DMD č. 4. pro 4. 4. 2020. Téma: Ženský úděl

Posádka Červeného trpaslíka se objevila uprostřed džungle.

"Pánové, tomu nebudete věřit. Vypadá to, že jsme se přemístili do paralelního vesmíru s jehož obyvateli už jsme se jednou setkali!"

Lister se zašklebil, když si vzpomněl na Listerovou. "Tak tam rychle hoď zpátečku, padáme odsud!"

Než ale Kryton stihl něco udělat, z křoví se vynořili muži s oštěpy.

Vůdce si je podezřívavě prohlédl. "Je mezi vámi žena? Zde je jejich účel sloužit nebo zemřít!"

Lister se naklonil ke Krytonovi. "Nemají tu mít ženy lepší postavení?"

"Vypadá to, že jsme narazili na kmen místních Amazonek."

Kocour si povzdechl. "Tak tady asi kočku nenajdeme."

vědeckofantastická scénka o nekonečném čekání
napsala Jenny Suk, dramatická spisovatelka a sufražetka

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Ještě ne!
[HELGA odejde]

[vstoupí cestovatelka časem HELGA]
HELGA: Už?
HLAS: Už! Helgo Signýdóttir z Islandu, čeští novináři konečně přestali počešťovat a mrzačit příjmení zahraničních osobností!

Vie, čo sa deje. Má v sebe diabla. Musí to byť diabol. Už ho v sebe mala jej sestra. Vyšiel z nej a sestra zomrela. A teraz ho má v sebe ona.
Nikto jej nepovedal, ako sa do nej dostal. Ale ona to tuší. Určite to bolo kvôli tomu turistovi. S ním to bolo zvláštne. Najprv z neho vyšla biela krv. Až potom červená, ako z iných. Mohla práve to byť láska? Milovala ho? Nevie. Už to ani nezistí. Je hriechom zjesť niekoho, koho milujeme?
Žena ju poslala preč. K cudzím ľuďom. Snáď jej pomôžu a diabla z nej dostanú.

Vyrostla jako obyčejná měšťanská dcerka, vychovávána jako budoucí manželka a matka. V šestnácti ji provdali za nemilovaného muže. Brzy však ovdověla.
Svobodu si ponechala, věnovala se literatuře a divadlu. Poznávala literáty a filosofy. Stále víc se zajímala o problémy současného světa. Mnohé vnímala jako špatné, zdaleka ne jen postavení žen
Najednou nastaly prudké změny. Lidé se drali za občanská a lidská práva. Ovšem - jen pro muže. Sepsala deklaraci práv pro ženy. Jenže bez odezvy.
Mezitím revoluce nabrala rychlý kurs. Mnoho zatčených, stále častější popravy. Nesouhlasila, neváhala protestovat.
A došlo na ni.
V jednom revoluce rovnoprávnost vyznávala: pod gilotinu posílala všechny.

„Děvčata, koho napadlo uspořádat tenhle sraz?“ ozvalo se z chumlu ženských. „Zorku, koho jinýho. Dříve Bystřickou, dneska Červenou,“ odpověděl kdosi. „A jakýpak děvčata, spíš by sedlo babči. Je nám padesát, všechny máme vnoučata.“

„To je možný, ale dneska večer jsme zase dvacetiletý holky. Jako před třiceti lety u matury. A víte co, kočky, zazpíváme si teď tu naši.“
Salonek písecké restaurace U Reinerů se rozezněl známou melodií.

Krásný úděl máme dnes,
kráčet k zítřku, žít a kvést

Když se podaří, co se dařit má,
když rozkvete růže z poupěte
Když se podaří, co podařit se má,
podaří se také poupata

Úděl ženy?
Dělat scény.
Uděl muže?
Nosit růže.
Úděl dětí?
Trousit smetí.
Nebo jinak. Ženy vedle toho dělají pohodu, pořádek, práci, nákupy a spoustu dalších věcí. Ženy jsou vůbec takové dělné. Muži nosí kalhoty, výplatu, tituly a celkově se hodně nanosí. Jsou vůbec takoví nosní. A děti? Ty trousí oblečení, poznámky, až jsou z toho rodiče někdy celí utroušení, pardon, zkroušení, zkoušení a podroušení.
Úděl nám byl udělen, abychom něco udělali. Nebo to rozhodně nedělali. A víte co? Je 21. století. Svoboda je břemenem i křídly v jednom okamžiku.
Takže ti říkám, milý úděle,
Mám tě zcela u zádele.
Čus.

Netopýři dámy to mají složité.
Od května do srpna společné bydlení s dalšíma holkama na půdě kostela, děti, starosti, nevyspalost, vyčerpání.
Pak děti vyletí z hnízda a začne život. Páry se potkávají, nové páry vznikají, hromady paralelních známostí a tak vůbec. Zaděláno na další mláďata.
Ovšem, nefunguje to jako u jiných zvířat nebo u lidí.
Netopýrka totiž není těhotná přes zimu. Není těhotná ani zkraje jara. Otěhotní až ve chvíli, kdy je květen a dost jídla a teplo. A když zrovna není, může těhotenství na čas zastavit a pokračovat, až zase bude příznivo.
Třeba když pobývá v teple u lidí.

Být matkou či nebýt matkou, to je oč tu běží
Nosit make-up či nenosit make-up, to je oč tu běží
Brát antikoncepci či nebrát, to je oč tu běží
Naučit se vařit či se na to vykašlat, to je oč tu běží
Mít rodinu či kariéru, to je oč tu běží
Dávat či nadávat, to je oč tu běží
Holit se či neholit se, to je oč tu běží
Nosit šaty či kalhoty, to je oč tu beží
Dát mu pěstí či nedat mu pěstí, to je oč tu běží
Dát si vložku či tampon, to je oč tu běží

Triss vstoupila bez zaklepání. Philippa k ní byla zády, ale nenamáhala se ani otočit.

„Vždycky se vracíš ke mně, Triss, jak raněné štěňátko.“

„Tak to není. Jsem tu pracovně.“

Čarodějka se zasmála: „Samozřejmě, vůbec tady nejsi kvůli zlomenému srdci. Jak jen můžeš být pořád tak naivní? Vždyť víš, že se s Yennefer může rozejít stokrát a stejně si s ní začne po stoprvé. Jenže to je tvůj úděl. Zamilovávat se do mužů, kteří se k tobě chovají jako k hadru.“

Triss si povzdechla, protože Philippa měla svým způsobem pravdu.

Kdyby to bylo jen do špatných mužů.
Pak by tady nebyla.

„Vildo?“
Ticho.
„No ták.“
Hrobové ticho.
„Nebuď labuť.“
„Se šmírákama nemluvím,“ nevydrží to Vilda.
„Aby ses nepoto,“ našpulí se pro změnu Tilda. „Co mám dělat, když ty se taháš po lese s frajerkou?“
„Vim já? Se tahej s frajerem třeba.“ pokrčí Vilda rameny.
„Jasně. Kulit voči a vzdychat obdivem jako ta tvoje. A potom se vdát, plodit děti a zašívat ponožky jako správná ženuška, ne?“
Vilda jen kulí voči.
„Klídek ségra. Co tě kouslo?“
„Nic,“ prskne.
„Nemáš krámy?“ pátrá Vilda.
„Tý...“
Místnost přeletí nejdřív polštář a pak Tilda. V následné rvačce je původní neshoda zapomenuta. Prozatím. Přinejmenším do příštího odpoledne.