DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Butch Káčidy

Reverend si odříkal třiadvacátý žalm a konečně zmlkl. Došlo mu, že to stejně nemá žádný účinek.
Butch vytáhl zpod levého křídla kancelářskou sponu a několika šikovnými pohyby se nenápadně osvobodil. Důležitý byl moment překvapení. Bylo důležité, aby si nikdo nevšiml toho, co provádí.
Jakmile měl křídla volná, sundal si ze zobáku plechovku od pálivých fazolí. Měl otlačený zobák, a tak si ho promnul. Navíc ho i pálil, jelikož v té plechovce byl pozůstatek chilli omáčky.
Přemýšlel, jak nejlépe provést svůj následující plán s názvem "jak utéct a osvobodit všechny ostatní".
Potřeboval pokračovat v hledání pokladu trpasličího muže. A to nezbytně.

Reverend Barnaby žádný stín nevrhá. Leží totiž u kmene věkovitého juniperu a mezi zuby drtí slova dvaadvacátého žalmu. Nejčastěji opakuje druhý verš. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Samozřejmě ví, že ho Bůh neopustil, jenomže nesnáší poezii. Navíc v podání starého hudravého šamana.
„Ani uši si ucpat nemůžu,“ zasténá, když skončí s recitací, „když jsem svázaný jak kachna na krámě!“
Nemůže zapomenout na ten krocaní smích, pořád mu zní v uších. Je rád, že nemá hudební sluch. Plynule přechází na žalm dvacátý třetí.
„Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází...“
Reverendovi bohužel schází mnoho. A trpajzlík pořád nikde.

Na náves krocaní osady se vbelhá stařičký šaman. Upřeně se zadívá do kamery a začne deklamovat:
"Ať má dnes každý krocan smůlu smůl
A Butch zas štěstí v každém peříčku
Ať sponku jemu nikdo neuzmul
A hlídač ať si zdřímne chviličku
Teď Butch se snaží vymanit se z pout
A kolty rozkačkat jak kačer msty
Kdo uteče tak vůbec není bloud
A whisky svlaží zobák nebo rty
Už Káčidy je pánem kurníku
A seňorita též se probírá
A krůtám strach as káže taktiku
Tak Káčidy se v klidu posbírá
    A spěchá hledat reverenda stín
    Než uloží se v seňoretin klín."

„Stop! Dáme si pauzu.“
Butch Káčidy se zvedl a sáhl pod křídlo, aby odtamtud vyndal kancelářskou sponku, která ho tlačila. „To je dost, rejžo. Mám hlad, žízeň a chce se mi na záchod.“
Režisér mávnul rukou a vešel do svého karavanu. Nalil si skleničku, pohodlně se usadil a zamyslel se. Režíroval už spoustu filmů, ale natočit western s těmi nejlepšími z oboru byl vždycky jeho sen. A tým DMD takový byl. Dojatě zamáčkl slzu. Tohle bude nejlepší film, jaký kdy natočil, jako že se Danny DeVito jmenuje. Tak, zpět do práce.
„Všichni na svá místa! Klapka! Pokračujeme, kde jsme přestali!“

Butch pomalu otevřel oči. Byl svázaný do kačelce a na zobáku měl naraženou plechovku od extra pálivých fazolí, aby nemohl mluvit. Patricia zlehka oddechovala v kačecím nedobrovolném spánku u kůlu opodál. Po Reverendovi ani stopy. Proklatě! Krocani je oba dostali živé!
Dva nakrocanci klábosili opodál u kamene.
"Riri, já už takhle dál nemůžu. Jak dlouho už to společně táhnem?"
"Nevím, Koko. Asi pět let."
"Co my dva tady vlastně děláme?"
"Čekáme."
"Proč?"
"Protože má dnes večer přijít."
Butch zavřel oči a předstíral, že je ještě v bezvědomí. Moment překvapení a kancelářská sponka za jeho levým křídlem byly na jeho straně.

