a nehledala za tím nic jiného.
Po těch třech letech Britanny pořád nerozuměla a naopak Santana věděla až příliš. Jenže když někomu zazpíváte Stevie Nicks, tak se všechno změní. Britanny byla pořád přímočará a když mluvila o tom, že miluje Artieho a že chce být s ním, Santana jí neměla důvod nevěřit.
Mandlová příchuť zhořkla.
Včera ji Karofsky polil ledovou tříští a zakřičel slovo lesba.

Poznámka: inspirace tu byla okamžitě, ale vzala roha, takže nakonec BJB.
Už zase se mačkali v kuchyni. Válečnou poradu svolala Káča.
„Já to nevydržím! Ona je tak nesnesitelná. Má někdo nápad, jak se jí zbavit?“
Babičce se zablýskalo v očích: „Co takhle ji otrávit? Co je ten jed, co není cítit po hořkých mandlích? Cyankáli?“
„Arsen, babi, arsen. Ale ten na tetičku použít nemůžeme. Dokážeš si představit, že by byla nejen otravná, ale navíc i otrávená?“
Argument byl přijat. Jenže co dál? Petr si pod stolem tajně četl noviny. Pavla mu je sebrala a…
„Inzerát! Dáme tetičce inzerát do novin a provdáme ji!“
„A na svatbě se bude podávat mandlový dort!“

Poznámka: BJB. Hodně.
Obvykle zneklidněný Midsomer.
Během týdne zemřeli čtyři lidé. Předběžnou příčinou byla otrava, ale policie stále čekala na zprávu z laboratoře. Detektiv Barnaby byl plně zabraný do práce a Troye posílal, kam to jen šlo.
Právě teď seděl na pohovce v obývacím pokoji zatím nepodezřelé Marthy Jonesové, profesorky chemie, která se znala se všemi zesnulými.
„Udělejte mi radost a ochutnejte,“ usmála se slečna Jonesová s tácem koláčků v rukách. Troy zazářil. „Možná jeden.“
Cítil mandle.
Martha se otočila a Gavin zahlédl tetování na jejím krku.
„Slečno, můžu se zeptat?“
Přikývla.
„Co znamená to tetování?“
„KCN, to je vzorec, seržante. Kyanid draselný...“

Sešli jsme se u Felixe Felixoviče. Byl konec listopadu a ocelově šedá mračna podtrhovala atmosféru. Den jako stvořený pro vraždu.
Seděli jsme u stolu. Já, Felix Felixovič a ten vyvrženec pekel Grigorij Jefimovič. Každý z nás v sobě měl dobrý půl litr vodky a Grigorij ještě navíc tři sklenice vína, které vonělo po hořkých mandlích. Zapíjel jím naše speciální koláčky a pochutnával si, že nic tak dobrého dlouho nejedl.
Bastard! Věděl, že jej chceme sprovodit ze světa a práci nám nijak neusnadňoval. O čtyři výstřely později jsem byl přesvědčený, že jej ani ďábel nechce. A jeho úsměv říkal to samé...