DMD č. 4. pro 4. 4. 2020. Téma: Ženský úděl

Cítila skoro fyzickou nechuť ke slovům, které přicházely od stolu za ní.

"Je hrozně mladá."

"A ještě k tomu holka."

"Nějak si na akademii asi musela dopomoct, jestli víš, jak to myslím." Když jeden z chlapců za jejími zády udělal zvuk, jakoby se něčím dusil a začal se smát, měla pocit, že se pozvrací.

Pevně tiskla rukojeť příborového nože v ruce a promýšlela, jak přeskočit stůl a přišpendlit rukáv toho idiota ke stolu.

Vzpomněla si na to, co jí učitel řekl její první den. "Ženu tady ještě neviděli. Budou na tvé dovednosti žárlit o to víc."

Stisk na rukojeti povolil.

Keď sa muž dotkol posvätného kameňa z Čiernej zeme, všetky jeho rany sa zacelily, jeho sila sa zdvojnásobila a jeho zmysly výrzne zbystrili. Na rukách mu však zostávali znamenia na miestach, kde sa dotkol kameňa. Podľa toho sa dalo poznať, že muž prešiel Labyrintom skúšok.
Údel žien bol iný. I ony museli prejsť Labyrintom, aby sa mohli dotknúť posvätného predmetu. Ale keď sa vrátili, ich rany zostali nedotknuté, iba v očiach mali zlatavý nádych a niekedy, obzvlášť za jasných mesačných nocí, dokázali čítať znamenia ukryté v korunách stromov, v pôde i na ľudských rukách. Znamenia boli všade, a prezrádzali budúcnosť.

Profesorka McGonagallová zpoza brýlí sledovala výkvět Zmijozelu.

Před hodinou načapala Malfoye a spol, jak se posmívají nebelvírským děvčatům.
„Hloupý nebelvírky, na co se učíte, stejně z vás nic nebude. Ženský jsou dobrý jen do postele a na rození dětí, viď Weasleyová,“ poškleboval se Zabini.
„No jasně, kromě mudlovských šmejdek, Grangerová, těch se nikdo nedotkne ani vidlema,“ Malfoyův posměšek vyvolal salvy smíchu u Grabba a Goyla. Brzy jim zamrzl na rtech, když zjistili, že za zády mají profesorku přeměňování.

A tak teď čtyřlístek výtečníků seděl v lavicích a za trest stokrát opisoval větu:
Nebudu se posmívat dívkám a zesměšňovat jejich úděl.

Seš ňáká hysterická. Nemůžeš myslet racionálně? Tomu bys nerozuměla. Smrkej potichu. Dej ty nohy k sobě, když sedíš. Choď rovně. Jak, unavená? A co budeš říkat, až budeš mít tři děti? Měla by ses naučit vařit. Nezapomeň být nezávislá. Musíš se o všechny postarat. Musíš vydělávat. Musíš mít doma uklizeno. Jak si toho chlapa vychováváš? Uhlaď si tu sukni. Podpatky jsou tady povinné.

Vzorná dcera, žena, holka, partnerka, matka, babička, sestřenice, učitelka, sestra, snacha, tchýně, vnučka.

Skvělá a efektivní uklízečka, milenka, ozdoba, vychovatelka, pečovatelka, podnikatelka, účetnice, organizátorka, holka pro všechno, podržtaška a vzor dětem.
----
Milý Ježíšku,
nemůžu bejt prosimtě kluk?

Selyse seděla u svého toaletního stolku. Otevřela důkladně nabroušenou břitvu a zamyšleně pohlédla do zrcadla.
Od dětství jí vštěpovali, že jejím úkolem je činit svého budoucího manžela šťastným a dát mu dědice. Jenže ani jedno se jí nedařilo, přestože se tolik snažila. Nechávala se česat tak, aby zakryla své velké odstávající uši. Pravidelně se holila, aby nebylo vidět, že jí roste knír. Nosila šaty, které měly na její vyzáblé postavě vytvořit aspoň zdání křivek. Všechno marně. Čím více úsilí vyvíjela, tím více se jí vyhýbal.
Mrštila břitvou do kouta. Ať Stannise vezmou Jiní! Že nemají syna není jenom její chyba!

