Budeč

fandom: Budeč
pozn. Je v tom šok a je v tom léčba. Víceméně.
Berta vystudovala na Budči. Jako vesnická čarodějka se cítila nevyužitá, ale tradice je tradice.
Ne že by vesnické čarování nebylo osobitou výzvou, ale občas se nudila. V takových chvílích chodila k tajné studánce nahoře v lese a zírala tam do budoucnosti. Voda je věčná a pomocí vody lze nahlédnout daleko.
"Nabít na dvě stě! Ustupte! Pal!"
Některé vzdálené budoucnosti skoro děsily.
Kam až klesne poctivá magie! Kříšení mrtvých s humbukem vhodným leda na jarmark!
Berta pohoršeně zavrtěla hlavou.
"Hnáte, jdeme," zavelela.
A její sluha, vzkříšený z mrtvých starým dobrým nenápadným způsobem, přičinlivě sebral otep dřeva a šouravě vyrazil k domovu.

Fandom: Záhada francouzského koření
Poznámka: Ani nevím, jestli je to hnusné emo nebo hnusný černý humor. Prostě to bylo silnější než já. Nebijte mě, nebo aspoň ne do hlavičky.
Ta fáma snad musela být stejně stará jako jeho klan. Přestože se ji moudří snažili už po staletí vymýtit, našla se v každé generaci dostatečně pošetilá nebo dostatečně zoufalá matka, která ji vyslovila. Její dítě ji pak rozneslo mezi všechny ostatní.
Když si nebudeš uklízet v domečku... Když nebudeš denně trénovat s katanou... Když budeš své růžky vystrkovat přísliš často nad ostatní... přijde Francouz s knírem a vezme si tě. Děsivá dětská fantazie pak příběh obohatila o další šeptané podrobnosti. O slánku a o citronovou šťávu.
Lumír tuhle historku ze srdce nesnášel. Ještě že jeho matka o takových pitomostech nemluví.

Fandom: Budeč
Tak veliké varování, jaké jsem ještě nikdy nepsala: Prosím pěkně, několikrát si rozmyslete, než budete pokračovat v četbě. Ale když mě občas takový mail vážně přijde...
_________________________________________________________
Od: berushka001@seznam.cz
Předmět: VraŽedNý sHneQ
Ayoy wshichni!!!
Wczera ysem si wyyela na wyyylet na kole. A w tom se to stalo!!! Przeyela ysem shneka!!! Normaaalne si na takowyyy weci daaawaaam bacha ale tohoto ysem si wuuubec newshimla. Skoro bych rzekla woe zhe mi tam skoczil schwaaalne!!!
Miiisto krzupnutiii se ozwalo enom fiiiiiiiiiiiiiii woe yak me ushel wzduch z dushe. Urczite to udelal ten zatraceney shnek, ptz ysem urczite zaslechla neco yako TAK SI POYD PRO ME SRABE!!! Yak ysem utiiikala prycz prziiisahaaam woe zhe me neco kowowyyyho piiichlo do nohy.
Przeposhlete tento mail wshem co yezdiii na kole. DiQ.
BaRUsH

fandom: Budeč
poznámka: Za laskavé zapůjčení Jáchyma moc děkuju Julii. Doufám, že si při vrácení nebude stěžovat na ošklivé zacházení.
Na tomto místě nelze než přidat reklamu na skutečný příběh o černé sanitce, který najdete zde.
varování: BJB (bodík je bodík)
----------------------------------
Ráďa se otřásl. Jasmín právě skončil názorné líčení nejen současných problémů s populací draků a bludiček, ale přidal i pár historek o černé sanitce, která prý v nedávné době unášela lidi za bílého dne.
Pokud jsou bytosti z obyčejných pohádek skutečné, jak poznat, které bytosti vymysleli kouzelníci, a tedy neexistují? Odpovědi hledat nejlépe v budečské knihovně.
Knihy příslušného oddělení vypadaly děsivě. Když jednu z nich vytahoval, prošel regálem duch s notně pokřiveným obličejem. Vystresovaný Ráďa strašlivě zaječel. To ducha přirozeně pobouřilo a přísně se na něj podíval. Chlapec se zmohl na jediné – omdlel a bez hlesu se sesul k zemi.

fandom: Budeč
poznámka: věnováno Aloisii Trpkošové
Nižší zrzavý muž se zaujetím naslouchal diskusi dvou kolemjdoucích mladíků.
"Ale houby, černá sanitka prej už ňáký pátek nejezdí," pravil pihovaný výrostek kamarádovi.
"Jako jak, nejezdí? Vona někdy vopravdicky jezdila?"
"Tak to si piš, že jo! A fakticky unášela lidi. Měli takovou laboratoř, a dělali pak s nima pak ňáký vohavnosti. Ale jednou jim tam prej naběh ňákej Zorro mstitel..."
"Počkej, Zorro, to jako lišák?"
"No to teda nevim, ale každopádně tam všechny padouchy pomordoval a vod tý doby je klid."
"Tos teda trefil, mládenče," pomyslil si pobaveně Evžen. "Jen by mě zajímalo, jak jsi na tohle u Želmíra přišel."
edit: Tým Bleskobrk

