Harry Potter AU

24. prosince roku 1997 panovala nad Atlantikem mrazivá noc. Jejich Triple Seven prorážel ledový vzduch ve výšce 35 000 stop a bezmračná obloha zářila miliardou třpytivých hvězd.

„Tohle je prostě nádhera,“ zašeptal okouzleně první důstojník Lupin a místo palubního počítače chvíli hypnotizoval scénu za oknem. 

Kolem čelního skla měli natažený vánoční řetěz s kouličkami a na odkládacím pultíku vedle sebe každý jeden perníček od hlavní stevardky Lily Potterové. 

Po třech dnech strávených ve sněhové vánici v Torontu konečně mířili domů.

„Jo,“ broukl kapitán Black, „už chybí jenom Santova sobí letka.“

Bylo to naposled, co spolu letěli. 

26. prosince Remus zemřel. 

Zachřestily řetězy a ozvalo se táhlé Úúúúúú.

Šedá dáma si povzdechla a zatvářila se ještě utrápeněji než obvykle. 

„Klid, má drahá,“ poplácal ji profesor Binns po ruce.

Šedá dáma se malinko odtáhla.

Skoro-bezhlavý-Nick si odkašlal: „Ehm. Asi bychom mohli začít...“

Řetězy zalomozily ještě naléhavěji.

„Ještě nejsme všichni,“ procedil mezi zuby Krvavý Baron, pak se otočil a zařval: „Protivo!“ až se zachvěl křišťálový lustr.

Řetězy zařinčely naposled. O chvilku později prolétl zdí obávaný poltergeist.

„K službám, barone, a tak dále,“ parodicky naznačil úklonu a zastavil nad volnou židlí.

„Spočtěme se,“ s úsměvem nadhodil Tlustý mnich.

Všichni se na něj nevěřícně zahleděli.

„Úkony po nouzovém přistání,“ ohlásil první důstojník Snape, když se znovu usadil a rukávem košile otřel zvratky z úst. „Vypnutí záložního napájecího systému, vypnutí ventilace, vypnutí baterií…“

„No do prdele, to byl mazec,“ zahučel kapitán Black, když si připálil cigaretu a z čela otřel pot. „Chvilku jsem myslel, že zhebnem. Vodvaz jak sviň!“ 

„Zahajujeme evakuaci,“ zavolal Severus vedoucímu kabiny. „Otevřete všechny východy a pomozte lidem ven. Pak je spočítejte.“ 

„Myslíš, že nám jako někdo cestou vypadl?“ uchechtl se Sirius.

„Ani bych se tomu nedivil,“ opáčil Severus. „Mít padák, vypadnu odsud hned.“

„Nebuď taková cíťa. Lítal jsi u RAF, ne? Cígo?“ 

Voldemort předstoupil před své služebníky v evidentně dobré náladě.

„Crucio,“ mávl směrem do shluku Smrtijedů a zachichotal se.

„Dneska se sečteme. Já budu jednička,“ roztáhl bezertá ústa do úsměvu, který spíše než cokoli jiného připomínal puklinu ve tváři.

„Ty budeš co?“ ukázal na první zahalenou postavu.

„Ehm... asi dvojka, můj pane,“ sklonil hlavu konsternovaně tázaný.

„Správně! Crucio!“ hodil náhodně další kouzlo do chumlu a pochechtával se, když se ozval bolestný výkřik.

„Tak dál,“ vyzýval přítomné, kteří nevěřili tomu, co se před nimi odehrává.

„Třetí,“ ozval se ženský hlas.

„Čtvrtý,“ pokračoval další.

A tak Pán zla spokojeně přihlížel až do konce.

O dvě hodiny později – nad lamanšským kanálem – si byl Severus jistý, že jejich první let bude zároveň poslední. 

V cestovní hladině 370 vletěli do bouře, na kterou sice byli upozorněni meteorologickým hlášením, letovým dispečerem i vlastním radarem, nicméně Black varováním nepřikládal o nic větší význam než zprávám o narození gepardích koťátek v edinburské zoo. 

Příval obrovských krup ucpal motory. Zásah blesku vyřadil většinu přístrojů včetně autopilota. Z Airbusu A320 se stal gigantický kluzák nezadržitelně klesající k zemi. 

A zatímco Snape po nouzovém přistání na vojenské základně Abbeville zvracel z okýnka, Sirius se šíleně smál a v kapse košile hledal cigarety.  

Jejich první společný let se nepodobal ničemu, co zažil. Což vzhledem ke skutečnosti, že měl nalétáno přes 10 000 hodin, znamenalo hodně.

Předletový brífink Black zahájil i ukončil prohlášením: „Zase A320, to si moc nezalítáme. Tady za tebe všechno dělá počítač. Kdyby to uměl, tak se za tebe i vysere.“

První checklist nechal na Snapeovi a odešel na cigáro. 

Druhý a třetí checklist sotva vnímal. 

Během vzletu pak zvedl příď tak, že se ozvalo varování před úhlem náběhu a do řízení okamžitě zasáhl autopilot. 

„Vidíš? Nic ti nedovolí. Jseš jenom podělaná loutka.“

„Ale živá. Zatím.“

„Jo. A unuděná k smrti.“

Phoenix Airlines jsou od svého založení v roce 1977 považovány za nejšílenější aerolinky britského souostroví. Tahle nechvalně proslulá nízkonákladovka se základnou v Edinburghu sice nabízí nejlevnější lety, ale taky zaměstnává dosti svérázné, nedisciplinované či jinak problematické piloty a velmi kreativní údržbáře, kteří společným úsilím poskytují pasažérům spíše adrenalinové zážitky než komfortní přepravu.

Nicméně s nimi stále létá dostatek lidí, aby společnost drželi nad vodou. (Skoti. Co dodat.)

Když ředitele přišel žádat o místo prvního důstojníka, věděl, že je to střemhlavý pád do horoucích pekel. Jenomže nic jiného mu nezbývalo. 

Týden nato zažil skutečný střemhlavý pád. 

Na sedačce vedle kapitána Blacka.