Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Fandom vzešel z tohoto obrázku a této diskuze.
Zvolte si svůj Dům v karanténě! Každý má své výhody i nevýhody, v každém se vás někdo může pokusit zabít. Pouze Juliina chůva umí šít roušky, pouze dům číslo čtyři má psa, kterého můžete chodit venčit.
A pokud vám vyjmenované postavy nestačí, zavřete do karantény jakékoli jiné postavy mistra Shakespeara, ať se necourají po světě (to je na vás, Posthume Leonate, Camillo, Perikle a další).
Nesoutěžní identita bez nároku na bod
Nový domeček obývají postavy Večera tříkrálového: dvojčata Viola a Sebastian, Violin muž Orsino, Sebastianova žena Olívie a Sebastianův (a nejspíš i Orsinův) milenec Antonio.
Tříkrálová polykula, nevědouc ještě, že je polykula, seděla u večeře, když tu někdo zabušil na dveře. Kapitán „milostným jazykem je služba“ & „rozhodně nejsem pirát“ Antonio šel otevřít.
„Dobrý večer. Jsme Soudné sestry, tři Macbethovy psycholožky, a rády bychom se u vás trochu ohřály."
„Vítejte,“ pozvala je dál Viola. „Děláte i vztahovou terapii? Víte, já... můj bratr... a můj muž a... Máme tu trochu potíže.“
V tom dovnitř bez klepání vpadl posel.
„Zlá novina, Orsino. V domě číslo pět jsou všichni mrtví. Otrava romantikou.“
„Všichni?“ podivila se Olívie.
„Abychom zase šly,“ zašklebila se jedna z přestrojených jeskyněk. „Stejně máte všichni parohy.“
Domem číslo 5 to všechno začalo. Prospero, Puk a tři Macbethovy psycholožky sežrali Romea, protože se to s ním nedalo vydržet. Jenže je to všechny zabilo.
V drabblu jsou dvojčata, milenci, posel, tak trochu pirát a tak trochu tři čarodějnice, které se sem podvodně vloudily z pohádkového fandomu (a ještě k tomu vůbec nerozumí polyamorii).
(V polyamorickém vztahu je důležité komunikovat a vědět a souhlasit kdo s kým. A oni to před sebou netají, jen jim chybí správná slovní zásoba. A taky to chce ještě trochu času, aby si to sedlo.)
Nahlédneme ještě do Záporáckého domu v karanténě. Ta fúze se Záchrannou stanicí záporných postav měla jisté následky.
Pandemická opatření
Paulina: [zpívá si] Už troubějí, už troubějí –
Edmund: Cože? Troubějí? Nikam nejdu! A říkejte si o mně, co chcete. To byl nápad, zápasit s maskovaným vyzyvatelem.
Vincentio: Z tvé strany snad, ovšem být tím maskovaným hrdinou, to je jiná písnička.
Volumnie: Můj chlapec se taky maskoval, když šel k Volskům.
Pučmeloud: [hystericky] Já na tom maškarním nebyl!
Iago: Nejvíc si užívám tu masku spolehlivého přítele. To je taková slast ji strhnout a vysmát se klaďasovi do očí! Ale napadá mě, ochranné masky už nenosíme, karanténní opatření všechna odtroubena, proč tady ještě tvrdnem?
Paulina: [píská si a pohrává se svazkem klíčů]
karanténní dům Větrný mlýn (Cardenio)
Jan Bezzemek SMagnaChartou, vrchní padouch z Robina Hooda, všeobecně nepříjemný příbuzný (Král Jan)
Kressida, dívka z Tróje, konkurence Heleny Trojské v kráse i rozdmychávání svárů mezi muži (Troilus a Kressida)
Černý princ Edward, hrdina, který měl žít o něco déle (Edward III.)
(Karanténa u Shakespearů mi to trochu rozhodila, ale tímto drabblem bych měl mít pokryté všechny shakespearovky.)
Kressida [nakrucuje se před zrcadlem]
[vstupuje Jan]
Kressida [dělá, že o něm neví]: Vždycky mě zajímalo, jaké je to v posteli s králem.