Kolegyně za barem se marně pokouší otevřít novou sklenici okurek. Je snad ještě drobnější než já... ,,Ukaž, já to zkusím. Dodělej zatím to kafe." Taky marně. Vyměníme si zoufalý pohled. Popadnu sklenici a vyrazím ke stolku, kde sedí pán, jenž si objednal tousty s paštikou a okurkami... ,,Omlouvám se, že ruším. Ale vy jste tu momentálně asi jedinej chlap..." Naštěstí byl pobaven a okurky zdárně otevřel.

---------

,,Tu sobotní směnu za tebe, Ondro, klidně vezmu. Jestli chceš jít do toho divadla."
,,Děkuju, jsi hodná. Ale je to zavíračka a na Spartě bude fotbal.. Nebylo by oukej, abyste zavíraly samy dvě holky."

Rudovlasá elfka stála tak nehybně, až zcela splývala se stíny.
Staré rybářské čluny, zapomenuté zde kdysi kýmsi, v poryvech slaného větru slabě povrzávaly.
Šum zvedajícího se přílivu by mohl snadno skrýt něčí přítomnost. Elfka věděla, že má v toulci už jen několik šípů.
Její oči nervózně pátraly v šeru blízkého lesa. Cítila blížící se nebezpečí.
Pohled jí bezděčně zaletěl k Majáku, černému oproti tmavnoucímu nebi.
Majáku, který musí ubránit.
Majáku, který teď jediný stojí mezi vítězstvím a porážkou.
Napnula neslyšně tětivu.
Z lesa zazněl válečný orkský pokřik.
„Mamiii?“ rozespalé volání z pokojíčku.
„Už jsi vzhůru? Tak máma vypíná počítač.“
Zase...

Ženy to nemívají jednoduché. (Muži taky ne. Ale o tom tohle téma není.)

Především v souvislosti s muži.

Už od mala slýchají: Buď hodná. A čistotná. Jsi přece holčička.

Pak jsou v pubertě, a najednou musí mýt nádobí a ustlat tomu debilnímu ichtylovi ve vedlejším pokoji postel.

Nakonec si najdou partnera. A TRPÍÍÍÍÍÍ, protože očividně údělem spousty žen je celý život trpět, aby jim pak na náhrobek nikdo nenapsal "obětovala se pro chlapa a všem to bylo fuk". Protože všem to JE fuk. (Hlavně tomu chlapovi.)

No, a pak je tady kudlanka nábožná.

Teda - ne že bych chtěla něco navrhovat.

…přihoď křídlo netopýra, by nebyla v stropě díra.
Pak zamíchej jazyk mločí, nechť se oči neprotočí.
A k jazyku, přihoď zraky, na duši rozženou mraky.
Ponech v klidu do půlnoci, ať je ti tma ku pomoci…

„A to má být lektvar? Vždyť to nedává smysl!“ odfrkla si Hermiona.
„Jmenuje se to Netopýří oči a taky to tak funguje.“
„Netopýři přece spíš slyší než vidí!“
„Často opravdu ano.“
„A proč křídla? Uši nebo oči netopýra by přece dávaly větší smysl!“
„Po sedmi letech Bradavic sis ještě nezvykla? To asi bude tvůj úděl, co myslíš Rone?“ zašklebil se Harry.
Naštěstí je neproklela.

Mamka je ta co se vždy postarala o to, aby všichni měli co jíst, aby měli co na sebe, aby se doma cítili spokojení a šťastní. Četla dětem na noc pohádky, zajišťovala co kdo potřebuje, a byla hlavní mediátor rodinných vztahů.

Starší dcera raději pekla než vařila, a radši než trávit doma čas prací byla venku, i když s sebou musela tahat svojí mladší sestru.

Mladší dcera hltala informace světa kolem sebe, učila se od matky i sestry, naslouchala pohádkám a příběhům lidí. Nechala se rozmazlovat, ale i naučit o realitě. Pokoušela se rozveselit rodinu, když cítila že je třeba.