DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

Muž za sebou zavel dveře. Odložil fajfku na poličku mezi několik dalších. Sundal si kabát a do připraveného hrnečku vyplivl zubní protézu. Se zavrčením, při kterém odhalil kompletní bělostný chrup, se začal svlékat z páchnoucích šatů.

Po důkladné očistě se muž posadil do houpacího křesla. Přitáhl si stolek se záznamovým zařízením a naťukal do něho výsledky denního pozorování. Když skončil, zadíval se přes okraj monitoru.
Ve vyprahlé trávě spatřil kopr. Netušil, jak se tam rostlina, která v Habitatu rostla jen sporadicky, mohla dostat. Myšlenkami stále ještě u hospodského osazenstva připojil poznámku: Anethum graveolens na Mýtině. Pravděpodobně došlo k extrahabitálnímu přenosu.

Když se Jindřich uvelebil v podrostu a skrze zelené výhony pohlédl na nebe, necítil se o nic lépe. Jeho analytická mysl čekala, že když udělá, co po něm Eva chce, řešení se dostaví. Všechno zapadne na správné místo, a on bude vědět, jak to celé napravit. Jenže se nedělo nic.
Bzučely tu včely, armáda mravenců překonávala vrchol Jindřichova ušního bolce, ale to bylo tak všechno.
Měl Evu rád. Taky chápal, že život s ním není snadný.
"Víš jak je šílený," ječela "když všechno, co řeknu, bereš doslovně? Jdi s tím kopru!"
Záhon kopru voněl příjemně.
Ale žádné odpovědi mu nepřinesl.

Objevila se kniha, kterou Santer neroztrhal. Měl bych jásat, ale letitá praxe mě varovala. Odmítal ji totiž ukázat.
Když knihu odložil, odkráčel kus za chaloupku. S rýčem a lopatou. Voldemort se ho se zájmem otázal, zda si jde vykopat hrob, že by mu rád pomohl, ale Santer ho bohorovně ignoroval.
K všeobecnýmu překvapení si založil záhonek. Šok mi vydržel do chvíle, než mi došlo, co pěstuje. Přes typický tvar vyrůstajících rostlinek a vůni, která přebila i všudypřítomnej perník, pořád zarytě tvrdil, že je to kopr.
Procházelo mu to, než nás začal podezřele často navštěvovat Krakonoš. Pak jsem to musel utnout.

Editorka se napila kafe, černého jako její myšlenky, a s odporem se zadívala na stůl, kde v nevinně bílých listech spočívala pracovní náplň posledního týdne.
Bylo jí úplně šumák, jestli si Jason vybere Aimeé nebo Elleanor, která ho podvádí s Heather.
Nechávalo ji už chladnou, když miliardář bral svou vyvolenou na nákupy do teen lowcostu Forever 21 místo ke Guccimu.
Už dávno nebušila hlavou do stolu při prezentaci násilí jako "sexy" prvku.
Milování v koprovém poli v ní vyvolávalo akorát utkvělou touhu po jedoucím kombajnu.

Povzdechla si... Ještě 326 stran. A pocit, že za něco je i platba zlatem málo.

"Schytal to těžkotonážním zaklínadlem mezi oči," řekla Rowena klidně, zatímco Dean skoro panikařil. Skláněli se nad komatózním Samem.
"Musíš mu pomoct!"
"Samozřejmě," Rowena stiskla rty. Začala shánět ingredience pro příslušné kouzlo.
Dean ji sledoval a popoháněl.
Až si čarodějka zamyšleně poklepala ukazovákem na spodní ret. "Ještě potřebuju... kopr."
"Ha?"
"Ano, kopr. Čím dřív ho seženeš, tím dřív tady Šípkovou Růženku probudíme."

Zabralo dvě hodiny, než na farmářských trzích objevil svazek kopru.

Po návratu našel Rowenu se zcela bdělým Samem v kuchyni.
"No nekoukej," ušklíbla se čarodějka. "Potřebovala jsem klid na práci."
Poplácala Deana po tváři: "A udělejte si koprovou omáčku."

