Star Wars

Každý Jedi si musí světelný meč sestrojit sám.
Maličký Yoda spárkem šroubovák uchopil.
Na očko lupu nasadil.
Jazýček soutředěně povyplázl.
Šroubky utahoval.
Jeden.
Druhý.
Třetí.
Krystal generující paprsek meče správně vyvážen být musí.
„Buď opatrný, nepospíchej,“ nabádal Yodu zkušenější Mistr.
„Vy nebojte se nic …“
Poslední šroubek zbývalo dotáhnout.
Zasyčení.
Prskavý výbuch.
Yoda zmizel v oblaku kouře.
„Štěstí máš, že jsi přežil,“ povzdychl si Mistr.
„Já obezřetně počínal si,“ kuckal Yoda.
Ze špiček zelených oušek jemu kouřilo se.
Drápkem dloubl do rozpadlého krystalu.
„Uvnitř skrytá vada byla. Můj Mistr ji rozpoznati měl,“ zakňoural vyčítavě. „Materiálem nekvalitním já na životě ohrožen byl.“

Kuličky, závěsy.
Složité převody.
Mezikruží.
Stačilo jednou cvrnknout.
„Fascinující,“ vrkal nad roztomilým hejblátkem Palpatin.
Uzavřel se v kabinetu.
Nikoho nepřijímal.
Dny plynuly.
Trůn zel prázdnotou.
„Musíte zasáhnout,“ vyzval Vadera císařův vezír. „Situace je vážná.“
„Proč já?“
„Jste jediný. Když je někdo jediný …“
„Radši bych nebyl,“ zahučel Vader.
Přesto rozrazil dveře kabinetu.
Poryvem vzduchu narušil rovnováhu.
Stroj se zastavil.
„Kazisvěte!“ zavřískal Palpatin.
Vader kývnul prstem, hračka prolétla vitrážovým oknem.
Zmizela v oblacích.
„Požaduji vysvětlení,“ zasyčel císař.
„Měl jste mi ji aspoň jednou půjčit,“ hlesl Vader.
Nebýt masky, i slzu v oku by vyloudil.
„Stárneš!“ vyprskl Palpatin. „Začínáš být jako malé dítě!“

V místnosti temné samotný seděl,
vstříc dešti za oknem bezmocně hleděl.
Kapka za kapkou k zemi se snáší
a světla věží zármutkem zháší.
V odrazu na okně zahlédl tvář,
padlého anděla vyhaslou svatozář.
Masku tak hrozivou, nelze popsat slovy,
matoucí duši mělkými hroby.
Vypouklé oči, děsivá huba,
za kterou přebývá nezkrotná zloba.
Přiskočil k oknu, ocelovou pěstí
jeho lesk proměnil ve zmařené štěstí.
Skleněné střípky rozlétly se ven,
neseny pryč větrným poryvem.
Chtěl vrhnout se za nimi, skončit svůj žal,
avšak smrti perutí strašlivě se bál.
Smůlu máš, anděli černý, jen si to přeber.
Anakin je mrtev, zrodil se Vader.

„Jméno?“
„Yoda,“ pípl drobounký zelený chlapeček.
Úředník odškrtl jméno.
„Plášť, deka, lžíce …“
Vypočítával předměty, které fasoval nastupující Padawan.
Hromada v Yodově náruči narůstala.
„Osobní věci máš?“
Yoda ušatou hlavinkou zavrtěl.
„Budeš bydlet v dvě stě čtyřicátém patře.“
Následovala řada pokynů a nařízení.
„Rozuměl jsi?“
Yoda vykulil očička: „Já snažil se.“
„Jdi, tvůj Mistr tě očekává.“
Šoural se chodbou k výtahu.
Zachvátila ho tíseň.
Stesk po mamince, po domově.
Usedl do výklenku ve zdi.
Zašátral v pláštíku.
Vytáhl maličkého zeleného medvídka, jehož pomocí Síly před úředníkem skryl.
„Neboj, příteli,“ polkl slzičky. „Jedno vím určitě, v tomto domě my dlouho nezdržíme se.“

Kyprá dáma přetékala štěstím.
Pyšně kráčela s Palpatinem chodbou Senátu.
Její syn byl zvolen Nejvyšším kancléřem!
„Narovnej se.“
„Matko, prosím ...“
Měl ji nechat doma.
„Podívej!“
Vrhla se vstříc zelenému mužíčkovi, který se k nim blížil.
„Vy musíte být Mistr Yoda!“ šveholila. „Syn mi o vás vyprávěl.“
„Syn?“
„Neuvěřitelné, že? Jak se vypracoval. Vždycky býval pomalejší.“
Než stačil Palpatin zakročit, spiklenecky mrkla: „Kdysi jsme se s bratrem kapku zapomněli.“
„Matko!?“ zkřivil rty Palpatin. „Půjdeme!“
Táhl ji pryč chodbou.
Mistr Yoda zachmuřil se.
Myšlenky si utřídil.
„Už jasno mám. Mně Palpatinův charakter ozřejmil se. Křivost jeho v brlohu krvesmilné vášně zrodila se.“

