DMD č. 14. pro 14. 4. 2012. Téma: Červený a černý

„Tak kdepak je ta tvoje dračice?“
Kapitán Moreau se usmál a vedl svého bratra dál mezi dračími palouky. Ta nečekaná návštěva ho potěšila, přestože Thomase muselo stát mnoho sil, aby se na základnu vůbec dostal.
„Už tam budeme, hned ji uvidíš. Nejde přehlédnout, je celá krásně červená a-„
Moreau se zarazil.
Uviděl Étoile. Dračice, kterou popisoval už od bratrova příchodu jako skvostný diadém, seděla kajícně na okraji svého palouku, černá jako bubák od hustého bahna, které kdovíkde našla a vyválela se v něm. Moreau si útrpně povzdechl.
„Víš co?“ obrátil se na bratra. „Možná bychom si nejdřív mohli dát čaj.“

A/N: Kuní ksicht měl včera narozeniny, opožděně mu k nim gratuluji a doufám, že se mu dárek bude líbit.
„Tak co?
„Jen červený a černý.“
„Kdybych je tehdy koupil v tom Soulu…“ plácl se Hawkeye přes čelo.
„Nojo, kdo by pamatoval na Frankovy narozeniny.“
„Ty přece jedeš do Soulu dneska, Trappe!“
„Jo, ale dneska se nevrátím.“
„To neva, dostane je zítra. Bude rád i za opožděný dárek. Kdo jiný krom Šťabajzny mu něco dá?“
„ Takže ty růžový?“
„Jo, ty mu půjdou k pleti.“
***
„Franku! Všechno nejlepší k narozeninám!“ halekal Hawkeye a Trapper mával beztvarým balíčkem.
„Ty jsem měl včera.“ odsekl Frank.
„No právě.“
„Díky, kluci.“ rozbalil balíček a kuňoksichtovsky zíral na růžové pantofle. (Ty mu bude závidět i Margaret.)

Červený přispěchal na konkurz ve zbroji, ještě celý od krve. Bitva u Azincourtu skončila teprve před chvílí. Měl radost z vítězství a chystal svatbu. Tu šťastnou by si prý klidně vzal víckrát. Třeba i jako Beatrici.
Černý se na konkurz spíš přišoural. Tvrdil, že drží smutek za otce. A za tchána, snoubenku, jejího bratra, za matku a strýce. Za sebe ne. Říkal, že by se potřeboval trochu rozveselit. A že Shakespeara zná osobně. A že má kamarádku, která by se skvěle hodila na Beatrici. A že slyšel, že červený má opravdu velké problémy s pamětí.
Nakonec získali roli Benedicka oba.
pozn. 1: unikala jsem dlouho, ale dnes ráno mě Komentíková policie přece dostihla. Přišla mi první usušená sedmikráska.
pozn. 2:
červený Kenneth Branagh - Henry V (1989, jako princezna Katherine Emma Thompson), Benedick v Mnoho povyku pro nic (1993, jako Beatrice Emma Thompson) a Zlatoslav Lockhart v druhém dílu Harryho Pottera
černý David Tennant - desátý Doctor (jako společnice Catherine Tate, se Shakespearem se potkal v epizodě 3x02 The Shakespeare Code), Hamlet (2009), Benedick v Mnoho povyku pro nic (2011, jako Beatrice Catherine Tate) a Barty Skrk mladší ve čtvrtém díle Harryho Pottera

Tvé ladné křivky, tolik podobné tělu kočky připravené ke skoku, mě přivádějí v úžas. Tvůj vnitřek slibuje netušený zážitek. Vím, že tvé srdce pulzuje ve stejném rytmu jako to moje. Můj dotek tě rozechvěje. Pod mým vedením se stáváš šelmou. A já mám pocit, že s tebou překonám každou překážku a dostanu se snad až na konec světa. I přes tvůj ďábelský vzhled se s tebou cítím stejně bezpečně, jako bych seděl doma v křesle u televize. Toužím po tobě, jako po ničem jiném na světě, a vím, že spolu budeme jednoduše nepřekonatelná dvojice.
Ano, chci tě, černý Civicu Type-R!
A/N: Kdyby někdo hledal souvislost s tématem, Civic Type-R má oproti normální Hondě Civic logo na červeném poli a černočervený interiér *devil*

Ve většině domů se ranní zatápění svěřuje nejmladší služebné jako práce plná černé špíny a rudých spálenin. Nemůže být větší omyl. Ranní roztápění krbů je jeden z nejdůležitějších a nejnáročnějších úkolů, které vůbec existují. Trvá věky, než se to naučíte dokonale.
Musíte být tiší. Vcházíte do ložnic, kde se ještě spí. Vaši páni by měli být probuzeni teplem, co se šíří místností, ne úderem pohrábáče o mříž vyhaslého krbu.
Musíte být diskrétní. Vidíte je, jak je nikdo jiný nevidí. Přehlédněte, že vás slečna Marianne už tři rána vítá zarudlýma očima. Že cosi píše v noční košili a polyká přitom slzy.