Když Vúšvusula otevřela oči, zjistila, že je i s netopýrem zamotaná v zelených úponcích. Trhavými pohyby se snažila vymotat, a zřítila se tak s mírně dutým žuchnutím na zem. Tam už si Ukuk a Blubka třeli své rány a oprašovali se od zelených lístků. Ukukův hlemýžď si na všem spadlém labužnicky pochutnával. Jen Pjernrachkracha nebylo nikde vidět, což při jeho velikosti znamenalo, že se jim ztratil.
"Ctěná Blubko, zdá se, že cesta byla sice z lesa ven, ale rovnou," přerušil ne příliš vznešenou řeč a očichal si kabátek, "rovnou do něčí koprové zahrádky."
"Považujme to za úspěch," usmála se bludička.

Tma.
Šelest v podrostu.
Planoucí oči a záblesk tesáků.
Jde po tobě!
Prcháš.
Zběsile přeskakuješ větve a pařezy.
Skokem se přeneseš přes potok.
Kolem nohy se ti ovine šlahoun ostružiny.
Klopýtneš.
Smykem zabrzdíš, až se rozlétne hlína.
Krev ti tepe ve spáncích.
Znehybníš.
Šelest.
Je ti v patách!
Sebereš sílu a vyrazíš.
V uších slyšíš svůj těžký dech.
Mlází tě ostře švihá do nohou.
Běžíš o život.
Před tebou se otevře planina.
Konečně!
Vyrazíš z lesa.
Oslní tě světlo.
Zavřeští gumy.
Zkoprníš.
---
V roce 2018 bylo evidováno 12.871 srážek automobilů se zvěří, z toho 80% tvoří srnec obecný.

"Letošní úroda kopru je opravdu velká," hlásí maminka, která zrovna přišla z práce.
"Je tak velká, že mám pocit, že se letos ani nesní. Když se k nám připojí anduláci, tak myslím, že by se sníst dala. No jo, ale chutná andulkám kopr?" ptá se brácha.
Asi ne ....
"Já už vím co uděláme s tím koprem, který zbyde.
My dáme andulákům do kopru vodu a oni se tam budou koupat."

Jo, je vedro. Na to, že je půlka září, chodíme v krátkých kalhotách.

"Platí?"
"Platí!" přikývla celá rodina. Tak se naši anduláci i v půlce září koupali v mokrém kopru.

"Takže, jak jste nás chtěli převést?!"zakřičel na zajatce Gustlík.
"Nejdříve jsme si na předešlé akci nahráli vaše poznávací heslo kžen. To se nedá vyslovit!" odplivl si Němec.
"Ale dá, křen." rýpl si Tomáš.
"Pak jsme vám to pustili do vysílačky, abychom vás tím ošálili." dokončil větu Němec.
"Jestli vykecáš ještě nějaké tajemství, tak tě vlastnoručně uškrtím!" nevrle zavrčel druhý.
Zavrčení jsem mu opětoval.
"No, co jsme chtěli vědět, to už víme, takže se už tady můžete navzájem pozabíjet." uzavřel Gustlík a odešel jako my všichni.
Hned, jak zabouchl dveře, se rozchechtal.
"Chudáci nevěděli, že jsme změnili heslo na KOPR!"

„Kiškó, proč?“ vzdychala Lenka nad talířem.
„Přidej si knedlíky,“ řekla jí máma.
„Ty to nezlepší. Nic to nezlepší,“ stěžovala si Lenka. „Nemám ráda koprovku.“
„Kiškóóó,“ kňourala Lenka.
„Je to babiččin recept. Všichni ostatní tu omáčku milujou,“ namítl táta.

Kiška usazená v Zelené síni pokývla hlavou zdobenou věncem z koprových snítek. Manévrovací prostor nebyl zrovna velký, ale dávno zapomenuté bohyně nemůžou být na rozdíl od lidí příliš vybíravé. Kiška brala i skučení nespokojenců jako dovolávání se jejího milosrdenství a vyždímala z něj kapku moci.
Když už se o ní dochovalo jediné úsloví: „Koprovka za novu za tvou skrání přináší Kiščino požehnání.“