Jan: Promiň, beru jenom Isabely.
Kressida: Tak na tu vídeňskou si budeš muset stoupnout do fronty, brouku.
[vstupuje Edward]
Kressida [dělá, že o něm neví]: Vždycky mě zajímalo, jaké je to v posteli s princem. Troila mi zabili... Počkat. [na Edwarda] Nejsi náhodou ten Edward, co... [gestikuluje]
Edward [zrudne]: Ne, to byl dědeček.
[někdo zvoní, Jan si nasazuje roušku a odchází do předsíně]
Jan [za scénou]: Nic vám nepodepíšu. A vypadněte, než na vás pustím Černého prince!
nahrazuji téma 16 pro 16. 4. My se nedáme
vytvářím nový karanténní dům a umetám si cestu ke crossoveru se Záchrannou stanicí záporných postav
osazenstvo Záporného domu v karanténě
Jago ze hry Othello, 4 mrtví (z toho 2 přímo)
Volumnie ze hry Coriolanus, 1 mrtvý (z toho 0 přímo)
Edmund ze hry Král Lear, obtížně stanovitelný počet mrtvých, žádný přímo
Pučmeloud aka Aaron ze hry Titus Andronicus, 5 mrtvých (z toho 1 přímo)
Vincentio ze hry Něco za něco, 0 mrtvých, tvrdí, že je tu omylem, ale my víme svoje
Paulina ze hry Zimní pohádka, sociální pracovnice, ve volném čase sochařka
(Snažil jsem se najít ty echt záporáky, co ještě nejsou v žádném domě, a dalo mi to celkem zabrat. Oni totiž ti Shakespearovi záporáci nejsou úplně zákonně zlí a leckdo by prošel jako neutrál. Navíc umějí tak nádherně okecat, proč to dělají, že je často milujeme víc než ty hodné pitomečky, co se nechají oklamat a/nebo zamordovat.)
Paulina: Kdo dal mojí soše transparent ZVÍTĚZÍME! a proč?
Volumnie [lakuje si nehty]: To byl Vincentio.
Vincentio: Hleďme, potrefená husa kejhá. Ty vaše samolepky ŘÍM NEDÁME jsou už všude, bojím se podívat do svého šuplíku s prádlem.
Edmund [se samolibým úsměvem]: O své prádlo se nebojte, dáma má naštěstí vkus.
Pučmeloud: Vzhled není všechno, milánku. Důležitá je píle, všestrannost a pořádná výbava!
Jago [dělá si poznámky]
Volumnie: Vše záleží na tom, pánové, jak dlouho tu budeme zavření. Ale upozorňuji, že OČEKÁVÁM JEN PERFEKTNÍ VÝKONY!
Jago [stranou] Dokud nečekáš perfektní podfuk, jsem v klidu. Tuhle společnost by dokázalo rozeštvat i nemluvně.
Starý dům jako z pověstí. Dřevo sténá pod vlastní tíhou, stíny tančí se závěsy větrný waltz a do oken se dobývají větve stromů, klepou na okenní tabulky jako neklidní mrtví.
Mrtvých je v domě dost, ale nemají jména. Jen názvy bojišť, na nichž padli. Azincourt, Bosworth, Corioli, Dunsinan... Karanténu už nepotřebují, ale místo ke spočinutí ano.
Jediný vzruch tu působí netopýři. Žije jich tu celá kolonie a daří se jim dobře.
Na osamělost a pochmurnost si při hledání útočiště nevsadili pouze netopýři. Neviathiel se uvelebí v křesle a otevře životopis profesora Vladimíra Nováka. Mrtvých se nebojí a netopýrů teprve ne.
dům v karanténě číslo 1
Beatrice a Benedick, milostná dvojice ve fázi popření ze hry Mnoho povyku pro nic (Catherine Tate a David Tennant, to musíte vidět)
král Claudius, hlavní záporák a nevhodně zamilovaný muž ze hry Hamlet
Kleopatra, královna Egypta a sběratelka koberců ze hry Antonius a Kleopatra, umí to s mocnými muži
Biron, posměváček ze hry Marná lásky snaha
Claudius: Nejdete někdo do lékárny? Potřeboval bych kapky do uší.
