Pohádky pro Viktorku

Času aprílového se Viktorie Helena z Bubenče, po matce Flavia Valeria Constantina, císaře římského, též Velikého zvaného, jenž ku prospěchu všeho lidu křesťanského Edikt milánský vydal a První nicejský koncil svolal, rodičce to právem nobilissima femina titulované a jako svatá Helena Augusta Konstantinopolská uctívané, neb Kristův kříž a hřeby ve Svaté zemi našla, kterýžto nehynoucí čin sto byl i neopatrné příklony k ariánství bludnému zahladiti, křtěná, po prapředku dědy z mateřské strany, neznámém to vojáku napoleonském, povahy bojovné, po bábě z linie mužské generacemi zředěnou modrou krev polských kmenů nesoucí, probudivši, seznala, že v jizbě své rozsahem nepatrné samotinká sama.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Půst.
"Ahoj, Viktorko!" pozdravil.
"Tak to pll!" nepozdravila holčička, "Co tu děláš? Vždyť jsi teď skončil!"
"Já nejsem předvelikonoční," uklidňoval host, "já jsem páteční!"
"Ahoj, Půste! Je stšeda!"
"Jdu jen tak náhodou okolo..."
"Tak to jo, to belu. Kolik máš kamaládů?"
"Moc ne. Kdekdo se mě dovolává, ale skutek utek."
"My v pátek nejíme maso. A pšed Velikonocemi musíme vydlžet s tatínkem, co hubne! Jezdí na lotopedu!"
"Lepší než nic, ale pravý půst by měl být odepření bez užitku, pro větší..."
"Půste! Chceš být kamalád?"
"Chci!"
"Tak si každý zůstaneme svůj, jo?"

