Misabled

"Tomuhle ty říkáš kouzelný zpěv?!" Křičí Kamil na Marka, zatímco se snaží zacpat si uši a zabránit tomu nepříjemnému zvuku dovnitř, neúspěšně.
Marek, který se nachází v totožné situaci protestuje, "Nikdy jsem neříkal, že je to hezkej zpěv! Ale kouzelný je! To musíš uznat, koukni!"
Oba mladíci stočí pohledy k postavě, která k nim stojí zády, čelem k protivníkům. A zpívá. Zpívá o tom, čím se provinili, co přímo udělali teďka, o jejich zákeřných zločinech a o tom, jak budou potrestáni. A k neskutečnému údivu všech (kromě Marka) se přesně to, o čem zpívá děje.
Avšak poslouchat se to nedá.

Lenku mrzelo, když ji pár týdnů před začátkem května Roger požádal, aby se ho na nějakou dobu nedotýkala. Dozvěděl se totiž o prvním květnu, a chtěl Lence připravit překvapení, no a Lenčiho schopnost by ho samozřejmě pokazila...
Ačkoliv první týden dávali ještě dobře (Roger líp), už na začátku druhého týdne bylo na obou vidět, že jim dotyk jeden druhého chybí. Všiml si toho i Lukáš, při nejbližší příležitosti Rogera lehce postrčil směrem k Lence.
Dotkli se jen letmo, a zjistili, že to nevadí. I letmé dotyky oběma zlepšily náladu, a Lenku aspoň těšilo vědomí, že může očekávat něco skutečně sladkého.

Paní Růžičková věděla, že byla v obchodě, a že tam koupila deset deka salámu, který plánovala využít při tvorbě večeře. Také veděla, že si ho odkládala na pult kuchyně, než jí zazvonil mobil. Proto teď stála v šoku - salám nikde.
'Uklidni se, Aleno.'
Přiměla se ke klidu, začala se rozhlížet, snažila zachytit nějakou stopu, co se mohlo stát.
Na lince bylo pár škrábanců, očividně nových. Když se rozhlídla pořádněji, všimla si malých ťápot táhnoucích se po koberci směrem k obýváku. Vydala se tam.
Stihla přistihnout jak se koťata ládují zbylým kousíčkem salámu. Namísto rodiny zmizel v žaludcích malé kočiččí armády.

Rogera se odmala ptali, jaké to je žít jako slepý. Pořád poslouchal dotazy jak to 'tam ve tmě' vypadá. Upřímně? Roger neměl ani ponětí. Otázky tohoto typu mu přišly zkrátka nesmyslné. A co to jsou nějaké barvy, čáry a křivky, Roger netušil. Lidi ho začli štvát.
Zjistilo se, že Roger dokáže vytvářet věci jen tak. Divili se, jak 'tam ve tmě' může vůbec vymyslet přesné tvary a podobně. Ukázalo se, že jak něco má možnost ohmatat, může to následně napodobit, tak vznikla galerie. Nenáviděl ji.
Pak poznal Lenku, a ta mu do světa 'tam ve tmě' mohla přenést úžasné věci.

Lukáš se právě díval na Olověné kruhy, které se objevovaly a zase se rozplývaly ve vzduchu. Potom co mu o Rogerovi Lenka řekla, musel se o jeho schopnostech přesvědčit sám. A že se bylo na co dívat, Roger dokázal jen tak z ničeho nic vytvořit téměř cokoli. Mnohdy to sice nemělo zrovna ten správný tvar, ale s Lenčinou nově objevenou schopností nejen číst, ale i předávat myšlenky se to prý velice zlepšilo. Taky prý spolu Lenka s Rogerem přišli na to, že Roger dokáže také svoje výtvory nechat zmizet. Lukáš se zamyslel.
"Proč jste ale nenechali zmizet i tu pumpu?"

Nastal čas. Robin se právě díval jak jeho sestra předává poslední z koťat jeho novým majitelům. Konečně si mohl oddechnout, splnil úkol který mu kočky zadaly a taky už nebude koukat na svět přes rýmovou clonu ani nebude děsit lidi zarudlýma očima. Všem koťatům našel dobré majitele, dal si na to dobrý pozor. navíc teď byl nejvyšší čas je dát už pryč - začínala se rozpovídat.
Nový majitelé si s úsměvy převzali nádherné kouřově zbarvené kotě a to se otočilo aby kouklo na Robina. Zamávalo na něj tlapkou. Robin došel k hloučku.
"Tak pac a pusu a zase někdy." Řeklo kotě.

Bum. "Ááuů!" Skříp. Bác. O chvíli poději se do domku, kde Lenka bydlí, vpotácí Lukáš a tře si záda, přitom sténá a má celkem nevyzpytatelný pohled. "Leni," "Taky tě zdravím, Luky."
"Proč tam uprostřed tý zahrady stojí pumpa?! Nikdy předtím tam nebyla, proto se tam taky vždycky přenáším!"
"No, víš, můj přítel - Roger je slepý, a on umí vytvořit věci jen tak ze vzduchu, ale jak nevidí, tak nikdy nemají správný tvar. Tak jsme trochu trénovali - já zjistila, že můžu posílat svoje myšlenky ostatním, a to i ty obrazové. Zkoušeli jsme-" Lenka se zarazí pod Lukášovým nasupeným pohledem. "A jaj."

Matěj právě stál u platebního terminálu obchodu s elektronikou, a naťukával do něj pin svojí kreditky.
Už popáté za měsíc si byl koupit nový počítač. Měl totiž smůlu, ehh, tedy magické schopnosti, ale byl to nadšenec elektrotechniky a tak si to neustále odmítal připustit. Přestože skoro každá věc která spadala pod moderní elektrotechniku se v jeho přítomnosti dřív nebo později rozbila.
"No tak, proč se to nechce načíst." Pronesl Matěj po nějaké době, kdy na displayi platebního terminálu běhalo, jak transakce probíhá, ale stále nebyla ukončena. Náhle display zčernal. Ozval se zkrat, vyprskly jiskry a Matěj měl zase zašedivělý obličej.

Lenka, tentokrát se svým novým kamarádem Lukášem, se znova vydala do baru za zábavou. Věděla, že tam bývá vždy víc lidí, než by jí bylo příjemné, ale tentokrát byl bar narvaný, lidma se to tam jen hemžilo. Než se pořádně dostala na taneční parket, tak se v tom lidském hemžení s Lukášem nejen ztratili navzájem, ale spousta myšlenek, ji málem přinutila otočit se a odejít. Když se konečně dostala na parket, začali hrát ploužáka. Někdo si ji neohrabaně přitáhl do náruče. A to byl teprve zážitek. Bez řádných tvarů, s rozpitými barvami a pln optimismu.
Tak díky hemžení potkala Rogera.

Robin nechápe proč zrovna on. Nejdřív umí se zvířaty mluvit, pak se musí ještě starat o jejich mláďata.
Ta koťata jsou malá, ošklivá - dobrá, ne vzhledově, ale Robin má kvůli nim pořád červené, uslzené oči a neustálé nutkání kýchat. Rodina ho momentálně navíc považuje za blázna. Nejenže přinesl domů krabici plnou zvířat, na která je alergický, ale ještě trvá na tom, že se o ně musí starat, dokud nebudou dostatečně stará, aby je někomu dali. Robin jim totiž neřekl o své dohodě s kočkami.
Přejde ke košíku a podívá se na ty chlupaté malé spící kuličky. Možná kdyby nebyl alergický...