Fans and Fascinations

"Dělá mi starosti, víte?" Molly usrkla příliš horkého čaje. "Možná jsme tam strávili příliš mnoho času. Třeba se tu necítí dobře."
"Nesmysl," tišila její obavy Magdalene Meadows, zatímco přecházela po terase, aby si protáhla nohy. "Zdraví mu slouží?"
"Slouží. Ošetřovat jsem ho nikdy nemusela."
Magdalene padl pohled na omšelou budovu stájí.
"Možná se jen potřebuje něčím zaměstnat."
Její myšlenky nesly jinou náplň, ale směr měly správný. Prošedivělý Roger vyhlédl z okna salonku.
"Molly, miláčku. Tys měla vždy tak pevnou ruku při kreslení. Měli bychom konečně otevřít ty bedny z Afriky, dát těm věcem řád. Chtěl bych naše poznatky sdělit veřejnosti."

"Proč to někdy nenapíšeš naopak?"
"Šílíš? Představ si někoho z nich tady."
"Matičku Bennetovou?"
Zuzka se zapitvořila
"Slyšely jste? Netherfield je konečně pronajat!"
"Bezrealitky? Dobrej makléř?"
"Má deset tisíc ročně!"
"Doufám, že ne korun."
"A polovinu Derbyshiru!"
"Bere na to dotace?"
"Důstojníci! Ach, mám slabost pro červené kabáty!"
"Hodím vás do Tesca, mají akci na zimní zboží."
"Moje dceruška! Vdaná! V patnácti!"
"Eeeeh... jak myslíte."
"Vám se prostě líbí mě zlobit."
"Prohlédla jste nás. Dáte si čaj?"
"Ach, mé ubohé nervy!"
"Tak raději lexaurin?"
"Neblbni, mohl by jí ublížit. Meduňku?"
"Klidně i kozlík, Gwen. Vlastně si trochu odpočinku stejně zaslouží."

Pan Tilney usedl k písemnostem. Eleanor bylo chladno, načala šití. Catherine je ujistila, že v zahradách se určitě sama neztratí.
Určitě ne.
Když zahlédla střechu skleníku, přepadla ji zvědavost. Patří vůbec ještě k Northangeru?
Vkročila do hlínou voňavého tepla. Rajčata, cukety... jahody v pařníčcích. Květiny. Chodníček se stočil za roh. Co to...?
"Slečno!" poněkud příkré oslovení.
"Mohu vám pomoci?"
"Já... ne... pardon.. dobrý den," kulila oči na uhlazenou dámu v zástěře.
"Slečna Morlandová, předpokládám? Gwendylon Clearance, těší mě."
Pukrle.
"Něco byste ráda? Nechcete třeba poslat bratříčku Jamesovi pár banánů? Hodně cukru, pomáhají na stres... brzy se mu budou hodit."
"Cože?"

"Buáááááááááá, maaaamíííííí!" Elis přiběhla, tvářičky červené, pihy promáčené slzami.
Zabořila mamince obličejík do nabírané sukně. Mrs. Stronghold položila šálek s čajem zpět na stolek a pohladila dcerku po cůpkách.
"Eeeeeeeeeeiiiii!" Do salonku vběhl francouzským oknem hošík, vyhledal maminku jako kuřátko, zaplul jí pod křídlo a odmítal mluvit. Mrs. Friedcake sáhla pro čajový bochánek a snažila se synka uplatit dobrotou.
"Copak se stalo, chlapečku můj?"
"Ona mi nasypala do vlasů písek!" vypískl.
"On mě za vlásky tahal," křikla.
Mlčení. Najednou oba vyběhli zpět na zahradu.
"Inu, na první společnou hru úspěch, že?" Mrs. Stronghold usrkla čaje.
"Veliký," usmála se Mrs. Friedcake.

Dobu sváteční směli Lisa a John strávit doma. Kuchařka zůstala, ale rukou na faře znatelně ubylo. Tím spíše, že Fanny začala pokašlávat a den před Štědrým večerem musela ulehnout.
Edmund skvěle ovládal Vánoce na kazatelně, domácnost ovšem pokulhávala.
Jaké bylo jeho překvapení, když se v podvečer vrátil z kostela a našel dům v čilém ruchu.
Miss Clearance právě nesla nahoru bylinkový čaj. Z kuchyně bylo slyšet cinkání nádobí a dvojhlasý zpěv. V salonu chovala Mrs Meadows na klíně malého Williama a četla mu z knížek, kterým nemohl rozumět.
"Vítejte, Edmunde! Nestrachujte se, o všechno jsme se postaraly. Pojďte, posaďte se."

