Tajemná města

Tajné město uvnitř skryté,
tajemným se leskne třpytem.
Ač je staré, je i mládo,
lid svůj vždycky mělo rádo.
Cink, cink, zvony zvoní,
pokud z města pocházíš.
Máš-li navíc paměť sloní,
historií procházíš.
Pevně zapni pásek kalhot,
Vypravěč ti bude druhem.
Věř tohle bude rachot,
budeš tajným dobrodruhem.
Levně ti však město nedá,
zážitek tvůj životní.
Navždy budeš toužit, běda,
po zbrklé toulce sobotní.
Jako pták ve větvích vrby,
hnízdit budeš pouze zde.
Neposlouchej lidí drby,
prožij život v zdejších zdech.
Tajné město uvnitř skryté,
tajemným se leskne třpytem.
Ač je staré, je i mládo,
lid svůj vždycky mělo rádo.

Dovyprávěl svůj první příběh. Rozloučil se. Musel najít vrbovou dívku a splnit její přání.
"Jindřichu! vykřikla, když ho spatřila.
"Stále chceš vidět svého Vypravěče?" zeptal se. Salix se celá rozzářila a zmohla se jen na kývnutí.
"Otevřu ti cestu k němu. Ale má to svoji cenu. Staneš se smrtelnou," upozornil ji.
"Otevřeš?" nechápala Salix.
"Jsem novým Vypravěčem," odpověděl s úsměvem.
"Pak ale musím zůstat s tebou!" pronesla pevně Salix. "Vypravěč a jeho věrná společnice."
"Copak je to nějaký zákon?" pousmál se. "Navíc zákony se mění. Jestli chceš být s ním, utíkej."
Otevřel bránu. Salix zaváhala, ale pak do ni vkročila.

Netušil, kde se v něm vzala síla opustit oba muže a vrátit se do Města. Přitom to bylo jednoduché. Stačilo jen pomyslet na místo a čas a ve vzduchu se objevila brána, kterou prošel.
Netušil, co znamená být Vypravěčem. Měl snad vyprávět příběhy lidí z města? Pokud to tak má být, začne svým.
Posadil se na náměstí vedle malého chlapce.
"Chceš slyšet příběh tajemný jako město samo?" zeptal se. Chlapec mlčky kývl.
"Dobrá. Ale každý příběh něco stojí," pousmál se Jindřich. "Čárku za příběh," pronesl s úsměvem a nastavil ruku. Chlapec vytáhl barevnou křídu a udělal čáru na hřeb dlaně.

"Co když se na to vykašlu?" prohlásil Jindřich.
"Zvolil si cestu k nalezení Vypravěče. Jen sis to vyložil chybně. Prošel jsi několika úkoly. V prvním jsi byl ochoten obětovat pro Město život. Druhý prověřil víru společníků v tebe. Salix věřila, že přežije, protože jsi tam byl. Třetím úkolem si potvrdil, že se nebojíš ve vypjaté chvíli rozhodovat. Čtvrtý byl zkouškou logiky. Pátým si prošel díky soucitu a lásce k minulosti. Šestým si prokázal nejpodstatnější. Dokážeš kráčet sám. Umíš nechat společníky za sebou, když to je nutné. Zbylé tři dostane jen Vypravěč. Jsi strážcem devíti klíčů, jsi Vypravěčem."
Jindřich si povzdechl.

Když se Jindřich dokázal uklidnit, pozvali ho bratři ke stolu, aby jim o sobě vyprávěl. Neskákali mu do řeči, pochopili, že když jej jednou zarazí, nebude schopen pokračovat.
„Nerad to říkám, ale žádný z nás není tím mužem, kterého hledáš,“ prohlásil jeden z bratrů.
„Jeden z nás jím býval. Ale už jím není,“ dodal druhý.
„Ale,“ nadechl se Jindřich k protestu. Zarazil jej zdvihnutý prst.
„Dřív jsme byli připojeni na magické proudění města. Bratr s požehnáním města, já násilně. Ale oba jsme se toho vzdali,“ vysvětlil stařec.
„Ani jeden z nás není Vypravěčem. Přesto sedí u tohoto stolu,“ dodal bratr.

Jindřich se probouzel z mdlob. Stále měl pocit, že se s ním točí celý svět.
"No, bratříčku, koukám, že město vyslalo svého nového mazlíčka," zaslechl posměšný hlas.
"Zbavíš se někdy té nenávisti k městu?" povzdechl si druhý hlas.
"Upálilo by mě za živa, kdybys mu nevyhrožoval," podotkl první hlas.
"Myslíš si, že nás přišel zabít?"
Zmínka o smrti Jindřicha vyděsila. Prudce vstal a mlátil rukama všemi směry. Staré ruce ho pevně semkly. Jindřich nechápal, kde se v někom tak starém bere tolik síly. Pokusil se dupnout svému vězniteli na nohu.
"Mazlíček umí i kousat," zasmál se stařec, ale sevření nepovolil.