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Patent Narozum.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, Patente," pozdravila holčička.
"Říkej mi raději Narozume," pravil sklesle host, "křestní jméno mi dala sudička Emoce, aby mě zesměšnila!"
"Štěstí se musíš taky vyhýbat! Tys tomu Vaňkovi ale zavažil!"
"Právě. Býval jsem hodně pyšný a teď pykám... Čím jsem byl pyšnější, tím větší hlupáci se mě dovolávali!"
"Táta nechce, abych byla pyšná! Nesmím žíkat, že jsem klásná. Jenom když není doma. Ale můžu být hldá!"
"A chytrá být nesmíš?"
"Ale ne jak ládio. Plý mám hlavně poslouchat čtení."
A tak se Viktorka a Patent Narozum skamarádily.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Síla Vpozadí.
"Ahoj, Viktorko," pozdravila.
"Ahoj, siláku," pozdravila holčička, "co ty tady?"
"Jdu ti nabídnout své služby!"
"A copak umíš?"
"Umím vést ostatní k tomu, aby konali mou vůli, ačkoli se mysli, že konají svou!"
"Vůbec nelozumím..."
"Prostě když si mě najmeš, budou ti všichni zobat z ruky."
"Jako ptáčkové? Já jim lohlíky házím, nechci, aby mě klovli!"
"Ne, nemyslím ptáčky, ale lidi! Rodiče, sourozence a tak. S mou pomocí tě budou poslouchat, aniž bys jim museli rozkazovat!"
"To dělají stejně. Asi tě nepotžebuju."
A tak se Viktorka a Síla Vpozadí neskamarádily.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Mrtvá Schránka.
"Ahoj, Viktorko!" pozdravila.
"Ahoj, Mltvá Schlánko," pozdravila holčička, "Jak to, že žiješ?"
"Právě že už skoro ne," pípla sklesle návštěva, "jsem dočista zbytečná! Patřím jedné starší paní u vás v domě, pravidelně mě odemyká, ale ve mě nikdy nic není!"
"Ani letáky?"
"Nalepila tam nešťastnice nějakou samolepku, že je nechce!"
"A nikdo jí nepíše?"
"Představ si to, vůbec nikdo, a já z toho hynu!"
"Napíšu dopis a zachláním tě! Umím jen V a E a tlochu A, ale to nevadí!"
"Určitě ne!"
A tak se Viktorka a Mrtvá Schránka skamarádily.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl lanýž.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, kamínku," pozdravila holčička, "lychle se schovej, než tě tatínek vyhodí!"
"Nejsem kamínek," odvětil host dotčeně, "ale houba, lanýž, lovec ženichů!"
"Nelozumím. Ktelý z nich?"
"Houba, která se jmenuje lanýž a loví ženichy."
"Já mám na svatbu ještě čas, žíkal táta."
"To vidím! A sestry nemáš?"
"Dvě, ale mají hlozně pláce!"
"A s čímpak?"
"Se mnou."
"A manžela by nechtěly?"
"To nevím. Manžely vybílá táta, ale Bebe žíkala, že si stejně vybele sama!"
"A nepotřebovala by poradit?"
"Ta umí latinsky, houbo!"
A tak se Viktorka a lanýž neskamarádily.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Motýlí křídla.
"Ahoj, Viktorko," pozdravila.
"Ahoj, Motýlí kžídla," pozdravila holčička, "kde máte spojovník?"
"My jsme sirotci," odpověděli hosté smutně.
"Táta žíkal, že o silotky a vdovy se máme stalat! Někde to četl."
"Jé, to by bylo milé! Ale jak koukáme, je vás tu hodně..."
"Z toho si nedělejte hlavu, moc místa nezabelete!"
"A bojíme se, abychom nebyli jenom trpěni. Chceme být užiteční!"
"Vždyť jste barevná!"
"A to rodiče ocení?"
"Nevím. Musíme něco vymyslet. Už to mám! Mohla byste být záložky, ty táta požád hledá!"
A tak se Viktorka a Motýlí křídla skamarádily.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji bylo Právo Být Zapomenut.
"Ahoj, Viktorko," pozdravilo.
"Ahoj, Plávo Být Zapomenut," pozdravila holčička, "co ty tady? Já lozhodně nechci být někde zapomenuta!"
"Tak to si budeme rozumět," pravil host, "já taky ne! Ale všichni na mě zapomínají!"
"Já když zapomenu na hžišti čepičku, máma se zlobí!"
"A co teprve ta čepička!"
"Ta se taky zlobí?"
"Baže! Je z ní ztracenka! Leží někde v blátě a pláče."
"Jako ty?"
"Jako já."
"Ale vždyť jsi velký."
"Jsem spíš mládě, jako ty, proto mě nikdo nebere vážně."
A tak se Viktorka a Právo Být Zapomenut skamarádily.

Milý Ježíšku!

K Tvým narozeninám bych si přála koně, na kterém bych mohla jezdit, ale staral by se o něj někdo jiný, a taky fialový vrtulník, nekonečné lentilky a ještě létající koberec. Rozum mi: když jsem si to přála k svátku nebo narozeninám, nedostala jsem to, že to prý nejde sehnat. To chápu, ale Ty jsi Ježíšek, takže to určitě zvládneš.
Jinak mám dobré srdce a jsem štědrá, umím se rozdělit o bonbóny. Modlím se večer a ráno zapomínám, ale když mi to seženeš, už nebudu. Abys měl taky motivaci!

Viktorka

Dopis píše starší sestra, já ještě neumím psát, víš?

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Sebranka.
"Ahoj, Viktorko," pozdravila.
"Ahoj, Seblanko," pozdravila holčička, "vypadáš jako šiška!"
"Taky jsem šiška," vzdychla návštěva, "nějaký kluk mě sebral v lese a pak pohodil na chodníku. Od té doby jsem Sebranka."
"Já jsem požád Viktolka!"
"Jenže já se tady na boku lesknu, tak mě vždycky někdo sebere, obhlídne a zase zahodí!"
"A ploč si tě nenechá?"
"Protože jsem jenom šiška!"
"Mně se šišky líbí! A navíc žlutě svítíš!"
"A nechtěla by sis mě nechat?"
"Ale byla bys Nechanka!"
"S novým jménem začnu nový život!"
A tak se Viktorka a Nechanka skamarádily.