Fandom: Druidská škola vysoké magie v Budči
Téma: Oblíbená hračka
Poznámka: Svým (neobyčejně důležitým) způsobem to patří ke Znamení šneka.
Bylo jich pět. Stále jich pět je a vždy jich pět bude. Bytosti z dutiny mezi možnými světy, z nedostupné části labyrintu.
Hlubina – studená a tajemná. Uklidňující a nebezpečná.
Legie hadů – žár a plány v plánech. Vášnivý a krutý.
Pištec z bran západu – laskavý až to bolí. Pravda zašmodrchaná do nepřehledného klubka.
Královna vlků – soucit. Škodolibý soucit.
Vítr v peří – ohlušující ticho. Tíže touhy po volnosti.
Je jich pět. Jako budečských kruhů. Nejsou přátelé. Jen se znají odjakživa a nikdy neměli nikoho jiného. Zřejmě jsou rodina.
Rádi si hrají. S dvaadvaceti kartami. Nevadí jim, že každá hra změní něčí osud.

fandom: Budeč
pozn. Technicky se jedná o předpokračování k Juliinu Před budoucností, které je předpokračováním mojí Budoucnosti. Prostě to na mě přišlo a musela jsem si to napsat :o)
T-60
Struktura působí křehce, domeček z karet, kostky domina seskládané do spirály. Ale je pevná. Prý vydrží cokoli.
T-30
Už je téměř hotovo. Slavnostní výzdoba. Občerstvení. Rychlé kroky sem a tam. Unavené úsměvy.
T-10
Budečský představený ve slavnostním rouchu. Cvičně pokašlává a naposledy si prochází připravený projev. Právě vyškrtl celý odstavec. Musí to mít rytmus a spád.
T-3
Přinášejí poslední kámen. Dav utichá.
T-2
Potlesk.
T-1
Kámen zapadá na určené místo.
T0
„A tak se vydáváme dál po cestě pokroku! K budoucnosti!“ projev začíná.
Poslouchají. Užívají si slavnostního dne.
A nikdo z nich si nevšimne, že právě zhasla první hvězda.

Fandom: Druidská škola vysoké magie v Budči
Často přemýšlela o čase. Uměla ho odečítat z hvězd. Členit den do úseků. Sčítat je pak zpět do dnů. Čekat až se slunce přehoupne přes černající obzor a pak tu chvíli zaznamenat čarou na březový svitek.
Vždy měla dojem, že čas jí něco dluží. Nevěřila, že by se dočkala první splátky. Hodlala ale onu částku zanechat těm, co přijdou po ní.
V Budči je mnoho podivuhodných místností. Mnozí ale říkají, že nejčarovnější je ta, ve které má každý den pětadvacet hodin. Je možné tam vejít a k času, který zbývá, přičíst něco z toho, co je spláceno následovníkům dávné čarodějky.

Petronila Palacká Kreblíková usedla k psacímu pultíku a vytáhla papír s poznámkami k dalšímu historickému výzkumu. Dnes si brala na mušku Kunhutu z Pardubic.
"Magické artefakty, které nesou její jméno, ve skutečnosti zpravidla nebyly dílem jejím, ale dílem mužů, kteří se jí dvořili a darovali jí je, chtějíce si tímto darem zajistit její přízeň. Kunhuta sama nestvořila nic skutečně významného kromě lektvaru pro zvýšení kadeřivosti vlasů."
Vedle odstavce by se hodil Kunhutin obrázek, pomyslela si Petronila, ale kreslím bídně, takže vyvolat Kunhutu ze záhrobí je k ničemu...
počkat, a co ta mudlovská novinka? Daguerrotypie?
Zkusil už někdo udělat daguerrotypii ducha?

fandom: Jsou v tom i kouzla, takže to drze prohlašuju za Budeč
pozn. Divné téma - divné drabble. Ale bodík je bodík.
Měl slabost pro nové vynálezy.
- Nebude to bolet?
On zavrtí hlavou a láskyplně se usměje.
Uhladí jí vlasy, nasměruje pohled.
A světlo dopadá.
Je mnoho cest jak ukrást duši.
Byl zvyklý vylepšovat je kouzly.
- To jsem doopravdy já?
A ona byla tak trpělivá.
Ten sladký úsměv po celý čas dopadajícího světla.
Duše spoutaná na desce ze stříbra.
A dvakrát deset šťastných let.
Každé nové využití ho těšilo.
- Jak jsi mohl?
Výčitky plodí jedna druhou.
A sklo se tříští, stříbro stírá.
Když duše zemře, tělo odchází.
A ona padá mrtvá k zemi.
Vina. Nikdo doopravdy nedokáže ukrást duši, která se vzpírá.