Frances se snažila zachovat dekorum a necivět na druhou ženu s otevřenou pusou. Protichůdné pocity zamaskovala souhlasným kývnutím a rychlým popisem cesty.
Magdalene se vydala hlouběji do šera podpalubí.
Ani ne po deseti krocích se zastavila. Její úsměv se změnil v zamračení, zatímco oči, přivykající nedostatku světla, bloudily po skrytých zákoutích.
"Kdepak asi..." zabručela pro sebe, než její zrak přitáhl drobný pohyb. V koutě stál poručík, snažící se splynout s ostěním - v jeho rukách se cukala umlčená vetřelkyně.
"Ah, tady jsi, holubičko. Já věděla, že tě tu najdu!" zapředla Mrs. Fletcher.
"Madam, prosím, vůbec si nás -jí- nevšímejte," zavrčel poručík.

Svíčky na stole pomalu hasly, nálada byla příjemná.
"Mrs Croft, vy jste skutečně byla ve všech zámořských krajích?" Henrietta byla tou představou nadšená.
"Skutečně ano, drahoušku," usmála se admirálova žena a zpříma pohlédla přes stůl.
"Mrs Meadows mi jistě dá za pravdu, že je to náročné ale báječné dobrodružství."
Magdalene tiše přikývla. Byla připravena vyprávět, ale admirál ji přerušil.
"Byl bych raději, kdyby zůstala na pevné zemi, ale zkrátka to nebylo možné. Málem mě žádala, abych jí přikázal mě následovat. I kdyby to bylo na konec světa v rybářské bárce."
"Konec světa by byl tam, kde bych nebyla s ním."

Vypráví se, a nebude to tak dávno, co se to možná stalo, že sem do Anglie přišli jiní lidé. Přišli naráz do všech koutů, do měst, do paláců i na venkov. Skoro by jeden nepoznal, že nepatřili mezi nás. Vypadali jako my, oblékali se stejně, skoro stejně i mluvili. Ale někdy se chovali zvláštně. Měli různé věci, které nikdo nikdy neviděl. Znali události, které se teprve měly stát.
Nikdo neví, kam se poděli. Přijeli tehdy ve svých kočárech, pobyli mezi námi, usmívali se, bavili, občas vyprášili kožich někomu, kdo nebyl hodný. Pak zase odjeli a nikdo už je nikdy nespatřil.

"Madam," Frances se druhé dámě - co se to u všech rohatých dnes na její lodi děje? - lehce uklonila. "Obávám se, že na mojí lodi nic zvláštního k vidění není..."
Magdalene pozvedla obočí, ale její manžel ji v reakci předběhl.
"Kapitáne, přesuňme se někam, kde si budeme moci promluvit nerušeně,"
pohledem přejel členy posádky, snažící se vypadat, že scénu nesledují.
Frances kývla a dala bocmanovi signál, aby upozornil stewarda.
Sotva byli v podpalubí Magdalene promluvila: "Jestli se neurazíte, kapitáne, nerada bych naší návštěvou působila problémy - dovolila jsem si proto přinést nakládané skotské jehněčí - právě jsme odtamtud připluli. Předám je vašemu stewardovi..."

Mladého poručíka vyrušil zvuk bocmanovy píšťalky, ohlašující návštěvu. Nevybíravě dámu železným stiskem přinutil ustoupit do stínů podpalubí a zakryl jí rukou ústa.
Kapitán se kolem nich prosmýkla na palubu.
"Kapitáne Fletchere, nečekala jsem vás," pozdravila velitele fregaty Dragonfly.
"Musíte odpustit naši drzost, kapitáne. Příliš jsem toužila navštívit vaši Betsy," ujala se slova dáma, která kapitána doprovázela. "Probrání plánu mise byla výborná záminka."
Kapitán Doyleová v duchu zaskřípala zuby. Zásoby na Betsy byly omezené a bez předchozího varování bude její steward nucen improvizovat.
Vřele doufala, že to neskončí jako posledně u kombinace rumu a česneku, která by každého dovedla k slzám...