DMD č. 15. pro 15. 4. 2019. Téma: Nejzářivější hvězda

Elbereth darovala světu utopenému v temnotách první světla. Vzdálená, ale jasná jako drahokamy. První, co spatřili probuzení elfové kdesi v dalekých končinách, když byla země mladá.
Přesto ta nejjasněji planoucí hvězda nevzešla z její ruky.
Na konci Starých časů se zrodil hrdina korunovaný živoucím světlem, klenotem naplněným jasem Stříbrného stromu. Vstoupil na nebesa a stal se hvězdou, která až do skonání světa projasňovala noci jeho druhům ve vyhnanství.
Záři této hvězdy zachytily po mnoha dalších pokoleních ruce mocné a moudré Paní. V těžkých časech pak sestoupila do temnot pod zemí a osvítila strastiplnou cestu tomu, kdo nesl to nejtěžší břemeno.

Astrologové se k nim obracejí, aby mohli vyčíst z jejich záře budoucnost.
Námořníci u nich hledají směr.
Milenci jejich záři přenáší do očí svých vyvolených.

Hvězdy, miliardy jich září noční oblohou, dokud ta jediná, nám na Zemi určená, je nezastíní svým svitem.
Po ránu rozespalá vstává, lehounce odhánějíc cáry mlhy.
Na večer v červáncích ukládá svou rudou hlavu za obzor.
Ještě mladá, plná síly, řídí vše živé na té kuličce podivné, co kolem ní jako psík obíhá.
Náš život, naše zkáza. Tak tomu je a tak tomu jednou bude.
Od nás 149597870700 metrů vzdálená, hvězda nejkrásnější, nás hřející.
Naše Slunce.

„K samotné Valérii se nedostane každý. Bez doporučení a absolvování pohovoru můžeš na rozhovor zapomenout. Chtějí taky formulář potvrzený lékařem. A osobní prohlídka, ta je důkladná. Máš dvanáct otázek, musíš je poslat pět týdnů předem. Tým profesionálů je pečlivě zreviduje. O slavnou herečku a fotomodelku pečuje armáda vizážistek a kostymérek. Na nebezpečné scény má kaskadérky, na nepříjemné dublérky. Z každých deseti tisíc fotek se vyberou dvě nejlepší. Ty pak upraví Photoshop.“
„Tak co z toho je tedy vlastně ona?“
„Vůle jít přes mrtvoly. Ségra podváděla už jako malá v Člověče, nezlob se! Ale to bych tam nepsal. Soudit se umí.“

Její láska k Aragornovi už byla pouhou vzpomínkou, přesto se Eówyn nedokázala zbavit neklidu, když jí Smíšek oznámil, že budoucí královna dorazila do města.
"Netváříš se moc nadšeně," všiml si hned.
"Podle Aragornova popisu si představuji spíš zářící hvězdu než opravdovou ženu."
"Jenže Aragorn je zaláskovaný až po uši," pokrčil rameny Smíšek. "Viděl jsem hezčí hobitky."

***

Místo hvězdy byla Éowyn představena žena s rozcuchanými vlasy a jezdeckým oděvem.
"Konečně někdo, kdo se nebojí rychlých koní a meče v ruce! Bála jsem se, že budu ve městě zavřená jenom s gondorskými dámami."
"Vypadá to, že si budeme rozumět," usmála se Éowyn.

Je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat.
Kazatel 3;4

Veverušku zaujala ji kazatelna. Chtěla na ni vyšplhat.
„Tam bych radši nechodil,“ ozval se za ní Stopař, „pokud nechceš, aby ses zřítila dolů.“
Šplhat se na starou kazatelnu nebylo totiž úplně bezpečné. Alespoň rodiče to vždycky tvrdily svým dětem, nejspíše, aby z té výšky nespadly a neublížily si.
Veveruška nebyla malé dítě a nedala se. Z kazatelny byl pěkný rozhled po kostele. Jak tam stála, zbloudilý paprsek slunečního světla nalezl její zlatovlasou hlavinku a dívka zaplála jako ta nejzářivější hvězda.
Byl čas se užasle smát.

