Dungeons and Dragons

The village was on the verge of ruin and despair.
"Help us!" there was a woman, braver than most. "Please! My father is ill. Surely you have someone skilled in medicine?"
The adventurers looked at each other.
"What is ailing him?" one of them asked, cautiously.
The woman took them into a house, where an old man laid, only semi-conscious.
Two of the strangers bent over to examine him.
"I'm going to need something to focus this magic," one of them said finally. "A hen?"
"The Rads took them all! Even to the last feather..."
"There are some excrements though..."

Co myslíte, že je největším nepřítelem všech dobrodruhů? Hydry, minotauři a jiné nestvůry? Zlý čarodějové a nekromanti? Či snad nástrahy pastí, průrv a ostrých kamenů?
Kdepak, největším nepřítelem dobrodruhů jsou dveře. Obyčejné, dřevěné dveře. Narazí na ně v podzemí či v uličce hradu. A teď, babo raď. Otevřít, neotevřít? Je tady nějaká páčka nebo snad páka, za kterou zatáhnout? Co je na druhé straně?
Možná bychom měli poslat našeho zloděje, aby to vypáčil šperhákem.
Po dlouhých minutách debat se nad nimi musíte slitovat. "Jedna páka tam je," řeknete jako paní jeskyně. "Říkáme jí klika. Stačí za ní vzít a otevřít."

One moment of absent-mindedness was all it took. Of his father not seeing.

Wood wailed under the weight, snapping like a neck being broken. There was nothing to be done. The toy wagon fell apart.

Strahd sat on his heels, stunned, haplessly reaching out and touching there one, there another shattered part trying to put everything back together, knowing the attempt was doomed from the get-go.

-

The memory comes back as the pen ripples the surface of the ink. His past is as unable to be put right as the broken plaything.

He learnt his lesson; he does not try.

„Jakmile se branka otevře a otrok s odpadky zajde za roh, vběhneme do pevnosti. Šest minut na nalezení pokladnice a sebrání všeho. Jasný?“
Kuthnar se rozhlédl po mužích, co sebral ve městě. Hrdlořezové, rváči... ti praví. Vběhli na dvůr pevnosti, tiší jako netopýři, když tu...
„Hele, tady leží zlato! Spousta zlata!“
Kuthnar marně spílal, všichni zaklekli a snažili se co nejvíce rozsypaných zlaťáků sebrat.
„Proč si myslíte, že se tu jen tak válí, idioti?!“ zasyčel Kuthnar, ale to už vzplanulo světlo a lord Chaladron se smál.
„Vítejte, noví otroci! Díky, že jste se brali tak dlouhou cestou až ke mně!“