Star Wars

Mistr Yoda studoval rozvrh hodin.
Zase změna. Nepřehledný stav.
Učedníky informovat musí.
„Bacha, Yoda!“
Kluci překotně naskákali do lavic.
„Paniky netřeba, já změnu rozvrhu oznámiti přišel,“ zahájil Yoda.
„Změnu?“ osmělil se jeden z Padawanů. „Změna přec hlášena byla.“
Na Mistrovu mluvu záměrně přešel.
Kluci zamrkali, tušili taškařici.
„Změna změnila se, neboť změna změny nastala,“ vysvětlil Yoda.
Třída zahučela.
Malý filozof protáhl hubičku: „Mistře Yodo, já v sdělení vašem tápu. Jak změna změniti se mohla, když sama změnou ze své podstaty jest?“
Kluci se neudrželi, vyprskli smíchy.
„Nezvedenci!“ zeleným spárkem zahrozil Yoda. „Lépe houf svišťů odblešovat, než vám změnu výuky ozřejmovat!“

"Až na konec světa," poručil si zákazník. Řidič taxíku se překvapeně podíval do zpětného zrcátka. Předpokládal, že se přeslechl. Na zadním sedadle auta seděl chlapík s nakrátko střiženými hnědými vlasy. Na sobě plášť z jemné látky, za pasem pověšenou pochvu s mečem... ale nebyl to obyčejný meč... A ten muž také rozhodně nebyl obyčejný. Řidič zachytil pohled hlubokých modrých očí. „Mně neoblafneš, jsem To...“ muž nestačil svoji myšlenku doříct. Obi Wan Kenobi mávl rukou a s posměšným výrazem podotkl: „I na Zemi funguje Síla. Minimálně gravitační.“ V tu chvíli se auto dalo do pohybu a řidiči vypadly zuby z pantů.

Na obzoru zapadala dvě slunce a třetí vycházelo. Mistryně Jedi stála před lodí a pozorovala to. Scorch pozoroval ji.
„Člověk si říká, jestli je to západ nebo východ slunce,“ odvážil se pronést.
Zasmála se.
Poprvé slyšel její smích. Sev s Bossem se jeho žertům nesmáli a Fixer ho okřikoval. Scorchovi byl humor jedinou obranou proti hrůzám války. A tahle Jedi ho neumlčela. Tělem se mu rozlilo příjemné teplo. Šel by na konec galaxie, aby ten pocit zažil znova.
„Myslím, že je to obojí,“ řekla.
Nabídl jí polovinu přídělové kostky. Čekal, že ji zahodí. Chutnaly odporně, ale nic jiného neměl.
Nezahodila.

Na nebi dvě slunce, polední přeludy nad okrovým obzorem.
Ticho.
Prázdno.
Nuda k ukousání.
Luke Skywalker seděl na zápraží bílého domku.
Otráveně čmáral špičkou boty do písku.
Kolečko.
Čtvereček.
Trojúhelníček.
Tichý povzdech.
„Každý, kdo může, z Tatooine vypadne,“ zamumlal.
I jeho táta odsud odešel. Prý našel smrt, ale aspoň to zkusil.
„Jenom já věčně trčím v týhle smrdutý …“
Namaloval poslední symbol.
Chtěl na konec světa a ještě dál, až ke hvězdám, ale musel se vrátit do dílny.
Na zápraží vyšla teta Beru. Mrkla na obrázky.
Kolečko.
Čtvereček.
Trojúhelníček …
„Uličníku!“ nakrčila nos. „Chlap se nezapře, pořád myslí jenom na to jedno!“

„Výborně, padawane,“ řekla mistryně a vypnula cvičný terč.
Lea odložila meč a sundala si šátek z očí.
„Zkusím to taky,“ ozvala se Tess.
Lea jí neochotně půjčila meč.
Tess si nasadila šátek. Cvičný terč ji začal s bzučením ostřelovat.
„Zprava dobrý,“ nevydržel Scorch. „Pozor zezadu!“
„Nenapovídat! Vidím, i když nevidím!“ Vzápětí schytala výboj.
„Před tebou!“
„Povídám neradit!“
„Ale...“
Tess vkročila do prázdna a zahučela průlezem do strojovny. Terč ji následoval. Bzučení. Praskot. Ticho. Tess vyšplhala zpátky a vysypala na palubu střepy.
„S čím teď budu cvičit?“ posteskla si Lea.
Tess vypjala hruď. „Přece se mnou.“
Lea obrátila oči v sloup.

