Moje články

„Nemůžete dovnitř bez průkazu,“ vysvětloval voják.

„Tak mi tohle, chlapče, podrž.“

Doktor vojákovi přehodil šálu přes pušku, sundal si kabát a otočil se. V kabátu otevřel tajnou kapsu. Nahmatal kartotéku a než našel správný šuplík, byl uvnitř až po rameno.

„Dvacáté století,“ mumlal přejížděje rukou po složkách. „Česko.“

Vytáhl tlustou složku, oblékl kabát a šálu.

„Jste v UNIT nový?“ prohodil konverzačně listuje ve složce.

„Aha,“ Doktor podal vojákovi aktuální průkaz totožnosti.

„Doktor Jára Cimrman, vědecký poradce,“ přečetl voják.

Podíval se překvapeně z dokladu na Doktora a zpátky.

„Na tyhle si věci zvyknete,“ poplácal ho Doktor po zádech, když procházel kolem.

Doktor fascinovaně hleděl na rozmazaný obrázek - první pozemskou fotku černé díry. Soustředil se na nejjasnější část akrečního disku. Měl podezření, že ten nebyl způsoben jenom relativistickými efekty.

``Pětapadesát milionů světelných let,'' zamumlal. ``To by odpovídalo.''

Doktor si povzdechl. Procházel data z Event Horizon Telescope, která opatrně ukradl minutu po zveřejnění fotky. Důkaz, i když rozmazaný, se zdál nezpochybnitelný.

Roztržitě se opřel o centrální konzoli, přičemž zavadil o několik spínačů. Tardis sebou trhla a zvuk materializace naplnil řídící místnost.

Doktor nezareagoval včas.

Poslední, co viděl, byla silueta Pařížšké katedrály.

První, co viděl, když se probral, byly plameny ve středověce vypadajícím podkroví.