Fans and Fascinations

"Lehzen, jaká hrůza!" velkolepá panovnice se zhroutila na čalouněnou lavici.
"Ani mě k němu nepustí! Zatarasily dveře. Je ztracen."
Věrná chůva přerostlé svěřenky nabyla přesvědčení, že vznešený muž skončí minimálně s dýkou v zádech, ne-li rovnou rozčtvrcen.
"Kolik jich bylo, drahoušku? A kdo je vede?"
"Já nevím, vůbec je neznám. Nechápu, jak obešly stráže. Bylo jich asi osm... Tu drobnou zrzku titulovaly "lady". Ale v čele šla nějaká žena v šatu chudé guvernantky."
"Vůbec tomu nerozumím, schatzi."
"a byla s nimi i nějaká dělnická holka. Ty mají strašnou sílu!"
Lehzenová se otřásla nefalšovanou hrůzou.
"Vždyť mi Alberta uchumlají k smrti!"

Pan Bennet poodešel k jahodovému záhonu. Zaposlouchal se. Ne, ještě dál.
Dvacet kroků.
Překotné výkřiky byly stále slyšet.
Pro strachy své ženy měl pochopení. Pro její nadšení nikoliv, zejména nyní ne.
Kde by tak nalezl klid? Odevzdaně se rozhlédl. Za besídkou se bělalo.
"Lizzy, drahá!"
"Tatínku," usmála se hořce, "zde už je tišeji."
Na blízké lavičce seděla neznámá dáma s knížkou na klíně a tvářila se, že tam ale vůbec není.
"Tatínku, dovolte, abych představila Mrs Ottercat."
"Těší mě. Promiňte, že vás nyní nemohu pozvat na čaj..."
"Hlavně klid, pane. Mohu vám zaručit, že se vše v dobré obrátí. Celkem."

„Mě snad trestá samo peklo takovým potomkem!“ kvílela Lady Judith. Alice upřela prosebný pohled na otce, byť věděla, že proti vůli matky a jejím nervům je bezmocný i on.
„Alice, drahoušku,“ zkusil baron Tyller mírně.
„Myslela jsem, že jste chtěli, abych byla vzdělaná,“ zkusila ještě jednou s očima upřenýma do podlahy.
„Vzdělání pro dámu jsou hudba, zpěv, kresba, prosím, třeba i jazyky. Ale historie?! Co s dívkou, která chápe dějiny. Ty chceš zůstat na ocet. Mé ubohé… Pokud vkročíš na kolej, nesmíš zpět do tohoto domu,“ udala matka ultimátum.
„Snadná volba,“ ušklíbla se Alice a se vztyčenou hlavou odkráčela středem.

"Ssst, Gwen, když tu hradní pán neni, nemohly bychom zajít omrknout tu nahoře?" navrhla jednoho rána Miss Rowen, která na Vánoce rozšířila řady návštěvnic Thornfieldu.
"Berthu? Taky mě to už napadalo," zazubila se potměšile Miss Clearance.
Susan se zasekla s koláčkem na půl cesty k ústům.
"Upadly jste? Pokouše nás, vyrazí oknem, nebo něco horšího. Navíc, co chceš dělat s Grace Poole?"
"Na tu jsem nachystaná," vytasila Gwen zpod stolu lahev Porta naplněnou bezinama.
"Velení týhle výpravy nech na mně, jsem na tu holku zvědavá."
Margaret Rowen nadšeně kývala na souhlas.
"Se z vás dvou picnu."
Bratránek Rochester mě zabije.

"Nemohu teď odjet, vycházku jsem Tilneyovým slíbila," Catherine zkoušela trvat na svém.
Její oponenti spustili naráz jako potrefená husa křížená s Kerberem.
"Ale drahoušku!" - "Na mou duši, viděl jsem je odjíždět." - "Zatroleně, dearest Catherine, bez vás ta projížďka nebude stát za nic!"
povzdech
V momentě se dvě bryčky hnaly ulicemi Bathu. Tilneys se za nimi jen překvapeně ohlíželi.
Miss Rowen by si byla nejraději vypůjčila páně Allenovu berli, hopsla na vůz a Thorpa zmydlila. Avšak zachovala dekorum a s pohledem upřeným k obloze jen zahučela:
"Že bys s tim taky něco udělal, ne?"
Thor se pro sebe ušklíbnul.
"Zvednout stavidla!"

Jak jasná noc. Ta pelerína z indické bavlny. Prý jí tu krásu poslal z Miltonu vděčný John Thornton. Zdála se v té spoustě látky menší. Zápolila se šálem, na kterém se ve světle svíček třpytily zlaté korálky.
Jedním krokem byl u ní, beze slova jí zapnul sponu pod krkem. Na okamžik zachytila jeho ruce a vzhlédla.
Poťouchlý úsměv, no jistě.
Chviličku ji u sebe přidržel.
Později doma přemýšlela, jak se vlastně usmívá, když je to doopravdy. A jak při tom vypadají jeho oči, střípky chmurně modrých mračen před bouřkou.
Nechtěla bláznit. Vracela se o dva tři roky zpět. Mile zasněná.

Když tu malou nepřístojnost na Netherfieldském plese zahlédla, na okamžik se zarazila.
On, zodpovědný hostitel, se tady táhne za slečnou Bennetovou jako ocásek a ještě jí tajně chňape po stuze, modré jak jarní obloha.
Bylo to roztomile dětinské i svým způsobem romantické.
Novou sílu vzpomínky poznala Miss Lawrence až o pár let později na letním pikniku u Bingleyových. Zatímco sama vyprávěla Willovi a malému Charliemu příběhy o rytířích dávných věků, čtyřletá Catherine capkala po trávníku, držela se maminky za stuhy, mžourala do sluníčka a kratičkým prstíkem ukazovala k měňavým mrakům.
"Mamma? Look, mamma, thewe is a dwagon! And a dog!"

Tmavovlasá slečna v modré róbě se poněkud neohrabaně prosmýkla dveřmi do sálu. Pohotově ulapila blízké křesílko a usadila se. Zkoušela se tvářit nenápadně, ovšem přítomnou společnost si prohlížela velmi zaujatě.
Brzy vylovila z vyšívané kabelky notýsek a mírně nedobové plnicí pero.
Isabella ji od počátku sledovala přivřenýma očima.
"Už je tady zase!" sykla si pro sebe hořce.
Bylo nemálo těch, kteří se jí pošklebovali kvůli uštěpačným článkům anonymního autora s monogramem SB, jakkoliv byly neadresné.
Stejného večera se podobným způsobem vetřela na karetní večírek u Mrs Wickham nejmenovaná Miss GC.
Humoristický časopis Punch vskutku dobře věděl, koho pro letošek najmout.

Další jarní ples na Nodawnu byl doslova za rohem, ovšem Susan si to téměř nepřipouštěla. Tentokrát se jí málem podařilo přesvědčit sebe samou, že se rozhodně nemá těšit.
Mr. Murphy byl v plnění svých zákonů velmi důsledný.
Nejenže si dobře pamatovala, jak neveselé důsledky vyplynuly z loňských příjemných rozhovorů v nodawnském salonku (dosud nepochopený rok následné pocitové houpačky by si s radostí odpustila), navíc si nyní ani nemohla být jista tím, zda, kdy a na jak dlouho se vůbec dostaví. Stokrát mohla přešívat okouzlující róbu, stokrát si opakovat kroky a odhadovat počet párů. Studená nejistota jí pevně seděla na ramenou.