Batman

"Já to prostě nechápu," řekl jednou Dick, když opět pobíhali po Gothamských střechách a pronásledovali zločince. "Proč vůbec chce v Gothamu někdo bydlet? Je to starý špinavý město, kde je věčně zamračeno a hrozná kriminalita..."
Batman nehnul ani brvou. Nebylo to poprvé, co rozhovor mezi nimi spíše připomínal Robinův monolog.
"Navíc máš dost velkou šanci, že tě během cesty do práce přepadne šílenec v obleku, kterej bude chtít odbouchnout město. Proč se všichni už dávno neodstěhovali?"
Na to Bruce konečně zabručel: "Gotham je temný. Ale je to domov."
"Takže taková rodná hrouda, říkáš?"
"Přestaň plkat a soustřeď se na práci."

Zděšeně pozorovala, jak bagry rozrývají půdu a ničí trávu. Květiny umíraly pod dupajícími hnáty dělníků a cítila, že samotná země se třese bolestí.
Doufala, že jim snad srdce ustrne. Že tu nádhernou růži, poslední svého druhu, nesmírně vzácnou, ušetří. Ale oni ji neviděli. Vyrvali ji i s kořeny a hodili mezi odpad, jakoby to byl obyčejný plevel a ne královna květin.
Cosi v jejím srdci se zatvrdilo.
"Za to zaplatíte," zasyčela. "Vy i celý Gotham, vaše slepá touha po co největších mrakodrapech a obchodních centrech! Zničím vás, všechny do jednoho!"
Toho dne ze staveniště neodcházela Pamela Isley, ale Poison Ivy.

Bruci,
pořádně si mě naštval. Abys věděl, už se nikdy, ale nikdy nevrátím!!! Vracím se zpátky do cirkusu, protože se ke mě chováš jako k onuci a poskokovi! Sežeň si na pobíhání v zelenejch spoďárech někoho jinýho!!!
Dick
P.S.- A nehledej mě!
Bruce Wayne zamračeně zkoumal lístek, který ležel vedle počítačového monitoru. Pravda, s Robinem měl v poslední době poněkud napjaté vztahy, ale vůbec ho nenapadlo, že to může dojít až tak daleko...
"Hm, zdá se, že náš mladý pán má poněkud smysl pro dramatično," okomentoval to Alfréd.
"Já to nechápu," zabručel Bruce.
"To bude nejspíš ten zásadní problém, sire."

Byla jednou jedna Červenka, která dělala hodně hlouposti. Tatínek Netopýr jí varoval, že se jí něco stane, ale ona si z toho nic nedělala. Měla totiž strýčka Ještěrku, který už mnohokrát umřel, ale jeho děti ho ponořili do jámy s horkou vodou a on zase vylezl, živý a zdravý.
Červenka na svou lehkovážnost doplatila. Jednou jí chytil lovec a zlámal jí křidýlka a upekl na ohni. I Ještěrka Červenku hodil do jámy, aby jí oživil. Když Červenka vylezla, rány se jí zahojili. Ale její mysl byla navždy zničená.
To, že něco neuškodí jiným, neznamená, že to nemůže uškodit i nám.

Když vešla do sálu, zavěšená na ruce milionáře Bruce Wayna, všichni ztichli. V jednoduchých černých šatech vypadala dokonale, jako nějaká bohyně. Stydlivě klopila oči, když na ní někdo promluvil a její úsměv ve všech pánech vyvolával motýlky v břiše.
Ale za celou dobu neřekla své jméno a když Bruce konečně přesvědčili, aby jí představil, přerušila charitativní akci banda kriminálníků požadujících výkupné.
Naštěstí se velmi brzy objevil Batman a zachránil situaci.
Večer v netopýří jeskyni to ovšem vyvolalo menší hádku.
"Příště už s tebou nikam nejdu! Proč tohle ostatně musim dělat, když můžeš poprosit Selinu?"
"Ber to jako cvičení maskování, Dicku."