„Jak se ti líbí?“
Kancléř Palpatin se kochal novým rouchem.
Anakin nezúčastněně mlčel.
Měl kancléři dělat doprovod. Ne módního poradce.
Vyšli z kabinetu.
Procházeli chodbou.
Kancléř se nesl v rudém, zlatem vyšívaném rouchu jako …
Anakin nalezl příměr, jenž nesnese zveřejnění.
Palpatin, oslněn sám sebou, nepohlédl do boční chodby.
Rána.
Třeskot rozbitého nádobí.
Na okraj zdobeného roucha přilepil se mastný talíř.
„Hlupáku!“ zaječel Palpatin na senátního služebníka.
„Měl jsem přednost zprava,“ naježil se chlap.
Palpatin zalapal po dechu.
Taková drzost!
Už byl hotov chlapa roztrhat na kusy, když zakročil Anakin.
„Pamatuj,“ k umocnění hlasu použil Sílu: „Kancléř je vždy na hlavní!“

„Mistře, je to opravdu nutné?“ tázal se opatrně Obi-wana jeho padawan.
„Ano, je,“ pravil rozhodně Obi-wan.
Mistr položil misku před Anakina a pokračoval.
„Nesledoval jsi snad nikdy v poslední době nejnovější zprávy? Nedávno bylo prokázáno, že je prospěšný i pro tvorbu midichlorianů, to je pro rytíře Jedi také velmi důležité. Proto se také říká, že v čaji je Síla!“
„Ne! Těch už mám dost, a toho hloupého čaje taky, vůbec mi nechutná!“ vykřikl Anakin a svraštil vzteky obočí.
Miska na stole praskla a v prasklině se začaly objevovat kapky čaje.
A to byl pouze počátek všeho běsnění, které Anakina čekalo...

Darth Vader se cítil unavený.
Dnešní den ho vážně vyčerpal.
Porada štábu.
Setkání s vyslanci.
Audience u císaře.
„Potřebuji odpočinek,“ usoudil rozmrzele.
Zavřel se ve své citadele, sestoupil do podzemí.
Usedl do křesla.
Nechal přivést zajatce.
Chlápky, co hloupě žvanili na účet Imperátora v jakési putyce.
Vůbec netušil, proč mu Palpatin tak bezvýznamné jedince poslal.
Kývnutím prstu, neboť on dálkové ovládání nepotřeboval, aktivoval mučící droidy.
Sledoval, jak pečlivě oddělují končetiny od dosud živých těl.
Vychutnával koncert smrti, vstřebával tok Temné Síly.
Únava odplouvala.
Palpatin ve svém kabinetu vědoucně přimhouřil oči: „Správně, příteli, i mocný muž musí sem tam kapánek vysadit.“

Bylo to jako nákaza. Podléhali tomu mladí i dospělí na Coruscantu, Corellii i Nar Shaddaa, na světech Jádra i v okrajových oblastech galaxie. Postihovalo to obyčejné lidi, mladé padawany i klony. Nevyhnulo se to ani palubě El-Hréranu.
Jakoby se zastavil čas, veškerá činnost ustala, nedocházelo k rozepřím, panoval soulad. Nikoho nevyváděl z míry pohled na padawanku a klona sedící vedle sebe na pohovce ve společenské místnosti s blaženými výrazy ve tváři. Ani na pilotku a klona v kokpitu v jakémsi transu. Šířilo se to HoloNetem jako smršť.
Nové album heavy-izotopové kapely Oceloví rancoři s názvem Běsnění právě vtrhlo do éteru!

Uprostřed stolu ležel poslední bonbon.
Scorch a Tess se měřili pohledy. Žádný z nich se ho nehodlal vzdát. Tess byla příliš velký mlsoun a Scorch vyrůstal na pečlivě kontrolované stravě, která sice prospívala organismu, ale o nějaké chuti se nedalo mluvit.
Opřeli se lokty o stůl a zaklesli se do sebe rukama. Dlouho se výhoda nepřikláněla na žádnou stranu.
Potom Tess kopla Scorche pod stolem do holeně. Sjela mu ruka a udeřila hřbetem o stůl. Než se vzpamatoval, Tess už uchvátila bonbon a vyrazila pryč.
„To neplatí! Podvod!“ zaprotestoval Scorch.
„Pašeráci nehrajou fér,“ houkla na něj Tess prchající s kořistí.