DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2014.

Ještě chvíli se snažím živit v sobě tu zatracenou naději, ještě chvíli doufat. Přece musí jít utéct. Ale brzy uznám, že možná nemusí. Že asi nejde.
Jsi ještě daleko, ale taky o dost rychlejší než já. A zejména na lovu. Když se budu snažit, uvidím ti do chřtánu.
Snažím se představit si, co se se mnou za okamžik stane, a vzápětí se snažím přesně tyhle představy zahnat.
Tak mě zabij! Zabij mě, třeba mě i sežer. Vždyť taková je příroda, lovec a oběť. Roztrhej mě na cucky. Klidně se mnou nakrm mláďata, jestli je máš.
Jen… to prosím udělej rychle.

Lukáš se právě díval na Olověné kruhy, které se objevovaly a zase se rozplývaly ve vzduchu. Potom co mu o Rogerovi Lenka řekla, musel se o jeho schopnostech přesvědčit sám. A že se bylo na co dívat, Roger dokázal jen tak z ničeho nic vytvořit téměř cokoli. Mnohdy to sice nemělo zrovna ten správný tvar, ale s Lenčinou nově objevenou schopností nejen číst, ale i předávat myšlenky se to prý velice zlepšilo. Taky prý spolu Lenka s Rogerem přišli na to, že Roger dokáže také svoje výtvory nechat zmizet. Lukáš se zamyslel.
"Proč jste ale nenechali zmizet i tu pumpu?"

"P4859 a P3195 ať se okamžitě dostaví do skladiště 16! Došlo k sesuvu vajíček!"
"Pozor! Vetřelec u vchodu dva! Jednotky A14 a U36 okamžitě ke vchodu dva!"
"Na cestě směrem na východ, k vysokému dubu, leží starý banán! Hledáme dvacet dobrovolníků, kteří by byli ochotni banán dopravit až sem!"
"V osmnáctém patře se propadla chodba! Místnosti se sklady potravin jsou odříznuté! Jednotka pracující na úklidu jídelny ať se ihned přesune do osmnáctého patra!"
"Dorazila zásobovací skupina z vesnice! Ukořistěné potraviny jsou kostka cukru, drobky z rohlíku a kulička zeleného vína!"
No jo, ti mravenečci a jejich svět jsou prostě úžasný.

"Ty, Timone," ozval se Pumba, když zase leželi kus od okraje džungle a pozorovali hvězdy. "Ty tvrdíš, že to tam nahoře nemá nic společnýho se žhavýma plynama..."
"Ne Pumbo, ani se žhavýma, ani se studenýma, ani s tvýma, ani s těma co voněj po fialkách..." rozohnil se Timon.
"...že jsou to mušky. Svatojánský," pokračoval prase. "Tak mi teda řekni, jak to, že je, když jsou uvíznutý, něco nesežere. Třeba... chameleon. Nebo kakadu..."
"Chameleon nedosáhne a kakadu v noci spí," odvětil bohorovně cibetka.
"No tak sovy. Jak to, že ty svatojánský mušky už dávno nevyzobaly sovy?" přidal se k Pumbovi Simba.

Grafomanskij, Autor Autorovič
Kniha : a co bych tak o tom ještě řekl / Autor Autorovič Grafomanskij ; [z klingonského originálu … přeložila Lingea II. Identitová ; ilustroval Tovše Spatlalsám]. -- Vyd. 1. A poslední. -- V Gothamu : Sipohink, 120 Čtvrtého věku. -- 666 s. : il. ; 92 cm. -- (Duben měsíc drabble ; sv. 5). -- Název originálu: Paq. -- Po 30 dnech používání opotřebovaná. -- Letošní DMD mělo zase o něco víc účastníků. Nebyli to žádní přizdisráči, a tak si poradili i s punkovými nutriemi, olověnými kruhy a jinými chuťovkami. Ať už nadávali, jak chtěli, museli uznat, že je to baví a že bez toho nemohou být
ISBN 987-80-207-1272-1 (váz.) : 100.00 Kč

