Fans and Fascinations

Dvě insertované postavy seděly na terase opuštěného Donwell Abbey a shlížely na povzbudivě jarní krajinu.
"Tak co teď?" Pátrala Miss Burnwood po novém podnětu.
"Neměly bychom konečně někoho klofnout?" Nadhodila Miss Gwendylon.
"Hm... ale musí to být někdo druhořadý. Kurát, farmář... námořník... Jsme sem jenom vepsaný, chápeš?"
"Chápu. Já už to zažila. Ty jo... ale jenom farmáře?"
"Nefrfněj. Víš, co je soudobá libra platná u nás v jednadvacátym století? Tisícovku!"
"Ty, heleď, uměla bys to napsat tak, aby mi muž svěřil vedení rodinnýho rozpočtu? A aby mi tady fungovalo internetový bankovnictví? Hospodářství bratrance pana Martina vynáší přes tisíc liber ročně!"

Kitty se velmi neelegantně poskládala na pohovku v koutě sálu. Odmítnutí bylo hořké. Její sestřičky byly dávno za humny se svými manžely a ona zůstávala na ocet. Co víc, bez Lydie se jí nedařilo prorazit do té správné společnosti. To si aspoň myslela, když zasmušile sledovala důstojnický kroužek.
Jak z čirého vzduchu, objevila se vedle ní dobře naladěná Miss Jasper.
"Hlavu vzhůru, má milá," nadzvedla jí bradu vějířem a tvářila se tak vědoucně vesele, že by ji Kitty v první chvíli snad uhodila.
"Pro jedno kvítí slunce nesvítí. A vůbec, jeden z mých přátel by vás rád požádal o tanec."

Na Rosings přibyla nová návštěva. Lizzy konečně přišla o blahosklonnou pozornost Lady Catherine a mohla nerušeně sledovat situaci.
Jane Snowstorm nebyla žádné vořezávátko. Ve smělosti a v zatvrzele vlastním vnímání světa by mohla soupeřit s kdekterou vznešenou paní. Lady Catherine však na ní pochybovačně shlížela přivřenýma očima a ani za nic se nenechala vystrnadit z pevného zpátečnického krunýře. Už ji měla v klepetech.
"Miss Snowstorm... jaktěživa jsem o vás neslyšela. Vaše schopnosti," pohlédla na stolek, "jsou nevalné."
Slečna zbledla vzteky a chtěla cosi říct.
Lady Catherine ji uzemnila zamítavým posunkem. "Avšak mé služebnictvo by z nich snad mohlo mít prospěch."

"Do bojééé!" Malí nájezdníci v čele s velkou sestřičkou a s klacky v rukou vytrhli z příkopu u louky na imaginárního nepřítele.
Kde byl konec těm slavným časům Morlandovic malé armády...
Devatero dětí řádilo na louce.
Devatero dětí hrálo kriket.
Devatero dětí si vzpomnělo na slavná tažení.
Drobota našla sestřičku schovanou za kmenem starého dubu na kraji lesa.
"Cathy, Cathy, pojď s námi bojovat," naléhali jeden přes druhého.
"Ne, drahoušci, ať vás vede Tommy," obrnila se Catherine.
Celestina, převratný román paní Turner Smithové, který jí poslala drahá Miss Lawrence, byla dokonalou hradbou. A o tolik zajímavější, než to hloupé Udolfo.

"Mé dámy, bylo od vás tak milé, že jste na nás počkaly," paní Palmerová rozverně poklepala jednu ze svých společnic vějířem po rameni. "Víte, pan Palmer, hehe, on je někdy tak legrační..."
Obě dámy se sladce usmály, roztomilost sama.
"Dovolte, představím vás... Dorothy...! Dorothy Thomasová. Mrs 'Lice a Mrs Lucy Ottercat." výměna pukrlat
"Ó, těší mě. Kdepak jsou vaši pánové? Jsou bratři? Nebo cousins?"
"Prosím?"
"Inu, pan a pan Ottercat...," usmívala se přihlouple slečna Dorothy.
"To máte tak...," ujala se slova Mrs 'Lice.
Ten večer zanechal v povědomí bathské společnosti nesmazatelný otisk. Ve světle jejich osobností šla veškerá impropriety stranou.

