Světem panuje skálopevné přesvědčení, že odehrává-li se nějaký příběh na podzim, je třeba v něm tuto skutečnost dát patřičně najevo. Jakkoliv se pak hrdinové ubíhajících řádků snaží z osidel literární povinnosti vykroutit, jejich snahy jsou vzhledem k nesmlouvavému ročnímu období bez výhrady marné.
Nakonec jsem se rozhodla umístit do autorova výběru něco odlehčeného.
Přiznám se, že letos mám z většiny svých drabblat jen takový "průměrný" dojem. Ta, která zůstala méně povšimnuta, zůstala tak právem.
Na druhém a třetím místě pomyslného žebříčku "toho lepšího" jsou Marshalsea a Výjimka. Ano, toto je sprostá reklama.
Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.
A mám-li v reklamě pokračovat (znáte to, deset minut programu, dvacet minut reklamy z obou stran), svůj díl slávy si snaz zaslouženě užila Period dramas poznávačka (PIFKA), Relax (Milionový nápad) a Bezvadný dojem (Otisk).
Všem moc děkuju, že se u mých drabblat občas zastavili a upustili kachnu či komentík.
Teším se na vás na pikniku :)
Z.
Téma: Kachnička
Po zelené louce přicházel mladý muž. Za uzdu vedl koně.
"Eeh, zas ty kobylince. Plavení koní nesnášim."
Z lesíka se vynořila Margaret Rowen a koně odvedla.
"Okay. Kobylince nebudou. Ale co teda?"
Chlapík se usadil na břeh jezírka, zul si boty, svlékl vestu. Potil se.
"Eeew, smrdí!"
"Kušuj! Mrkej, bude striptýz."
čvacht čvacht
"Hele, chcíplá moucha."
srk
"Neruš."
Neznámý se na břehu postavil na bosé nohy. Vzdychnul. Pohled mu těkal na všechny strany.
"Asi má v hlavě pěkně vymetýno."
Odhodlal se a skočil. Rákosí ho pohladilo přes košili. Po vodě se rozběhly kruhy.
"Kááááč, ty jo! Výtržník! Bacha, další vlna!"
Věnováno té zcestné scéně z minisérie 1995.
Naprosto neoriginálně :D
No, třeba ještě na něco přijdu.
Do salonku dopadalo měkké odpolední slunce. Susan spokojeně listovala zápisníkem.
Patnáct úspěšně infiltrovaných příběhů. Nejčastěji Pride and Prejudice, jak nečekané.
Osmadvacet insertovaných postav, zpravidla také velmi úspěšně.
Musela si přiznat, že byla poněkud sobecká, nejčastěji zvala do společnosti sama sebe. Hned potom však i své nejbližší. Na další dobré duše taky nezapomněla.
Podařilo se jim pospolu pěkně provětrat mnohá zákoutí tanečních sálů, spáchat či připravit pár zemětřesení.
Ne vždy to bylo veselé, ale málokdy došlo k tragédii. Bylo zjevné, že jejím přátelům se tu zalíbilo.
Pohlédla z okna. Pan Woodhouse si odbýval svou zdravotní procházku.
Možná se ještě nemusíme loučit...
Nějak mě udivuje, že Malá Dorritka tu jako fandom ještě není... jestli se pletu, tak mě upozorněte...
Vystoupila na protější chodník. Kočár odhrčel. Napočítala do pěti a pak se odhodlaně otočila čelem k bráně Maršálského vězení. Zvedla oči k ostnaté hraně zdi. Vydechla.
Odmítal její návštěvy, ale nyní, v nemoci, jí bude muset odpustit.
Přešla ulici. Těžké dveře jí podržel mladý muž, kdysi zrzavý výrostek ze sousedství - George Coalman. Pozvedl dva prsty ke klobouku.
Amy vstoupila na dlažbu rodného dvora. Poprvé v šatech, které si sama nešila a nezáplatovala. Poprvé bez pomyslné koule na noze, avšak stále pevně připoutaná k těmto zdem. Bránila se pohledu na otcovu lavičku.
"Mamičko!" výskla Markétka.
Dítě Maršálského vězení se vrátilo domů.
Vrátila jsem se z hradu (Točníku). Moc děkuju Gwen za pomoc s víkendovými drabbly. Omlouvám se všem, poslední tři dny jsem nezvládla číst a pravděpodobně to nedoženu hned tak instantně (diplomka už fakt potřebuje dopsat). Ale dočíst si vás všechny prostě musím!
"Podívej, kvete růže..."
Vrz.
