Cesta kolem světa za osmdesát dní

Být to o sto let později, připadal by si jako čaroděj. Ve vysokém klobouku postával před vchodovými dveřmi Klubu. Není členem Klubu, dovnitř by ho nepustili. Je jen neobyčejný čtenář. Navíc nebylo o sto let později. Nejspíš. Ruku ponořil do náprsní kapsy kabátu. Nahmatal čas. Ještě není pozdě. Ale pomalu začíná mít strach, že by mohlo být... Z náprsní kapsy vytáhne čas a nervózně ho loupe. Slupka za slupkou padají na zem. Malá ručička ukazuje osmou, velká se blíží k devítce. Naposledy se zarazí: Nezapomněl je natáhnout? Neví. Neví, postává a čeká. Čtenář netrpělivě vyhlíží příchod své oblíbené literární postavy.

Po všechny dny, celou cestu, byl špatným společníkem. Kdyby mu nebránilo jeho dobré vychování, dávno by ho poslal ke všem čertům. Ale to, co provedl dnes, to se prominout nedalo. To bylo skutečne na pěst, jak se říká.

Ovšemže jen v nižších třídách, takže gentleman něco takového vyslovit nemůže, ale konat, to je něco jiného.

Direkt do brady byl přesný a on vskutku pocítil malé zadostiučinění. Když se náležitě upravil a dorazili na nádraží, zjistil, že přišli pozdě. Poslední vlak odjel před pěti minutami.

Jaký to nepoměr, sto patnáct tisíc a dvě stě minut oproti pouhým pěti!

Inu, toť osud.

Den D plus dva
V pánském klubu je zrovna čas na noviny a hnědou polévku, ale obvyklé místo pana Fogga je prázdné.
V kanceláři je zrovna čas na uzávěrku, ale sloupek slečny Fix nikdo nenapsal.
V kuchyni je čas na čaj, ale není tu žádný Passepartout, který by ho donesl.
Po celém světě je Londýn zoufale malý, se všemi pravidly a stabilitou. Ještě přes dvaaosmdesáti dny by si ani jeden nepomyslel, že hlavní město světa je tiché a k uzoufání klidné.
Vydrželi přesně dva dny, než je touha po nových dobrodružstvích dostala na palubu zaoceánského parníku.
Islandské záhady, těšte se!

Vzali jsme se ve spěchu, to připouštím. Nechtěla jsem, aby se z toho zklamání… víte co.
[přiloží si ukazováček ke spánku a napodobí výstřel]
Tohle ho mohlo přivést na jiné myšlenky. Rozumíte, já už vdaná byla, on ještě ne.
[zhoupne se v bocích]
[z publika někdo zahvízdá]
[Romy pošle tím směrem polibek]
Každopádně jsme díky tomu zjistili, že přece jen vyhrál. Úspěch, bohatství, svatba, sex, paráda.
Ale potom…
Prozraď mi, Parvati, kdo mi mého chladnokrevného hrdinu bažícího po dobrodružství vyměnil za chorobně přesného, puntičkářského morouse? Přes půl světa se s ním táhnu a on se mi během měsíce takhle změní!