Minuty dvanáctého hodiny odtikávají a v kabinetě za sbírkami sedí čtveřice mužů. Všichni čtyři upřeně hledí na dřevěnou špulku omotanou černou nití.
Daniel po chvíli zdvihne hlavu a podívá se do spoře osvětleného depozitáře. Zdá se mu, že ve stínech rozeznává pohyb blankytné ektoplasmy.
V tom se přede dveřmi vynoří Siegfried.
„Pěkné pozdravení, přeji, páni učitelé a pane strážče,“ osloví osazenstvo kabinetu. Když mu všichni odpoví, pokračuje. „Mohl bych vás požádat o vrácení té špulky?“
Jaroslav přistrčí špulku Siegfriedovi, který ji uchopí.
„Naše blankytná hvězdička si hrála,“ vysvětluje strážný duch. „Ve štupování fuseklí zazářila.“
„C-cože?!“ Muži propuknou v hlasitý smích.

Harry se okamžitě rozhodl, že neuvede Teddyho jméno do protokolu. Byl rád, že mají nové informace o zavražděném lékouzelníkovi, ale kmotr v něm zvítězil nad bystrozorem.
Vždycky bral Teddyho jako vlastního syna a svým způsobem ho chápal.
Kdo z nich by si nepřál svět bez ozvěn Voldemorovy éry?

O pár dní později navštívil rozlehlou plán, kterou kdysi objevil, když hledal perfektní místo pro vzpomínky.
Zdálky slyšel klidné šumění moře.
Nad hlavou mu zářilo tisíce hvězd a Harry myslel na tu nejjasnější.
Posadil se do trávy a pohladil vyhřátý plochý kámen, který sem před lety umístil.
Sirius Black měl výročí úmrtí.

Obelix sedí na bobku a nudí se.
Zlodějka totiž vytrvale brání naloženého koníka, zatímco Asterix se pořád snaží vyřešit situaci bez krveprolití.
„Tak nám prozraď skutečného majitele zrcadla. Mohli bychom se s ním domluvit.“
„Pochybuju,“ šklebí se Vlčice. „Ale můžete to zkusit,“ ukáže dýkou za Galova záda.
Asterix se ohlédne po skřípění kol a nachází za sebou pyramidovitý trůn, který táhnou po cestě zástupy otroků.
„Skloňte se před královnou královen! Přichází Kleopatra, dcera Ptolemaia, nejmocnější vládkyně Egypta, nejhodnotnější spojenkyně Říma a nejzářivější hvězda nočního nebe!“
Asterix i Obelix hledí na pozlacený trůn, na jehož vrcholu se noblesně vztyčí krásná žena.

Dnes je to jedenáct let, co se u Farmářových narodil nejstarší synek. Problém byl, že se měl narodit až v půlce července. V prvních týdnech, kdy lékaři bojovali o jeho život se pro novopečené rodiče nejzářivější hvězdou a kotvou stala víra, Láska a naděje. Šestnáct dní na plicním ventilátoru, šedesát dní na kyslíku, krvácení do mozku, třikrát pneumothorax, po dvou a půl měsících přišel den propuštění. Jupí, konečně. Večer znovu hospitalizace. Po dalších čtrnácti dnech operace pylorostenózy.
Po operaci už řešili jen drobnosti a synek dělá všem velikou radost (tedy až na tu přicházející pubertu, že?).
Chvála Bohu za zázrak!

Neodpověděla. Namáhavě se postavila. Hrot meče opisoval její pohyb.
„Nechcete, abych přestal být zdvořilý.“
Mlčela, když jí brali zbraně.
„Jste nepředstavitelný zbabělec, Bertrande.“
Hlas stydl pohrdáním. Plavba pod falešnou vlajkou. Snaha přechytračit protivníka. Námořním uměním či lstí. Získat výhodu postavení. To k válce patřilo stejně jako smrt. Tohle byl špinavý tah.
„Historie se neptá, jak bylo vítězství dosaženo.“
Hedvábí sebedůvěry klouzající po povrchu.
Zajetí kapitána není vítězství. Ne bez lodi. Hvězdička naděje zamrkala. A sílila.
Že se Clifton dostal ke člunu.
Že pan Keith odhalil léčku. Odvedl Skřivánka do bezpečí.
Dokud neuvidí na zádi fregaty vlát cizí vlajku, nepřijme porážku.