"Krásná růže v sadu kvetla..."
VRZ.
"Růženka Šípková k růžím přivoní..."
VRRRZ!
Henry Crawford otráveně zaklapl sbírku. Vzdával to. V téhle knihovně bylo náhle velmi nesnadné okouzlit mladou dámu.
Fanny byla znechucená. Henry ji nudil a paní Norrisová evidentně vrzala parketami ve vedlejším sále schválně.
Kdosi pro mě říkal: "Jsi šípek i trn na keři...," plynulo zatím Fanny hlavou.
VRZ!
Paní Norrisová ve druhém patře vztekle odhodila místní plátek na stůl. S tou podlahou v knihovně se bude muset něco udělat. Okamžitě. Zalomcovala zvonkem.
Vrz.
Mrs Sachet a Miss Gwendylon se brouzdáním mezi regály královsky bavily.
Na Hollingford pálilo polední slunce. Miss Eliza Paul seděla na hřbitovní zídce a velmi nedobově klátila nohama. Miss Farmer ležela na trávníku opodál a kreslila si prehistorické tvory.
Kolem prokvokaly místní drbny, vzduch jen zašuměl spodničkami a klípky.
"Viděla jsi, drahá! Molly Gibsonová, dítě ubohé, zase mluvila s panem Prestonem," lamentovala Miss Browning.
"Je to tak protivný člověk! Prý dokonce gambler!" pokřižovala se Miss Phoebe.
"Bojím se o ni, skutečně," pokračovala ustaraně první dáma a odcupitala do hokynářství.
Miss Paul pohlédla směrem, kde za kopcem tušila Cumnor Towers.
"Zabít málo, tyhle starý můry. Tenhle skandál snad aby napravovaly vyšší vrstvy."
Psala jsem to já (Gwen), takže omluvte případné chyby. Z mobilu se blbě píše. Mám tendence vynechavat hacky a carky.
Pohodové odpoledne na Donwellu se pozvolna měnilo ve všeobecnou katastrofu. Obloha se zatáhla, letní horko přešlo v totální dusno. Deka padla i na náladu všech přítomných.
Emma a pan Knightley už nemohli vystát ani slůvko od Mrs Elton. Jane Fairfax byla zkroušená a patrně pěkně dopálená. Odešla, než dorazil Frank Churchill, natolik napružený, že na místě seřval Emmu. Pan Woodhouse a pan Elton upadli do letargie.
Od záhonku vše sledovala Miss Gwendylon. Mrs Sigismund-Smith byla plně zaujatá opuštěnými jahodami.
"Heleď, padá na ně deprese." ohlédla se prvá.
Zahřmělo.
"Mhm," polknutí
"na nás taky brzo něco spadne. Je na čase vypadnout."
Souvislým mrakům se u nás doma říká Cumulus Dekus.
Píši vám, drahý strýčku, až nyní, kdy se mám vdát...
John Eyre byl až dosud přesvědčen, že jeho neteř zemřela v Lowoodu. List svěřil svému právníkovi. Odtud se zpráva dostala k panu Masonovi.
A bylo po svatbě.
Píši vám, ctihodný pane, neboť váš strýc skonal. Dědictví však nenáleží vám, ale dámě, která by snad měla být vaší příbuznou. Z Thornfieldu, kdež sídlila, nedostávám odpovědí...
StJohn se úkosem podíval na Jane. Psala už několikátý list, který se nedočká doručení.
Drahá paní Fairfaxová...
Kůň přede dveřmi nervózně zafrkal.
"Tuhle korespondenci mi byl čert dlužen," pomyslela si Margaret Rowen, první kurýrka viktoriánské doby.
Bath. Srdce země, středobod zábav, jiskřiště lásek. O něco frivolnější, než metropole, slunečný, vzdušný. Čerstvě provětraný úžasnou zprávou o Ottercat Ladies.
Zde tančí zlatá perla společnosti, elegantní, vtipná, přátelská. Miss Ryegrass je ozdobou každého setu.
To malé společenské zemětřesení patří k její acquaintance.
Londýn. Hlava státu, šeré přeplněné ulice, kultura všech úrovní. Lidnatý, přesto honosný a společensky přitažlivý, jak se na sídlo monarchů sluší.
Dámy a jejich pánové zbožňují divadlo, probírají novinky u karetních stolků a plesají až do svítání.
Přijeli pan Goldman a pan Ryegrass, nadějní pohlední mládenci. Tamten je bratrem půvabné Elizabeth.
Zemětřesení v Londýně se právě chystá.