... netušíce, co toto rozhodnutí přinese za zkázu.
Když po letech Butch, obklopen káčátky, vzpomínal, neubránil se dojetí.
"Vaše máma byla skvělá káčanda!"
Neměl se pustit do dobrodružství bez Sunkáče!
Kde jemu konec?
Odletěl někam k Medníku a tam si ho prý urožnila babička Mary, postrach to nejen plchů a skunků, ale i nebohých kachen.
I když Chris mu onehdá tvrdil, že ho snědl Calvera. Ale co věřit lysohlávkovi!
Třeba se zapletl s harmonikou a zamiloval do Claudie. Nebyl by sám.
Nebo si připojil k divoké bandě Pika Bishopa. Pak ale neskončil ani sněden. Příliš mnoho olova.
"Tatínku, pokračuj ve vyprávění!"

"Čo si sa skachnil?" zasyčala Patrícia ako hus. "Div som neopŕchla."
"Ap má pušku!"
Vtom sa ozvala rana, a Butchovo krídlo bolo ako v ohni. Musel vynaložiť všetky sily, ale sa vzkachnil a neklesol k zemi. Reverend a Patrícia leteli za ním ako na migračnom ťahu, pripravení ho podoprieť.
Butch sa obzrel, a videl, že Ap ich na koni prenasleduje. Museli sa ukryť.
"Ale sme nad územím divochov. Čo ak pristaneme v ich hniezdisku?" namietal reverend.
"Tak im vykvákame, kde nájdu našu whisky," rozhodla Patrícia a s bojovým zakvákaním začala klesať k lesu.
Vlietli cez koruny stromov do kruhu krocanov, ...

"Slyšel jsi už o Kuním lese?" zeptala se, ladně vzlétajíc, Patricia.
"Jsi v pořádku?" ohlédla se po něm vzápětí. Tedy spíš shlédla k němu.
"Samozřejmě že jsem, tyhle propady pomáhají aerodynamice," plácl Butch. U všech snůšek, jistě že slyšel o Kuním lese. A byl rád, že u slyšení zůstalo. Rozhodně netoužil tam chodit. Ani létat. Prý to není zrovna místo na pocvičení se v zen-kačismu.
Mezitím se Ap i se svým strašlivě žluťoučkým koněm povážlivě přiblížil.
Víření vzduchu připomínalo hříšné saxofony ďáblů.
Všichni tři už byli bezpečně ve vzduchu. Nejspíš odtud vážně vyváznou.
V té chvíli ale reverend vyděšeně vykřikl.

Siréna, stále visíc na stromě, svým úpěním ďábelské ódy přivolala stádo... Co stádo, celou migraci divých prérijních koní! A na strašlivě žluťoučkém kopytníku seděl opičák Ap!
"Při vší drůbeži!" zaklel reverend.
To už se z koní formoval bojový šik.
Zen-kačismus však zachránil situaci. Mysl se uklidnila a řešení bylo tak jasné.
"Zachránit nás může jediné," pravil Butch.
Reverend i Patricia mu viseli na zobáku.
"Všechno odhoďte! Vrátíme se k naší prapůvodní kachnovitosti! Opičák může mít prsty, ale my máme..."
"Křídla!" dokončil reverend.
"Tak kde má být ten poklad?" ptal se Butch, notně povzbuzen kořalkou, kterou do sebe nalil, než vzlétli.

"Sožeto...," zamumlal potlučený kačer a málem se znovu odebral do říše snů.
Pak se mu začalo rozsvěcet.
"Slečno Patricie? Vy? Oni...?"
Krásná káčanda s úšklebkem pokyvovala a dobře nabroušenými pírky si smetala z ramene prach.
Butch ohromeně pohlédl na Barnabyho.
"Takže tohle..."
"Zkouška. Vstávej, pečínko, máme spoustu práce."
Reverend zachytil klobouk, který se čistě náhodou kutálel kolem. Nabídl ho Butchovi společně s pomocným křídlem, aby desperado konečně vstal.
"Práce," hučelo kačerovi hlavou, až se mu blány mezi prsty krabatily. Cítil se spíš na dva roky prázdnin.
Nebylo mu dáno. Údolím se rozlehlo zlověstné dunění. Snad kamenná lavina? Nebo... Cože? Ne!