Blesk rozčísl temnou oblohu, vítr skláněl trávu. Proradný psanec na černém koni sekl šavlí po bezbranném panu Tilneym.
Catherine se s výkřikem probudila. Chvíli jí trvalo, než se upamatovala, kde je. Ostré slunce za záclonami ji bodalo do očí. Chytla se za hlavu. Včerejší ples byl příliš plný smíchu a očekávání. A také drinků, kterými společnost ochotně zásoboval Mr Nicolas Friedcake. Cathy nebyla zvyklá.
Dveře se rozletěly a její hlavu zasáhl další bolestivý šíp.
"My dearest, tomu neuvěříš, co se stalo!" Isabella se zarazila v půli výkřiku. Její přítelkyně vypadala nepřítomně.
"Ty jsi ještě v posteli? Vždyť už zvoní poledne!"

Cranfordské dámy byly jako na jehlách.
"Miss Ilk je tak... nová! Že, Miss Matty?"
"Nu ano, ale je velmi zdvořilá."
"Na tom jejím pánovi se mi něco nezdá, drahá slečno Poleová..."
Vzrušeně štěbetaly dlouho do noci.
Slečna Margaret Ilk byla výživným tématem. Byla rusovlasá! A její snoubenec vydržel v Cranfordu celý měsíc, než se vypravil do města.
"Echrmchrm... promiňte. Asi jsem se maličko nachladila," odkašlala si paní Jamiesonová.
Dámy si přiložily kapesníčky k nosu.
Za několik dnů měla slečna Margaret návštěvu.
"Má milá, je tohle skutečně Cranford? Je tu nějak moc ticho."
"Jistěže je, Alice. Jen jim nějak... zrezly panty."

"Oh, Mrs Cress, there will soon be no matches to make," povzdechla si Emma, pohodlně natažená na pohovce.
Mrs Cress potřásla hlavou: "A co vy, má drahá?"
Slečna Woodhousová se zasmála: "Nene, mě sňatek nečeká."
"Co vy víte. Možná vám srdce už dávno někam uteklo. A možná ani nijak daleko," zkusila jí přítelkyně otevřít oči.
"Ach ne, já své srdce znám. A srdce druhých ještě lépe." Mladá dáma se samolibě usmívala.
Cestou z Hartfieldu potkala Mrs Veronica Cress rozzářenou Harriet Smith. Ta holčička byla už zase zamilovaná. Tentokrát mířila vysoko a běžela se Emmě přiznat.
Inu, chytrému napověz, hloupého kopni.

"V hlubinách teď tvá loď dřímá,
ve vlnách tvůj přízrak hledám.
Ztrácím sílu žít..."
Miss Braidy hrála na pianoforte vskutku znamenitě. Miss Lawrence zpívala neskutečně krásně.
Marianne se zasnila. Ano, zemřít pro lásku, co mohlo být romantičtějšího? Maminka by se jí zase smála.
Na freskách sálu se pohupovaly lodě. Bylo tu i několik námořních důstojníků. Tamta smutná slečna se po jednom z nich stále ohlíží. Jistě ho také miluje.
Také by se pro něj vrhla do moře, jako já pro mého Willoughbyho.
Měla však své pochyby. Vrhl by se Willoughby do vln kvůli její lásce?
Slečna Grayová se okázale ovívala.

"Tady se to stalo, mesdames! Tady jeho kůň uklouzl, c´était trop froid, a drahá Jane pak monsieur Rochesterovi pomáhala." Adele ukázala k lávce u ohrady a pak se úvozem bezstarostně rozeběhla napřed k vesnici.
Dvě dámy, sukně opatrně přizvednuté, soustředěně sledovaly zem pod svýma nohama.
"Tehdá asi nebyla taková blbá hnusná obleva. Pardon," drtila mezi zuby Miss Margaret Rowen.
Od vsi se, jako tenkrát, blížil jezdec. Jen dunění kopyt se poněkud nerozléhalo. Tryskem pročvachtal kolem, bláto jen létalo.
"Ty pitomčéééé!" Volala za ním Miss Gwendylon a znechuceně se zadívala na svou róbu.
"Jane měla vlastně celkem kliku na počasí, že?"