Star Wars: Rebels

Vyrůstal na Lothalu bez znalostí historie. O Klonových válkách mezi Separitsty a Republikou nevěděl nic. Ezra Bridger znal jen Impérium, nezažil opravdovou svobodu bez útlaku. Narodil se roky po pádu Jediů.
„Chci ti něco ukázat, Ezro. Zavři oči.“
Udělal, co Kanan chtěl.
„Soustřeď se na Sílu… a uvidíš.“

Viděl, ano. Viděl chlapce mladšího, než byl on sám, a jeho mistryni. Zahlédl střípky z padawanova výcviku v chrámu Jediů. Scény se míhaly rychle a pak… uslyšel hlas.
„Uteč! Uteč, Calebe!“
Ezra otevřel oči.
„Co to…? Čí vzpomínky…?“
„… to jsou?“ Kananův hlas zněl vzdáleně. „Moje… ukázal jsem ti minulost, Klonové války, Ezro.“

Rex se pokývnutím hlavy rozloučil a vskočil do stíhačky. Čekala ho sice krátká cesta - z Atollonu na Malachor to nebylo daleko - ale o to větší úkol ho čekal na samotné planetě.
Stíhačka přistála v troskách, smrtonosná sithská zbraň se zhroutila sama do sebe. Rex opatrně prohledával trosky a pátral po sebemenší stopě. Nakonec ji našel. Seděla na kusu sloupu a vypadala hrozně.
Rex vztáhl ruku.
"Ahsoko..."
Vzhlédla a po neskutečně dlouhém okamžiku se k němu přitiskla.
"Rexi..."
Sevřel ji v náručí.
"Zmeškal jsem toho tolik... ale teď už čekat nechci. Ahsoko, já..."
"Šššš...," přitiskla mu prst na rty, "já vím."

"Dle mého názoru je vaše nová záliba rozhodně změnou k lepšímu, admirále," řekl velkoadmirál Thrawn, když odložil ubrousek. "Váš kuchařský talent mnohonásobně převyšuje vaše malířské nadání," pochválil svého hostitele.
"Je od vás velice laskavé, že to říkáte," odpověděl admirál Konstantine, ačkoliv byl trochu rozmrzelý z velkoadmirálovy narážky na své předchozí nezdary na poli umění.
"Kachna se vám sice trochu víc chytla, ale zákusek byl naprosto vynikající. Lepší mazanec jsem už dlouho nejedl," pokračoval Thrawn v povzbudivých slovech.
"Ehm... to mě těší," zamumlal Konstantine s náznakem rozpaků v hlase. Neuznal už ale za vhodné přiznat, že původně mělo jít o vánočku.

Jeho pěst s uspokojivým křupnutím narazila na bílou helmou. Imperiální kýble byly konstruované k tomu, aby odolaly nejtvrdším nárazům, jenže konstruktéři nepočítali s rozzuřeným Lasatem. Zeb se usmál. Na blízko imperiálové neměli šanci. Nepamatoval si kolikrát si v boji zlámal kosti v rukou. Pěsti mu díky tomu ztvrdly tak, že zvládl jednou ranou prorazit i zeď. Lothalští imperiálové se ho báli pomalu víc než Sabininých výbušnin nebo Kananova blasteru. Byl to zatraceně dobrý pocit. Zničili mu planetu a teď si pouštěli do kalhot pokaždé, když se dostal tak blízko, aby si mohl bouchnout.
Zeb žil pro tyhle malé radosti života.