Ten dům je překrásný. Elegantní, nazdobený, obklopený zelení a poli s bavlnou.
Nábytek je vyleštěný, perské koberce tvoří tři vrstvy nad sebou.
Paní domu je drobná jižanská kráska, jemná a delikátní.
Pán domu je gentleman, který v pracovně přechovává působivou sbírku pušek a krabici s doutníky.
Jejich děti jsou vychované.
Krev rodiny Weatherbyových je červená.
Za domem stojí polorozpadlá kůlnička.
V ní bydlí černý muž se svou početnou rodinou.
Vnitřek domu nikdy neviděl.
Viděl horší věci.
Rány, padající na hlavy jeho dětí.
Svázané ruce a nohy, štěkot loveckých psů.
Pohrdání životem.
Otroctví.
Jeho krev je také červená.
Nikdo to nevidí.

Ještě jeden nesoutěžní otrava...
----
Maminka mu vždycky vštěpovala tři jednoduchá pravidla.
Poslouchej svého pána, ochraňuj ho a střež jeho majetek. Pak budeš žít spokojený život.
Dodržoval je. Jenomže tomu člověku se zavděčit nedokázal. Ať udělal cokoliv, všechno bylo špatně. Když spustil na potkany, seřezal ho holí. Když upozornil na pošťáka, odvděčil se mu kopanci. A nakonec ho odvedl sem. Na blata. Studená. Vlhká. Opuštěná. Občas mu přinesl jídlo. Častěji přicházelo bití...
Choulil se do klubíčka mezi trsy suché trávy. Jazykem si olízl poraněný bok. V černé srsti se blýskaly krůpěje krve. Pak natáhl čenich k obloze. Vesničané v Grimpenu opět zaslechli stvůru z blat.

“Lidé jsou tak zapomnětliví,” pomyslel si.
Před dvěma staletími byl Mars červenou pustinou s černými vyhlídkami. Kontrolován hamižnými Terrany. Tehdy revoluce selhala, hlavně protože na povrchu nešlo přežít déle než pár vteřin.
Před sto lety se teraformování Marsu projevovalo v podobě řas a lišejníků, ledu a vody. Pořád se ale nedalo žít na povrchu tohoto modrého Marsu - člověk jen nezemřel okamžitě.
Teď je Mars zelený - lesy v kaňonech, moře, řeky... S unikátní marťanskou kulturou. Volný od terranské nadvlády. Přesto místy zůstane navždy červený.
“Taková neopatrnost,” mumlal si, když prohlížel tělo. Olympus Mons je příliš vysoká než aby někdy měla atmosféru...

Černá na červenou, červená na černou, to ji učívala máma.
Ale Leila už umí víc.
Nejprve vytáhne trojku Holí. Kříží se uprostřed, sepjaté zlatým kroužkem. Její rodina.
Pak přijde Smrt, Ta, která rozvazuje pouta.
Potom se objeví Princezna Holí. To je ona sama, vždycky byla. Tančí na špičce plamene, radostná a divoká.
Za ní se otáčí Princ Pohárů. Letí nad hladinou, za sebou široký vějíř vodní tříště modré jako oči toho Seveřana, otcova učedníka Sigurda.
Konečně Velekněz vztáhne ruce a spojí je.
Leila spokojeně odloží karty. Ať jí otec namlouvá černého Prince Pentáklů ze sousedství. Ohnivá Princezna půjde na Sever.

(někdy v roce 1948)
„Připraveno?“ vyřkl otázku a nebe pročísl rozeklaný blesk.
„Vše připraveno, Herr Obergruppenalchimist. Muži čekají na váš rozkaz,“ odpověděl předpisově vysoký blonďák v černé uniformě s důstojnickou čepicí zdobenou stříbrnou lebkou.
„Přichází náš okamžik, Pánové. Vítězství Třetí Říše! Začněme!“ překřičel Vrchní Alchymista nespoutanou bouři a jeho kolegové začali okamžitě s vykonáváním magického rituálu, který měl navždy změnit svět. Složité obrazce na kamenné podlaze zlověstně zářily a blesky šlehaly nebezpečně blízko…
Celé nebe i peklo pak drželo Archandělu Michaelovi všechny palce, jen aby se mu podařilo odvrátit apokalypsu a porazil toho rudého démona z jiné dimenze, kterého ti přeživší fanatičtí nácci vyvolali.