Vánoční nadílka 2015

květen 1996
Půl osmé večer. Xénie Vulpesová si zastrčí za uši tmavé pramínky uprchlé z drdolu, kouzlem shrne do košíku nástroje a kamínky, narovná záda a pohlédne z okna. Zvyk. Její muž dnes ráno odjel za prací. Touhle dobou sklízí svůj stánek na burze kamenů a chystá se s kamarády gemology na pivo. Evžen a Xénie jsou liščí mágové a mají cit pro kameny. Xénie vyrábí šperky. V košíku má rozpracovaných hned několik zakázek.
Když narovnává ubrus na jídelním stole, voda v dřezu se namodrale rozsvítí. Xénie pustí ubrus a večer s knihou v duchu odloží na neurčito.

Milá Zuzko,
vím, že můj dáreček není příliš dlouhý, ale přesto doufám, že se Ti bude alespoň trošičku líbit a že alespoň vzdáleně splňuje Tvé přání. Krásné Vánoce!
Za zbetění děkuji Rye. Panu Foglarovi se omlouvám, že jsem si prachsprostě vypůjčila jeho svět a postavy, ale nemám a nebudu z toho mít ani halíř, tak snad mi to odpustí a nebude moc rotovat.
Tramvaj kovově drnčela ulicemi města. Inženýr Otakar Losna se zády opíral o madlo v zadním vagónu, v jedné ruce držel síťovku s několika kubánskými pomeranči, v druhé aktovku a zamyšleně hleděl z okénka.

Nejceler!!!
Nová kniha Mlíkaře Berta ze Záblat!!!
Dramatický příběh o hledání ztracené lásky!!!
Kniha, kterou určitě musíte mít pod stromečkem!!!
Nejceler!!!
Nejlepší dárek pro vaše manželku, milenku nebo i obě najednou!!!
Recenze Gyty Oggové na stranách 2-4!!!
Vyjádření kritičky Kamily Vyšťouralové na straně 15!!!
Nejceler!!!
***

Název: Blíženci
Obdarovaný: Aziz
Fandom: Jan Hus (minisérie ČT)
Beta-read a konzultace: Dangerous
Přístupnost: 12+
Věnování: Milá Aziz (a milý laskavý čtenáři),
tato skromná povídka není povídka historická. Vychází ze seriálu ČT Jan Hus, takže ti budiž přáno, aby sis během čtení představovala Matěje Hádka a Jana Dolanského, je to naprosto účelné. Dále prosím všechny milovníky historie, aby přivřeli svá očka, neb toto není skutečnost. A naposledy prosím všechny, kteří četli Písmo a mají ho rádi, aby rovněž přivřeli oko a brali toto jako dílo vánoční.

Něco se mu zdálo. A chtěl si to pamatovat. Pištivý zvuk budíku však vyplašil poslední zbytky snu. Padl zpátky do polštáře ve snaze se probudit. Zamrkal. V pokoji byla černočerná tma. Napotřetí nahmatal lampičku. Mžoural do záře, která jindy sloužila jen k letmé orientaci. Budík na nočním stolku ukazoval 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:03 – nic… Vypotácel se z postele a došoural se do druhé poloviny místnosti. Zatímco se v konvici vařila voda, přešlapoval bosýma nohama po chladných kachlíkách, které lemovaly kuchyňský kout. Zápasil s neotevřenou kávou. Nesmí ji vysypat.

Osm dětských malíčků se dotkne, vprostřed kruhu rukou na starém stole hoří svíčka, zšeřelou půdou se ozve zaříkávání, nejdříve tiše a nesměle, pak nabere odvahu: „Duchu, zjev se!“
Vyndá fotku ze spodního šuplíku, vrásčitá ruka letmo pohladí stříbrný rámeček a ona neslyšně vzdychne.
Lich je mág, který byl velmi mocný, ale nenaučil se ovládat svou moc a ta ho pohltila. Poté místo toho, aby zemřel, žije dál, jelikož ho jeho nesmírná neovládnutá moc udržuje při životě. (Wikipedie)
***
Ester

„Víš jistě, že se ke mně nerozletí všechny kovové předměty v okolí deseti metrů?“ ujistil se Steve Rogers, když si zápěstí připínal elektromagnet.
„Samozřejmě že ne,“ odsekl Tony Stark. „To už jsem vyladil. Na magnetické pole reaguje pouze tvůj štít. Nejsem takovej blázen, abych chtěl hrát berany berany duc, až kolem tebe poletím v brnění.“ *
Steve neřekl nic. Stiskl vypínač, obvod se uzavřel a magnet se začal chovat jako magnet.
Během následujících deseti minut se Steve dozvěděl několik nových vulgarismů a zjistil, že u sebe Tony nosí hodinářské nástroje**.

I přes necelý metr sedmdesát působí impozantně. Nedbale nedopnutá košile, výrazné rysy obličeje, místo paruky dlouhé jemné rozlítané vlasy, které mu zestříbřely už ve třiceti. Propadlé tváře. Míval sklony k tloustnutí, ale teď si nepamatuje, kdy naposledy jedl.
„Hle, tudy jde člověk, jehož knihu nikdo na světě nechápe,“ šeptají si studenti, když mu jdou uctivě z cesty.

Přístupnost: bez omezení
Za beta-read velice děkuji Rye
Veškeré použité postavy jsou moje a zcela zdarma.
Milý mamute, přála sis příjemné povídání ke svařáku, tak jsem si dovolila vzít tě za slovo. Snad tě pohádka aspoň trochu pobaví. Hezké Vánoce přeje Aries.

Osmnáctého února. Sobota. Dvacet tři hodin třicet šest minut. Mínus pět stupňů. Přibližně.
Izabela Serigala zamrká a potřese hlavou. Svět kolem ní se rozpadá na kousky. V hlavě jí hučí a vnímá jako skrz vatu. Myšlenky nechtějí držet pohromadě. Je jí zima. Když si obejme ramena, zjistí, že má na sobě jen svetr.
Rozhlíží se. Nádraží nepoznává. Nemá tušení, kde je, jak se sem dostala a proč na sobě nemá kabát.