"Ach Bruci, ten váš komorník... Jak jste ho vůbec sehnal? Tak slušný, nevtíravý, vždy ví, co po něm chcete... Na takové už člověk nenarazí!"
Dáma, jejíž jméno si Bruce již nepamatoval, dále nadšeně popisovala Alfrédovy přednosti, zatímco notně upíjela ze šampaňského.
"To víte, Alfréd je ze staré školy. Jeho rodina slouží té naší už několik generací," řekl.
"Nu, možná by ho větší šek s výplatou přesvědčil změnit názor..."
"Madam, obávám se, že byste si mě nemohla dovolit," pousmál se Alfréd, který stál opodál. "Mám na starosti více povinností, než je pro komorníka obvyklé... A jsem za to příslušně peněžně ohodnocen."

0:02
Stačil jediný pohled na číselník a věděl, že je konec. Že už nikdy neopustí tohle začouzené skladiště, nikdy neuvidí sluneční světlo. Nedodělá školu, nezamiluje se, nenajde si práci, nebude mít děti...
0:01
Před očima mu přeběhnul celý život. Ne ten, který měl, ale ten, který mohl mít.
A pak to bouchlo.
Když se znovu probudil, byla kolem něj černočerná tma. Vzduch byl zatuchlý a těžko dýchatelný.
Jason zvedl ruce a narazil do měkkého polstrování.
...
Když se mu konečně podařilo vyhrabat se ze špinavé hlíny a pozůstatků rakve, byl už večer. Hřbitov byl prázdný.
"Nejsem mrtvý!" zakřičel. Nikdo ho neslyšel.

"Proč se vlastně Bruce rozhodl stát se Batmanem? Jak vůbec člověka napadne 'Hm, měl bych se obléct jako černý netopýr a po nocích potírat zločin!'?" zeptal se Dick Alfréda, když jeho nový mentor odešel a nechal je o samotě.
"To je dlouhá historie, mladý pane. Domnívám se, že by to měl být pan Bruce, kdo se o ní s vámi podělí."
"Ale stejně, nechápu, že to někoho nenapadlo už dřív. Je to úplně boží nápad, přímo miliónovej!"
"Když vezmu v úvahu, kolik financí na to pan Bruce již vynaložil, o miliónovém nápadu se jistě mluvit dá. Nebo možná spíše dražším."

Od té doby, co se vrátil mezi živé, se mu pořád objevovala ve snech. Pozorovala ho svými prázdnými očními důlky, její obnažené zuby cvakali v holé lebce.
„Zase jsi mi uniknul…“ šeptala. „Už jsi měl dávno zemřít, tvůj čas tady už vypršel.“
Ale on se jí nebál. Ve skutečném světě vídával mnohem horší stvůry a tolik krutosti a utrpení… Proč by se měl bát nějaké kostry v jeho nočních můrách? Ty se mu stejně zdály pořád.
Tu poslední noc, co ji viděl, se tiše smála. „Když nepůjdeš ty, vezmu si místo tebe někoho jiného…“
Druhý den našel svého syna mrtvého.

Alfréd si trpitelsky povzdechl. Jeho pán opět soustředěně zíral na obrazovku počítače, kde se v temnu jeskyně odrážely obrazy těch nejkrvavějších vražd.
„Pane Bruci, je to opravdu nutné? Nechtěl byste občas vyjít ven, nachytat trochu sluníčka, jít do společnosti?“
Bruce Wayne od počítače ani nevzhlédl.
„Každý den je v Gothamu zavražděno minimálně pět lidí, dojde nejméně k šesti znásilněním, deseti přepadením a přinejmenším k jedné potyčce gangů či vykradení banky. Batman nemá čas na odpočinek.“
„To už o sobě mluvíte ve třetí osobě?“ zeptal se komorník.
Ale netopýří muž ho nevnímal. Ještě musel prohlédnout dvacet složek a vyslechnout patnáct podezřelých.