Vesmírné dobrodružství kontrolního důstojníka 58(Originální fandom)

Další večer a mě se opravdu nechce spát. Přece jen se v mém životě stalo něco zajímavého, jiného...

Jsem opravdu překvapená. Myslela jsem si, že to bude jen periferní bicáček, jak říkají holky z posilovny a on... Je přece takový zvláštní, jiný.

Byl na mne opravdu hodný a ten "tajný rodinný nápoj" chutnal opravdu dobře. A moc mi pomohl, všechny potíže se vytratily jako mávnutím kouzelného proutku.

Ale...

Uvidíme se ještě někdy? Co na mne říká? Nejsem já jen ta "bicačka z posilovny a královna mejdanů?" Chce se se mnou ještě setkat?

Mnoho otázek, které mě nenechají v klidu spát.

Volný den, žádné povinnosti. Mohu se jen tak procházet lodí a pozorovat vesmír. Stejně jako v práci a to je na tom nádherné.

Většina lidí stále spí, jen pár se jich nechalo probudit.

Malý prosklený salónek, hvězdy a krásná zrzka z baru. Krásná a zrzka, bože co to dělám.

Pamatuji si ji z nečekané oslavy v dubnu, je nějaká bledá.

„Je Vám něco slečno?“

„Ne, to bude dobré“, chabý úsměv.

„Počkejte, něco vám přinesu“.

„Pijte, starý rodinný recept“.

„Dobré to je… Co je to?“ Usmála se.

„Pelyněk s bylinkami, rodinná receptura. Tajná.“ Usmál jsem se také.

Je opravdu moc krásná.

PROSINEC 2223

„Přistupte“ řekl předseda přijímací komise.

„Tak si to zrekapitulujeme: 33 let, 2 vysoké školy, stáže na raketoplánech, observatořích, skvělá doporučení, výborné pozorovací schopnosti.“

Přikývl jsem.

Co bude dál, pomyslil jsem si, jaké dotazy.

„Zdravotní testy také v pořádku, fyzička výborná, co civilní život? Vidím, svobodný, rodiče a bratr pracují na Marsu?

Ano, a příliš se nestýkáme, pomyslel jsem si - a je to opravdu důležité?

„A co vy? Nějaké rodinné plány, přítelkyně?“

Některá témata by měli být zakázaná, nechci právě teď řešit, s kým žít a zda se mi líbí více brunetky než zrzky.

Já chci letět ke hvězdám.

"Tak a teď si nabijeme vojáci naostro. Výcvik skončil. Vemte si rudě označené zásobníky s ostrou municí a půjdeme na to. A letíme hned, podíváme se na to, co jsem vás naučil."

"Četa A první, pohyb, do vznášedel."

Letíme.

"Jsme v oblasti Triangulity 1 a pálíme po všem co se pohne. Rozsekejte ty šmejdy."

"Cože, že tam vidíte i naše uniformy?"

"Sem říkal, že je to ostrej boj. Palte dál!"

"Vítězství musí být zbroceno krví."

Kontrolní důstojník se z hrůzou probouzí. Zatraceně, už se nebudu na žádný starý válečný film před spaním dívat. Naostro, do vlastních a dnes... Taková pitomost.

Zpráva o průběhu letu je zapsaná, ještě zaznamenám postavení hvězd a mám padla. A na hvězdy se dívám rád.

Je krásné vidět, co vesmír kolem vás čaruje. Co z něj září, tryská…

Díváte se na jeho hloubku, barvy... duši?

Ano, musí se to přepsat do vědecké řeči, do čísel a grafů, ale co na tom - krása tím nezmizí.

Krásu, tam venku, máme stále. A mnoho z nás, ji hledá všude, ale i u sebe…
A někdo také říká - zrcadlo - můj nejlepší příteli - krása jsem já.

A já, já říkám - hvězdy.

Ale tam v hloubi duše, přemýšlím, hledám - nechybí mi člověk?

Náš "koráb" se již značně ztišil.
Včerejší mejdan skončil dnes po poledni.
Jaký to zazrak...
"Čističi" již vše připravují zpět do původního sterilního stavu. Lidé se šťastní roztrousili do svých kajut spát.
Organizátoři této taškařice se s potutelnými úsměvy vytratili jako první.
A v nás ostatních zůstal příjemný pocit, že určitě brzy - někdy - příště, se zase s něčím novým, takovým "praštěným" přihlásí.

Světýlka označující jednotlivé ubikace se pomaličku propadají do tmy.
Je již po desáté večer a zůstalo svítit jen jediné.

Kontrolní důstojník 58 to zdá se stále nerozdýchal....
A mně se, navzdory všemu, do hlavy stále vrací otázka... Proč??

Cink. Ozvalo se lehce a místnost provoněla příjemná jarní vůně. Duben 2204. Líně jsem se protáhl a vyskočil z postele. Už jsem se moc těšil. Za chvíli opět uvidím hvězdy. Jedna ze skvělých povinností v práci kontrolního důstojníka. Otevřel jsem dveře a něco mne zarazilo. Co to? Nezvyklý hluk v pozadí. Teď a tady. Mám být sám, zkontrolovat let a jít spát. Cesta hvězdami bude ještě dlouhá.
Jdu dál. Hluk sílí. Je to ze společenské místnosti. Rozražené dveře. Vrávorající postavy. Hlasitá hudba. Co se to děje? Všechno je tak jinak! Já chci svůj klid. Bože, dej mi mé tiché hvězdy.