DMD Bonus č. 2 pro 8.4.2011.

...a taková to byla láska!
Poznámka: slash
Rozvleklé loučení, bolestné pro obě strany. Strach z posledního dne. Vlak ujíždějící z nádraží, sklíčené pohledy, knedlíky v krku a zvlhlé oči.
První dny v osamění duchem bez sebe. S nadějí v: , Někdy se uvidíme. ´ Ale Dánsko je od Prahy daleko a Praha daleko od Dánska.
Z počátku vzpomínky přicházely neustále. Za měsíc už jen jednou denně, za tři několikrát do týdne, pak jednou za měsíc, za delší dobu už jen občas neočekávaně. A taková to byla láska. Jenže i v Dánsku se najdou hezcí a správní hoši. Láďa Vilemín nebyl jediný čestný a na vzhled dbající hoch v Praze.

DMD č. 7 pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý
Varování: depresivní
Vždycky mě bere s sebou, když někam jede. Je mizerná řidička. Ale co ječí hned, jakmile přijde z práce, a co vylila tuš do koše s čistým prádlem, protože si nezasloužíme používat pračku, občas ji přemlouvám, abychom si vyjely. Táta se nikdy nerozvede. Miluje ji. A ségra je ještě malá. Oba se ji jen snaží nerozčílit. Jako by to šlo. Prostě...
"...jsou to dva tupci, holčičko. Idioti," slyším vedle sebe. A nenapadlo to i mě?
"Vychovává tě," zašeptalo mi něco studeně do zad. "Jako nástupkyni."
Nechci.
Dojížděly jsme ke křižovatce. Hodně jsem se předklonila, kvůli výhledu.
"Zprava dobrý," zalhala jsem.

DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění
"Takhle by to nešlo! Všechno je špatně. Ta látka vůbec nesedí, jak má a tady se to divně krčí!"
Rarity poklusávala nervozně okolo figuríny s našpendlenými šaty a mračila se na ně.
Samotná princezna Celestia si u ní objednala šaty! Taková pocta a ona za celý den není schopná ušít něco pořádného.A to má šaty poslat už zítra odpoledne!
Všechno ji padá, ujíždí jí kopýtko při šití a ani magie dnes nijak zvlášť nepomáhá. Ten roh si jednoduše dělá, co chce.
.......
Na zem se rozsypaly perleťové knoflíčky.
Už toho měla dost. Potřebovala si zakřičet nebo něco rozbít.
Hned teď!

Téma: ...a taková to byla láska!
"Proč nikdy nejsi schopný udělat to, co po tobě chci?"
Ginny zavrtěla nechápavě hlavou a podívala se zpříma do zelených očí svého muže. "Chtěla jsem jenom abys jednou vzal naše děti ven, a ty se zapomeneš v práci. Proč?"
Harry jen něco zamručel a pokrčil rameny. Neměl rád hádky s Ginny, ale v posledních letech se opakovaly stále častěji, a on netušil, jak jim zabránit.
"No jistě, nevíš! Ty nikdy nevíš, Harry Pottere!" Ginny udeřila drobnou pěstí do stolu a smutně sklopila hlavu, až jí vlasy zakryly obličej, "a já už taky nevím. Nevím proč ses mi zdál tak skvělý!"

A/N: Odehrává se během Velké hry. Komu sedmdesátá léta neříkají tolik, co Jimovi - http://www.youtube.com/watch?v=OBwS66EBUcY.
Téma: Kam se poděl hrdina?
„Tudududum.“
Moriarty seděl nad sklenicí nedotčené minerálky a opakovaně obnovoval okno Science Of Deduction. Pomalu začínal pochybovat o kvalitách své hračky, alespoň se však na číhané nenudil.
Každé očko má slepou skvrnu. Tou Sherlockovou byla štěnice v bytě 221C. Na začátku hry mu ušla pro tenisky.
„Tudududum.“
Příchozí hovor. Zločinec-konzultant vytáhl sluchátka z mobilu a pustil se do práce.
„Nedělej z lidí hrdiny, Johne,“ ozvalo se mezitím docela zřetelně z mikrofonu. „Hrdinové neexistují, a i kdyby, já bych nebyl jedním z nich.“
James zavěsil a interiérem Speedy’s se rozlehl zpěv Bonnie Tyler.
„I need a hero!“
Moriarty jen zavřel oči.

