DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení

Druháci se seznamují s podvojným účetnictvím. Probíráme různé účetní případy a společně rozhodujeme, zda se mají zaúčtovat na stranu má dáti, nebo na stranu dal. Začátečníkům to obvykle připadá nepřehledné.
Blíží se čas oběda, jarní slunce pálí do oken a studentů se začíná zmocňovat malátnost.
Mluvíme o aktivním účtu. "Na stranu má dáti účtujeme přírůstky. Co se zaúčtuje na dal? Patriku?"
Patrik se hrbí v lavici, ruku zanořenou v penálu. Nevnímá, neboť právě konverzuje s patnácti přáteli na facebooku.
"Patriku!"
Chytrý telefon nacvičeným pohybem nepostřehnutelně mizí v kapse.
"Prosím?"
"Co je na dal?"
Zmatený pohled.
"Nadal? To je přece tenista!"

Mycroft dokázal svléknout rybářský převlek, odstranit nalepené vlasy a vousy a obléknout se do svých šatů (Proč měl v Sherinffordu uložený oblek?) během sedmi minut a osmnácti vteřin, které uběhly dřív než Sherlock došel k Eurusině cele.
John nerozeznal lidské kosti od psích.
Sherlock nepoznal sklo od vzduchu!
Nikdo nedokáže takhle dobře manipulovat s lidskou myslí.
Vrtalo mu to hlavou. V pravém slova smyslu. Jako ocelový šroub se to zavrtávalo do mozku.
Chtěl odpověď.
Téměř litoval, že ji nakonec dostal. Bylo jedno, že popřela vše, čemu do té doby věřil. Ale o Rosie se bál. Nějak mu přirostla k srdci.

Penelope told me that what I'm doing is called stalking and it's illegal. I think she just told me, so she wouldn't have to go with me anymore. Well, it didn't stop me.
And the effort finally paid off. One evening, I found Baz in the catacombs. I knew he was plotting something.
"Tell me or-"
"Or you'll stake me?" He laughed. I gripped my sword.
"I'm not going to bite you, Snow. Not risking accidentally turning you. You would annoy me forever!"
Back then, I didn't know the answer actually meant: "I'm in love with you, you fucking idiot!"

„Gusto? Potřebuju něco vysvětlit.“
Tázavě na mladší sestru pohlédl. „Matiku?“
„Né. Jak udělat ňákou snadnou smetanovou omáčku. Ať je to šupito presto.“
„Takže italskou?“
„Hlavně rychlou, nechci se s tím patlat.“
„Zkus Alfredo.“
„Neblbni! Kafe?“
„Kafe je Segafredo,“ zasmál se. „Alfredo je jednoduchá smetanová omáčka. Dáš vařit špagety. Umíš, ne?“
„Nejsem blbá!“
„Fajn. Než se uvaří, nalij do rendlíku šlehačku, nech ji vařit tak pět minut, aby se trochu svařila a zhoustla. Pak v ní rozpustíš parmazán, odstavíš ze sporáku, přidáš deset deka másla, osolíš, připepříš. Finito, signorina. Hlavně – pokud nemáš parmazán, necpi tam eidam, jo? To radši nedávej nic.“

„Chcete říct, že jsem našla štrúdl na fíkusu, protože je středa?!" prohlásila přísně.
Raubíři se ošili.
„Dneska totiž chodí pan Vomáčka s poštou,“ začal Pavel.
„A ve středu má vždycky nově přeleštěné boty,“ doplnil Petr.
„V úterý nestíhá.“
„Tak se zdržuje u paní Součkové...“
„...a my mu necháváme otevřené dveře.“
„Jenže Poldinka utekla!“
„Andula pro ni letěla, ale my ji dávno hodili oknem na gauč.“
„Taky jsme si předtím hráli s knoflíkama u skříně.“
„Andula to pak vzala zkratkou.“
„A v obýváku je ta ozdobná židlička po pradědečkovi...“
Pavla zavřela oči a zhluboka se nadechla. „No, tak si pěkně hrajte.“