Mistr Yoda miloval přírodu.
Les a květiny.
Avšak namísto krásy, ocelovými mrakodrapy obklopen byl.
Tím on na Coruscantu trápil se.
Když pojednou záchvěv v toku Síly postřehl.
Vyrazil z komnaty.
Doběhl na platformu před budovou Senátu.
„Och, maličká,“ rozněžnil se.
Poklekl vedle květinky.
Vyrostla mezi mramorovými dlaždicemi.
Opatrně zelené lístky pohladil.
Zlehka polaskal žlutý kvítek.
„Mistře Yodo!“
Podrážka drahého střevíce rozmázla petrklíč.
„Jaká čest být poctěn vaší návštěvou,“ hlaholil kancléř Palpatin.
Uvědomil si, že do něčeho šlápl.
Zvedl botu, s odporem pohlédl na barevný flek.
„Proč klečíte v tom hnusu?“
„Za květinku já truchlím,“ zavrčel Yoda. „Bezcitný Coruscant ona nepochopila!“

Vader pohlédl oknem do vesmíru.
Upřímně se otřásl.
Pod břichem křižníku plula koule plná sněhu.
Hnus!
Nesnášel mráz.
Nenáviděl, když mu tuhla ložiska.
Tak proč u všech čertů Hoth?!
„Osobně dohlédneš na výsadek,“ zakrákal Palpatinův hologram. „Zničíš rebely.“
„Armáda to zvládne,“ zahučel Vader.
Do závějí se mu vážně nechtělo.
„Sithové jsou vždy dva,“ prohlásil Palpatin. „Jeden moc ztělesňuje, druhý po ní touží. Tak pravil dávný filozof.“
„Filozofy by měli střílet,“ odtušil Vader.
„Já vládnu, ty posloucháš,“ zasyčel císař hlasem rozkacené zmije. „Takže?!“
Vaderovi se udělalo mdlo.
„Jak si přejete, můj pane,“ vydechl odevzdaně. „Nechám si do krve vpravit nemrznoucí směs.“

Palpatin stál před zrcadlem.
Přitáhl si roucho těsně k tělu.
Tlusté břicho se vzdulo nad tenkými nožkami.
„Býval jsem štramák. Panny omdlévaly ...“
„Mně je také na omdlení,“ uklouzlo Vaderovi, který vstoupil do komnaty.
„Neumíš klepat?“ zaječel přistižený Palpatin.
„Spoléhal jsem na vaši jasnozřivost.“
„Poklekni!“
Vaderovi se zpěnila krev v rozvodech, přesto poslechl.
„Musím začít s dietou,“ navázal na předchozí úvahu Palpatin. „Tloustnou mi boky.“
„A měkne mozek,“ pomyslel si Vader.
Pokorně navrhl: „Doporučuji půlroční hladovku.“
„Chceš mě zabít, viď?“ vyprskl Palpatin.
„Narvu tě do odpadní roury. Tam zaručeně zhubneš.“
„Nikoli, můj pane,“ ohradil se Vader: „Na to jsem ani nepomyslel.“

„... a připravte se na přijetí výsadku. Žádné hlouposti, nebo vás rozstřílíme na kosmický smetí,“ nařídil hlas ve vysílačce a ukončil spojení.
„Tak kosmický smetí, jo?“ zavrčela Tess a vytáhla blaster DeathHammer. „Já jim dám smetí! Nadělám z nich angličáky!“
Sev zamrkal. Tess použila zase jedno ze slov, kterým nerozuměl.
„Mají útočnou loď.“
„No dyť. Mám přesilu.“
„Potřebujeme plán,“ prohlásil Boss. „Poslouchejte...“
Sev si na černou spodní kombinézu oblékl zbroj. Přejel dlaní po krvavě červeném otisku ruky, kterým si ozdobil helmu. Natřel si obličej černou maskovací barvou. Sice bude mít helmu, ale za ten pocit to stálo.
Chystali se do boje.

Starý muž zaplašil slzy.
Býval vládcem galaxie.
Daleké, předaleké.
Mnohokrát zemřel, mnohokrát se vrátil.
Přemohl smrt, nepřemohl hloupost.
Nebudoval světovládné Impérium kvůli touze po moci.
Měl vidění.
Musel ochránit galaxii před cizími nájezdníky.
Nevěřili mu, a proto byli nakonec zničeni.
Jen on přežil.
Nyní se protloukal na zaostalé kouli v jiné galaxii, v jiném čase.
„Tak co, Palppie, už jsi začal?“
„Skončil jsem.“
Pokorně podal mladému muži štos hustě popsaných papírů.
Nikdy nechtěl psát paměti.
Skrze okno zahlédl hvězdy. Někde tam býval Coruscant.
„Hvězdné války?“ pochybovačně se ušklíbl chlápek.
Palpatin se hořce pousmál: „Věř mi, Georgi Lucasi, bude to trhák …“