Ranní přání

Přinesl mi do postele vajíčka, džus a nezbytnou sklenku martini. Jak si ho prohlížím v denním světle, začínám mít chuť jenom na poslední zmíněné. Vysílá ke mně sladký ulepený slova a já přemýšlím, jak z toho ven. Hodit mu hlavu vajíčka nebo pravdu?
„Už musím jít domů, Jamesi.“ řeknu a zmizím ve výtahu dřív, než stihne cokoliv odpovědět.
Prudce oddychuju, když mě někdo přitiskne k chladné oceli začne zuřivě líbat. Jeho vousy mě škrábou do tváří.
„Sakra, Rumcajsi, nech toho, máš přece rodinu…“
Už začínám chápat, co ta zlatá rybka myslela, když říkala, ať si dávám pozor na svoje přání.