Merlin BBC

Keď kráľ Uther Pendragon naposledy vydýchol, vydýchli si aj mnohí jeho poddaní. Iní dych ďalej zadržiavali.
Potom kráľ Artuš vymenoval Merlina za svojho Dvorného čarodejníka a osobného poradcu. Spočiatku padali čeľuste („Merlin?!“ „Prin- kráľov osobný sluha?“ „To nemehlo – čarodejník?“), ukázalo sa však, že Jeho veličenstvo to myslí vážne.
Začali sa objavovať ďalší magicky nadaní. Najprv, samozrejme, len tí najodvážnejší.
Až keď sa z Kamelotského zámku ústami večne klebetných sluhov rozniesla šepkanda o tom kto, kde, kedy a s kým, uverila široká magická verejnosť, že skutočne nastal odmäk.
Čarodejníci a čarodejnice sa prestali skrývať, a v Albione sa začal zlatý vek.

Sotva si královna zvykla na smuteční šat, musela si nechat šít nový. Gaius jí kladl na srdce, ať se šetří, a důrazně přitom zvedal bílé obočí, ale tolik záležitostí nesneslo odkladu! Oslabené království si šeptalo o čaroději, který odnesl královo tělo. Nebýt sira Leona a jeho snad až příliš zapálené oddanosti, královna by se od rána do večera nezastavila.
Merlin byl první muž, který spatřil novorozenou princeznu.
"Tak moc se podobá Artušovi, až to bolí," řekla Guinevere.
Čaroděj se smutně usmál.
"Máš pravdu. Jen není tak… zubatá."
Bylo to poprvé od Artušovy smrti, co se na jeho účet odvážili žertovat.

Někdy si Merlin připadal žalostně nedoceněný. Zastával sice jednu z nejlepších pozic, jakých se prostému lidu mohlo na Kamelotu dostat, ale jelikož většinu času trávil obskakováním Artuše nebo koňského hnoje a společnost mu převážně dělaly málomluvné vidle či nabubřelí aristokrati, charakteristickým znakem jeho společenského života se stala ignorovanost.
Utěšoval se, že mu nezbude čas na sebelítost, dokud se soustředí na zachraňování princova aristokratického zadku. Důkladně vyleštěná zbroj byla první zárukou Artušova bezpečí. A tak si s ní dal práci.
“Merline, ten turnaj je dnes, ne až zítra!”
Merlin se sveřepě vrhl na neviditelnou skvrnku na brnění.
“Rozpažte, Sire!”
Artuš poslechl.