Kleopatra: Jestli mě nepřestanete šmírovat v koupelně, tak vám dám takové kapky!
Biron: Proč se nezamykáte?
Kleopatra: Blázínku, jak jinak bych ho dostala?
Beatrice: Tady pan Náfuka, signor Benedick, nutně potřebuje náplast na ústa.
Benedick: Spíš by si slečna Nafrněná měla pořídit klapky na uši, aspoň by jí lépe přiléhaly k hlavě.
Biron: Víte co, hrdličky škádlivý? Já jdu do té lékárny a vy si tady klidně vyškrábejte oči.
[stranou] Vsadím se, že než karanténa skončí, budou se k sobě tisknout, ucho na ucho a připitoměle se culit do kamery.
Ale nemohla jsem odolat. Do sta slov to nejde, ale dvoudrabble se taky počítá.
Věnováno všem, které nadchl tenhle nápad (jako že je nás víc) :-)
Osoby a obsazení:
Richard II. - král anglický
Richard III. - král anglický
Horacio - "přítel" Hamletův
Chůva - chůva Juliina
Will - bard sám
AKT 2., SCÉNA 3
(na podlaze leží mrtvý Richard II. a kolem něj jsou zbytky koláče, opodál se směje Richard III. v kuchařské zástěře)
Will: Ach, Horacio! Já ho znal!
Horacio: Toho kluka potrhlého? Čím pro tebe byl?
Will: Měl humoru za sto! Co se mne na zádech nanosil...
Horacio: To já znám, co já se prince nanosil -
Will (polekaně): Ne nahlas!
(na předscénu vyjde chůva a mluví k divákům)
Chůva: Vidíte? Copa já neříkala 'nejezte nic, co sama neupeču', ale to ne, to je pořád samý království za koně a já to pak budu uklízet.
A vidíte ty dva hlupáky? (ukáže na Willa s Horaciem) Týdny tu kolem sebe krouží, i ten hrbatý mrzák už to chápe. A oni se... Pche, to já to poznala hned. I tu malou holubičku jsem prokoukla, když se jí začaly zapalovat lejtka.
(ustoupí z forbíny a jde zpět do hry)
Richard II. (v poslední posmrtné křeči): Má duše, vzhůru! V sídlo na nebesa, když tělo hmotné k smrti klesá!
Chůva: Ukažte pánové, nejjemnějším plátnem ho zakryju.
A vy dva můžete třeba... (provokativně mrkne)
Nevím, čí přesně jsou to překlady, ale tuším, že i když miluju Hilského šmrc, že tohle je Saudek.
Omlouvám se, ale stovku jsem přešvihla, do stovky to prostě nešlo. Teda šlo, ale nebylo to ono...
Pro Čespíra a Lejdynku.
JULIE: Romeo, proč jen jsi... jinde...
ROSALINDA (mumlá pod falešnými fousy): Neb oba by neunes ani Bard.
BRUTUS: Nemáte některá... kontraband? Víno?
JULIE (nevnímá): Líbá jak kniha!
LADY MACBETH: Zatuchle...
JULIE: Cože?!
LM: ...é roušky. Pryč, prokletá skvrno!
OFÉLIE (depresivně sedí v umyvadle): Vyperte si to jinde.
JULIE (melancholicky): To slavík byl...! Kéž přijde!
BRUTUS (okusuje kost): Toť kuře. Řekněte proč, co kdy já jsem komu - že vřadil mě kdos tady k tomu- domu-
LM (podstrkuje Brutovi dýku): Jdi se bodnout! Totiž ji... Odpočinem v pokoji!
JULIE (dotčeně): Kdo nepocítil ran, se jizvám směje!
BRUTUS: Kdo ránu dal, se směje víc… Tohle je dům beznaděje! Se slepicí – bez vinic.