DMD č. 5 pro 5. 4. 2012. Téma: Poslední bonbónek
pozn.: obsahuje stopové prvky slashe
upřesnění fandomu: Zkřížené meče
Byla jednou jedna komteska. Roztomilá blondýnečka se zálibou v koťatech, statných mužích a čokoládových bonbónech.
Za hrabětem Arnoštkem dokonce utekla z domova. Ujela. Kočárem. S bonboniérou, kterou dal její sestře.
„Vezme si mě, nevezme si mě, vezme…“
Poslední bonbón rozhodl. Nevezme.
„A co otvory po bonbónech? Dá mi novou bonboniéru, nedá…“
Dá. Ještě že tak.
Na kraji panství potkala Arnoštka, který se zachoval přesně, jak předpověděla bonboniéra a odvezl ji domů. Aspoň ho poškrábala. Třeba by ho mohla ošetřovat a při té příležitosti by…
U večeře její snění zpečetila celkem nevinná Arnoštkova otázka.
„A, ehm, kde máte toho… no, Krištofa?“

(téma č. 7: Zprava dobrý)
„My zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil. Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.“
Ticho. Vzápětí znovu, netrpělivě: „My … (atd.) … svého, sakra!“
„Hele, nech toho,“ řekl Brian.
„Což nevisím po pravici Mesiášově, na nejvhodnějším místě spásy? To jsem kurva vyhodil tolik šekelů Římanům zbytečně?“
„Lituji, ale jsi asi někde jinde.“
„Nebudu ještě dnes s tebou v ráji, jíst ze stromu života a lenošit s huriskami?“
„Kde dnes oba budeme, fakt nevím, a s těmi huriskami trochu předbíháš dobu.“
Lotr se pokusil na Briana plivnout.
„Jéžiši Kriste,“ povzdechl si Brian.

Téma: Poslední bonbón
Žiji v poměrně velkém bytě. Nicméně z finančních důvodů jsem nucena pěstovat si spolubydlící. Bohužel vášeň pro luštění příběhů (a zřejmě i některé mé povahové rysy) má jisté neblahé vedlejší účinky.
Jedna z dívek, které se mnou sdílely domácnost, například dostala od svého přítele (jako důkaz lásky) vzácnou bonboniéru, kterou po několik týdnů uchovávala na čestném místě ve spíži. Zhruba po měsíci se rozhodla slavnostně ochutnat první z bonbónů. Bohužel se tak stalo právě v den, kdy byla poslední cukrovinka nahrazena detailním modelem z fima. Práce s touto hmotou má pozitivní vliv na mé soustředění. Čokoláda také. Spolubydlící se odstěhovala.

Téma: Kam se poděl hrdina
„Doktore!“ zařvala Amelia Pond a dál splašeně pobíhala po Tardis. „Kde zase vězíš? Celá tahle „bigger on the inside“ záležitost je pěkně na nic. Jak se tady má člověk vyznat?“
„No to mi povídej,“ ozval se vysoko nad ní hlas jejího manžela.
„Rorry? Co tam děláš?“
„Opaluju se.“
„Moc vtipné. Jak ses tam dostal?“
„Nevím. Přísahám, že tady ještě před chvílí byly schody. Je to tu jako v Bradavicích.“
„Doktore! Můžeš se prosím ukázat? Můj stupidní manžel se nemůže dostat dolů.“
„Rorry! Copak jsem hasič, abych tě sundával jak kotě ze stromu?“ ozval se za ní hlas právě dorazivšího hrdiny.

Téma: Zprava dobrý
Roderick soustředěně počítal nádechy. Na šedesátý pátý se zvedl ze země a opatrně se prosmýkl kolem zadních kol traktoru. U vrat se zarazil a dlouze se rozhlížel.
Mlýnek na maso po jeho levé ruce byl dost daleko. Prasklina v asfaltu tam byla už minule, ale třpytivé místečko vedle ní bylo nové. Opatrně tím směrem hodil matičku. Spadla docela spořádaně. Hodil druhou, v pořádku. Třetí, čtvrtou. Pak teprve se rozhodl: „Zprava dobrý“, usykl a pomalu se vydal k třpytivé kouli.
Cestou opatrně sebral ještě dudlík a dvoje černé kapky. Dneska bude dobrý den. Na doktora pro Agnes to bude bohatě stačit.