Karanténa u Shakespearů

Tobiáš: Feste, kde vězíš? Dokud naše hrdla budou splavná, aspoň to víno ať cestuje dál!
Šašek: Ten ochlasta si zřejmě vůbec nevšiml, že nejsem z jeho hry. Jestliže (což je magické slovo) však nalejvá, můžu si já z něj ulejvat a pít za dva šašky.
Jindřich: Kdyby každý den byl svátek a já se pořád choval jako velký vladař, zevšednělo by to. Angelo, dnes musíš být ctnostný za nás za oba. Tobiáši, nalej mi!
Angelo: Madam, přestaňte rozněcovat moji smyslnost a nechoďte tady v závojích.
Titanie: Chceš, abych chodila bez nich, andílku?
Angelo: Zachraňte mě před ženskými!
Jindřich: Kdykoli, andílku.

Vchází Hamlet: Být či nebýt? Běžím tu raději nebýt!
Vleze do skříně.
Přicházejí Merkutio s Malvoliem.
Malvolio: Těch fake news co se vyrojilo!
Mercutio: Vy, příteli, se střezte falešných dopisů!
Malvolio: Kde je Falstaff?
Mercutio: Hle, právě přichází.
Falstaff: táhne za sebou nenadšeného Craba: U Kančí hlavy stále zavřeno!
Mercutio: chápe se vodítka: Teď já! Kde máte futrál na můj obličej?!
zahalí se rouškou.
Falstaff: Kde je Hamlet?
Malvolio: Zas se schovává jak malej!!
Falstaff: Tak pojďme pít!
Mercutio přitáhne spícího Craba. Odchází.
Vyleze Hamlet. Skloní se nad psem. Jít či nejít?
Crab: Sáhni na vodítko a urvu ti ruku!

V karanténě je neveselo, přetěžko. Brutus - šibal - navrhuje soutěž ve zpěvu. Křehké stvoly mnohdy mužného ženství překvapují;

Julie: Já teskním po svém milém v pátém karanténním domě, já strach mám že mi řekne "ten vztah, kámo, není pro mě", já oběsím se v pátek na převysokánském stromě...
všichni: HÉÉÉÉJ KARANTÉNA!

Lady Macbeth: Já jsem vohrábnutá zrůda co chtěj zkrouhnout všichni chlapi, já jediná tu vím, jaký má můj manžel tlapy, sic nevím kde to je, ale prej mi zdrh' na Slapy...
všichni: HÉÉÉÉJ KARANTÉNA!

Ofélie *zrovna se topí*

"I ty, Brute?" tahá ji Rosalind z vany.

Brutus: Co zas já?

Společnost sedí okolo začouzeného, kouřícího kotle.
Puk: Tyjo, lidi jsou fajn! Proč mi někdo neřekl, že lidi jsou fajn?
*PČ1 krkne*
Prospero *nešťastně* : Ale o tomhle nebudeme nikomu říkat, dobře?
PČ2: Teď je ve světě, kde ho nic nebolí, svědomí ho netrápí, marnou láskou netrpí... vlastně je vyléčený!
PSČ: Proč nás to nenapadlo dřív? Sníme i Macbetha!
Puk: Lidi, mně je nějak divně...
*v duchu shakespearovské tradice všichni klesají k zemi, hrdinsky monologují a umírají*
Prospero *vítězně* Já to říkal, že toho Itala nemáme jíst!
Romeo s voldemortovským gestem vylézá z kotle a na netopýřích křídlech odlétá do Číny.

KONEC.

Prospero: Prosím, uklidněte se. Není důvod k panice, vše je pod kontrolou.
Puk: Až na mě, co? Mě nedostaneš tak snadno, starče. Sloužit ti? Pcha!
První Bethova psycholožka: A já vám říkám, že už to nevydržím. Víte, co to je, mít pokoj hned vedle něho? On snad vůbec nespí, buď tam brečí nebo zpívá.
Druhá Bethova psycholožka: Navíc se odmítá účastnit terapie i komunit.
Bethova psychiatrička: Jsem mu toho okomloxinu možná dala moc.
Puk: Tak ho sežereme.
Prospero: Není to riskantní? Je to Ital...
První Bethova psycholožka: Neboj, staříku, stačí ho povařit. Sestry, máme tu někde ten náš starý kotel?