Fans and Fascinations

Vějíř Mrs. Meadows se pohyboval ve zběsilém rytmu.
"Jen se na ně podívejte," vzdychla ukrytá za ním tak, že ji slyšely jen Miss Burnwood a Miss Clearance, které jí seděly po boku.
"Na koho?" zeptala se i přesto Susan.
"Cringeworthiness level 7 na pravoboku: Mrs. Jennings a Charlotte Palmer by bylo slyšet i na metalovém koncertě."
Její dvě přítelkyně přikývly.
"Ale levobok je ještě podstatně výživnější - aspoň 9. Fanny a Mrs. Ferrars, které se rozplývají nad Lucy a Nancy, kterou se Lucy snaží nenechat prořeknout."
Miss Georgianna Darcy, stojící opodál se usmála. Tyhle dámy věděly, od koho se držet dál.

Pro slzy neviděla, když za sebou práskla dveřmi. Notnou chvíli proklínala celý svět. Nejmilejší dospělák na světě nepřijel, jen poslal Atlas.
Po chvilce ji zaujal záblesk modré stuhy. Byla přesvědčená, že ten balíček tam dřív nebyl. Nejistýma rukama otevřela obálku.
Drahá kapitánko,
vím, že tě můj vzkaz nevyděsí a vím, že se mohu spolehnout na tvé mlčení. Věř mi, že vše, co se ti dnes zdá ztracené, se k dobrému obrátí. Mezitím přijmi, prosím, malý dárek z dob budoucích.
Pozdravuj sestry a maminku.
Susan Burnwood
Z krabičky se vykulila barevná dřívka.
Začátkem jara už Margaret obstojně překreslovala listy z herbáře.

"Heeeele, negr z Hamley si veze bílou paničku! Kdes ji ukrad', dědku?"
Přiopilé pořvávání prořízlo večerní klid, jakmile vůz vjel do kruhu světla mohutné vatry - jediného pořádného osvětlení náměstí Bot River.
Thomas ožraly ignoroval.
Přivítání v hostinci nebylo o nic lepší. Hospodský mluvil na půl huby celoživotně, nezvyklou dvojici cizí ženy a černocha však přehlížel zcela dokonale.
Nevalnou večeři spořádali mlčky.
"Zajednám vám pokoj, madam," hlesl Thomas a zvedal se.
Magdalene ho zarazila.
"V žádném případě. Kde byste spal vy, ve strouze?"
"Před vašimi dveřmi, madam. Na stráži."
"Nikdy," zaklapla Magdalene rezolutně příruční kabelu.
"Něco ještě vydržím. Dojedeme na farmu."

"... jako tady slečna," otočil se pan Bennet v křesílku. Ani ho nepřekvapilo, že přistihl Miss Clearance, jak na něj zkoumavě zírá.
Gwendylon chvilku trvalo, než zareagovala.
"C-co? Pardon. Moc se omlouvám. Zamyslela jsem..."
"Jistěže, zamyslela," usmíval se pan Bennet.
"Stále vás vidím s notesem. Píšete, pozorně sledujete stavení i nás. Pozor, aby má drahá nezjistila, že pracujete pro pana Collinse," zašeptal.
"Copak spřádáte?"
"Já... totiž... Jste hrdiny mého... románu?" pípla Gwen.
"Hrdiny?" podivil se pan Bennet.
"Nejsme na to trochu staří?"
Gwen chtěla namítnout cosi o mladých slečnách. Pak zjistila, že on ví. Viděla v jeho očích hrůzu překročených staletí.

Bruselský internát bez svého profesora maličko osiřel. I chlapcům z vedlejší školy chyběl. Děvčata brzy dostala novou učitelku. U mladých pánů to trvalo déle. Britských mužů, kteří by toužili pracovat na Kontinentu, nebylo mnoho.
Pan Goldman však padl řediteli do noty od prvního rozhovoru.
Studenti zanedlouho ztratili pověstné ospalé výrazy a angličtina jim náhle nebyla tak zcela cizí. Někteří se dokonce začali zajímat o klasickou literaturu.
Pololetní slohy na téma "Tiché touhy - obraz antického dramatu" byly nad očekávání slušné. Jen kdyby...
"Pane Bouchere, neodevzdal jste. Nic jste nenapsal?"
"Ne."
"Cože?"
"Jen v duchu, pane. Nemohl jsem odevzdat. Nesluší se to."

První cesta je vlastně hrůzostrašná, protože...
Protože holka ve vorvanym svetru jede autem a najednou bez jedinýho škubnutí je jindy a jinde. Kočár se kolejbá, jako by se nechumelilo. Chumelí. Na šatech se leskne blankytná stuha.
Zmatkuje jenom chvíli. Ví přesně, kde kdy je. Ví taky, že neusnula, nezabila se, ani neprojela modrým kruhem náhodně umístěným v prostoru. A zatraceně přemýšlí, kdo teď ten kočár řídí. A jak se dostane domů.
Čirá hrůza ale začíná jinde. Budiž, má teď život minulý. Možná na něco takového věřila. Ale má taky život budoucí? Věří tam na ni někdo? Věří na ni budoucnost?

"Drahá?"
Mrs Lucy Ottercat způsobně složila knihu do klína a vzhlédla.
"Ano?"
"Půjdu ven za klukama, ano?" spíše oznámila, než by se ptala Mrs 'Lice Ottercat.
Lucy vyhlédla z okna.
"Panu Knightleymu a Johnovi ty říkáš 'kluci'?" pozvedla obočí.
"Když se koulujou s malejma knightlíkama, tak ano."
"Mrzne," poznamenala Lucy.
"Ano, drahá, o to jde," šklebila se 'Lice.
"Bude ti zima."
"Nebude."
Mrs 'Lice Ottercat jemně pozvedla sukni své róby.
"Co. To. Je?"
"Tepláky. Propašovaný od nás. A pod nima ještě legíny a podkolenky," smála se 'Lice.
Lucy se rozesmála také. Znovu poodhrnula záclonu a vyhlédla ven.
"Nemáš ještě jedny?"