Saské kroniky

Bubny vířily, déšť je smáčel a nohy klouzaly v blátě a krvi. Přátelé i nepřátelé padali s vyhaslými pohledy. Poslední zbytky odvahy se odrážely v bojovém pokřiku, který jejich meče vedl dál a dál štítovou hradbou nepřátel.
A když se probojoval všemi jejími řadami, uviděl Leofricovu tvář pohaslou smrtí.

Uhtred se vzbudil orosený studeným potem.
Bylo ještě před bitvou, ale sny mu do mysli vkrádaly obavy.
S úlevou, že Leofric stále žije, znovu upadl do spánku.

Ale když ráno oblékal zbroj do bitvy a do pochvy vkládal svůj Hadí dech, všiml si, že roh, který od Leofrica dostal, je prasklý.

Uhtred odrážel útoky nepřítele. Byl neobyčejně silný. Vedl své útoky tak, že měl Uhtred co dělat to ustát.
Na jeho štít padaly rány a on cítil, jak mu pomalu docházejí síly. Jestli rychle něco neudělá, Dán ho dostane.
Vedl ránu na Uhtredovy nohy a v tom ho to napadlo. Uhtred se otočil, jakoby v nepozornosti odklonil štít a ruku s mečem vedl bokem.
Nepřítel se na jeho léčku chytil. Udeřil ho zbraní do holeně tak silně, až se Uhtred zapotácel. Ten toho okamžitě využil a vrazil mu Hadí dech pod bradu.
Boty s ocelovými pásky ho v boji opět nezklamaly.