Bylo již dávno po zavírací době. Přesto se však v opuštěné knihovně někdo pohyboval. Stará knihovnice láskyplně kontrolovala knihy. Najednou se zablesklo a vedle ní seděl malý skřítek ve fráčku.
"Myslela jsem, že se nevrátíš."
Skřítek se zazubil a pokynul jí,aby ho následovala. Kolem začaly šustit otáčející se listy knih, které vzlétaly z polic a nakonec utvořily před ohromenou knihovnicí kruh
"Slíbil jsem ti, že ho uvidíš. Pojď. Čeká na tebe."
Ruku v ruce prošli a ona to uviděla. Svět za poslední stránkou. Jejich svět."
Knihovničino tělo zůstalo ležet na druhé straně. Bezvládné a v náruči knih. Usmívalo se.

Už několik dní putovali pouští. Nejnovější zprávy dokazovaly, že je faraon dal pronásledovat. Spěchali.
"Ach, až nás Egypťané dohoní, čeká nás mučení a smrt. Proč jen jsme byli neposlušní? Jakou to mělo cenu? Buď tu v poušti zemřeme žízní a nebo nás Egypťané dohoní a pobijí."
"Pšt! Víš přeci, že Mojžíš nemá tyhle řeči rád."
"Vím, ale víš, co mě napadlo? Když se Faraonovi vydáme dobrovolně, třeba nás nedá zabít."
"Pane, blíží se k nám skupinka Židů. Prý utekli a chtějí zpátky do našich služeb."
"Pobijte je. Všechny."
"Ale pane, my přeci chceme..."
"Ticho! Neslyšel jste? Všechny zabte!"
"Ano, pane."

Sovy měla ráda už od dětství.
Maminka jí vždycky říkala, že jsou to poslové nebes, proto jsou velice moudré. A létají hlavně v noci, protože nosí tajemství.
Na cestách se naučila sovy rozeznávat nejen podle vzhledu, ale i podle houkání. Časem se jejich houkání naučila napodobovat a přivolávat.
Pak ji napadlo, že by mohla začít počítat, s kolika různými sovami se potká.
Zprvu čísla naskakovala jedna radost, ale pak se usadila na jednom místě, a vídala víceméně stále stejné sovy, takže počet stoupal velmi pomalu.
Toho dne, kdy k ní poprvé přišel Peregrin, uviděla stou.
Čarodějka to vzala jako znamení.

„Punkové nutrie?“ zeptal se podezřívavě hlavoun Klingonů. „To bych rád viděl.“
Spock se tvářil, jako by chtěl říct: „To já taky.“
„Ukradli to krycí zařízení, takže je nemůžete vidět,“ vymlouval se Jim.
„Já bych řekl, že žádné punkové nutrie neexistují a že si tu z nás utahujete!“
Situace začínala být vážná. Kirkův mozek horečně pracoval. Dělej, Scotty, modlil se v duchu. V tom Spock odnikud vytáhl malého chlupatého tribbla. Jim se chopil příležitosti.
„Vidíte? To je ono,“ řekl skoro úlevně, ale zbytečně. Scotty konečně zaměřil jejich souřadnice.
„Punkové nutrie,“ zamyslel se Spock po transportování. „Vskutku fascinující,“ dodal s povytaženým obočím.

Když objevíte za postelí napůl vytaženou kazetu s papírovým štítkem MIX, ale už nenajdete walkmana s rozbitým tlačítkem vpřed. Když vám dojde, že Boulevard Of Broken Dreams je deset let v minulosti. Když první písnička, kterou jste si stáhli save as... z internetu byla Hung out od Madonny. Když víte jak zní dial-up vytáčení. Když na dně koše je žvýkačkou přilepené psaníčko, který jste poslali přes celou třídu na hodině chemie. Když alik.cz už nemá html vizitky, když witch začal kreslit jiný mangaka, když večerníček už není v sedm na jedničce.
Tak už jste za poslední stránkou dětství.
Pápá.