Chrám (originální fandom)

Simeon prožil dětství pod návrším, ze kterého bylo možné zahlédnou špičky věží.
Na dohled Chrámu, nikoliv v jeho moci.
Simeonův otec jednoho dne odešel tím směrem a nikdy víc se nevrátil.
Vychovala ho utrápená matka a dva její bratři, starci.
„Ne aby ses zatoulal tam, kam šel tvůj nebohý otec,“ varoval ho prvý strýc. „Jistě ho dostihla smrt.“
„Jdi nabídnout Chrámu své služby,“ říkával druhý, „získáš slávu i věčnou odměnu.“
„Musel bych se rozdělit, abych poslechl vás oba. Nad svým životem chci panovat sám,“ prohlásil Simeon, než odešel.
Kráčel směrem od Chrámu.
Stíny věží se však kladly do jeho stop.

Meč, milí žáci, dokáže zranit, ba i zabít. Často bolestně a bez užitku.
Nepoužívejte meče.
Ptáte se, jaký je rozdíl mezi mečem a jakoukoli jinou čepelí? Je v hlavě. Je třeba, abyste právě tam všechny meče překovali v pluhy.
Protože právě pluh je ten správný nástroj. Pluh nezraňuje, pluh obdělává. Zúrodňuje dosud pustou krajinu.
Tou pustou krajinou jsou ti, kterým se dostane té ctí být obětí k větší slávě Slunečního Boha. A na vás je připravit je tak, aby zrno víry do nich vložené správně vzklíčilo.
Sledujte pozorně, kudy vést brázdu.
Na těle obětovaného pod dotykem čepele vytryskla první krev.

Chrám své služebníky nepropouští.
Ti, kteří se propustí sami, jsou nalezeni rychle. Léta služby jim svázala nohy a spoutala srdce. Neodvažují se vzdálit dohledu chrámových zdí, potácejí se před nimi v marné snaze přervat lana zvyku, trháni na kusy touhou po návratu a strachem z trestu.
Všichni se nakonec vrátí zpátky.
Na oltář.
Avšak jen jediného našli před branou, ponořeného v hlubokém spánku.
Jen jediný přivítal strážce mírným úsměvem, když ho probudili.
„Zdi Chrámu obydlely noční můry,“ řekl na vysvětlenou. „Hledal jsem pouze chvilku odpočinutí.“
Ulehl pod ostří nože s pokojem unaveného dítěte.
Řez byl něžný a krátký.
Jako ukolébavka.

Občas i v Chrámovém okrsku někdo zemře nečekaně.
Nečekaná smrt celým Chrámem prostoupí. Rozruší rytmus modliteb. Vzbudí vzrušené dohady. Neboť každá smrt uvnitř je zasvěcena Bohu. A počty jsou pevně stanoveny.
Ti, kdo čekají na obětování, se zachvějí. Protože šeptané zprávy nevyhnutelně dolehnou až k jejich uším. Vědí, že jednomu z nich se právě otevřela nová cesta. Jeden bude vybrán.
Jsou stanoveny počty obětí i počty služebníků. Nesmí je narušit nečekaná smrt. Zemře-li služebník, na jeho místo přichází oběť.
Ti, kdo čekají, se chvějí nadějí a strachem.
Chvějí se, neboť si nejsou jistí, který z osudů je nakonec ten horší.