Absolutně to nedávalo smysl.
"...a ten případ v Himalájích! Přesně jeho styl." Popadl do rukou štos papírů ležících na stole a strčil jí je až pod nos.
Sally bezděčně ustoupila.
"Phillipe, uplynul rok. Kdyby pošuk- kdyby byl Holmes stále naživu, už..."
"Nedokončil svou misi!"
"Misi." Zopakovala nevěřícně. Rozhlédla se. Špína. Papíry. Hrnky od kávy.
Co by viděl Sherlock? Posedlost.
(A její kolena, už dlouho v perfektním stavu.)
Zahnala tu myšlenku.
"Vysvětli mi, proč tohle děláš," řekla unaveně. "Proč se nevrátíš do práce?"
"Existují dvě možnosti. Buď přežil... nebo jsme ho zabili."
Chvíli bylo ticho.
"Ne," řekla.
(Jeho pohledu se vyhnula.)

„Jenom bych rád věděl, bratře můj, proč se opět tak lehkovážně snažíš ohrozit své schopnosti bezhlavým užíváním drog.“ Mycroft se tvářil jako nadmutý holub. Nic nového.
„Sherlocku! Proč vyrýváš do mé podlahy šachovnici?!“ Paní Hudsonová nad ním stála rozkročená jako bohyně pomsty. Zřejmě nikdy nehrála šachy s figurami v životní velikosti. Na stůl se pochopitelně nevejdou.
„Víš... pořád si opakuji, že se mi nesnažíš záměrně ublížit. Že si jen neuvědomuješ, jak na mě působí tvoje slova. Je to tak?“ pípla nesměle Molly.
Nevěděl.
...
„Já se radši na nic neptám!“ John zakroutil hlavou. A pousmál se.
Sherlock ho za to miloval.

Chodili po jednom. A navzdory vzdělávacímu výnosu (číslo 22, podepsána Dolores Umbridgeová) ne úplně všichni.
Hermionu překvapilo, že v komisi není ředitelka McGonagallová, nebo aspoň profesorka Sinistrová. Přítomná ropucha převzala od Quirrella složku a odkašlala si.
„Vaše studijní výsledky jsou skutečně působivé, má milá, ale přesto se domníváme, že vzhledem ke známým skutečnostem...“
„Vaší nekázni a nestabilní magii.“
„...není třeba vysvětlovat, proč vám tyto volitelné předměty nemůžeme doporučit. Takže Péči o kouzelné tvory?“
„Ale výzkum Adalberta Wafflinga jasně ukazuje, že-“
„Pan Waffling je už dvanáct let mrtvý. Jeho teorie je do jisté míry překonaná. Kde jste k ní vlastně přišla?“

Bol U siedmych krkavcov, presne ako vravel.
"Čo si spravil dcére, Tadeáš?" Vypálil na neho. Tadeáš mu pozrel priamo do očí.
"Vôbec .. nič." usmial sa.
"Nápoj!" naznačil knieža napäto.
"Obyčajná medovina." pokrčil Tadeáš ľahostajne ramenami.
"Požadujem vysvetlenie!" zaburácal knieža. Pár hláv sa otočilo ich smerom, ale rýchlo sa vrátili. U siedmych krkavcov cudzie hádky nikoho nezaujímali.
"Spoznala ma." povedal Tadeáš kľudne. "Bystré dieťa. Napadol mi jediný spôsob, ako vás zastaviť, aby ste ma udal tej tlupe vojakov, čo sa pohybuje okolo...Vrah som nebol ani vtedy a nemienim s tým začínať."
Naklonil sa k nemu.
"Ale vy to viete, že?"

Aaron vyděšeně sledoval, jak se obě ženy divoce rozesmály. Nechápal, co se to děje. Plánoval ve vesnici jen přenocovat a druhý den se zase vydat na cestu, proč mu tu vyprávějí ty otřesné příběhy?
Chtěl vyklouznout ze světnice, ale dveře mu zastoupily děti.
„Povíme ti pohádku,“ řekly jednohlasně.
„Ne, už ne... já raději půjdu. Děkuji za ohřátí, ale užil jsem si tu až až,“ odpověděl Aaron a snažil se kolem nich protáhnout.
„Nikam nepůjdeš.“ Stařena ho čapla za límec kabátce.
„Proč?“ dožadoval se zoufale vysvětlení.
Ale Stařena ho nepustila.
„Protože s tebou máme jiné plány.“
V úsměvu odhalila zažloutlé zuby.