Aldorma - Inkoustové stezky

Před cestou měli Sandrik s Robinem doslova romantické představy o tom, jak bude jejich putování probíhat. Jeden už měl před očima obraz hotové mapy a cestovatelské deníky, které bude vydávat. Druhý snil o dobrodružstvích, ve kterých bude za neohroženého hrdinu. Oba dva tak čekalo tvrdé setkání s realitou.

Během prvního měsíce se naučili nejen škrábat zeleninu, ale i stáhnout a vyvrhnout zvěř, aby si vůbec mohli uvařit jídlo. Zašívání děravého oblečení a štupování ponožek by dokázali zvládnout už poslepu. Jak je dřív každá nová práce štvala, teď jí vítali s nadšením. Stačilo soutěžit o to, kdo se ji naučí první.

Cestou jednoho ze strážných karavany bodl štír. Byl původem z kmene, kde muž nesmí dát najevo slabost a tak na jeho zranění přišli až ve chvíli, kdy se neudržel na nohou a padl do písku. Karavana se však nezastavila.

„Přeci ho tu nenechají chcípnout jak prašivého psa!“ vykřikl naštvaně Robin.

„Péče o něj by je stála mnoho sil,“ vysvětloval Brett. „Navíc, jemu už není pomoci. Můžeme mu maximálně podat jed a ukrátit mu trápení a bolestivou smrt.“

„A taky ho pohřbíme do písku,“ pronesl Sandrik, který by dříve byl proti. Nyní však sundal batoh a hledal bylinky na přípravu jedu.

Cesta pouští ubíhala pomalu a monotónně. Nasadil se šátek přes obličej, aby chránil před pískem a mohlo se vyrazit.

Robin si pomyslel, že je to příjemné. Skryl obličej a nemusel se tak namáhat nasazovat masku a předstírat emoce, které se od něj očekávali. Doposud byl v jejich výpravě za toho šaška, co nezkazil žádnou zábavu. Jenže už neměl sílu dál předstírat. Byla to role, kterou si vybral, protože co jiného mohl nabídnout? Sandrik měl své vědomosti. Brett životní zkušenosti.

„Sandriku, vadilo by, kdybych začal psát zápisky do deníku?“ zeptal se a byl rád, že může skrýt nadšení z kladné odpovědi.

Po pouštní bouři se karavana rozhodla pokračovat v cestě. Sandrik překvapeně sledoval, že se rozděluje na tři různé skupiny a každá hodlá vyrazit jinou cestou.

„Nejely tamty dívky s tou rodinou, co vyráží opačným směrem?“ zamyslel se nahlas.

„Lepší se ti pozorovací schopnosti,“ pochválil ho Brett.

„Ale pokulhává mé logické uvažování. Vůbec tomu nerozumím,“ zamračil se Sandrik.

„Jsou to pouštní kmeny. Nemohou si brát jen své členy. Musí k sobě přivést také novou krev. Jinak by zdegenerovali a nepřežili,“ pronesl klidně Brett.

Sandrik sice chápal, proč to dělají. Přesto se nemohl zbavit pocitu, že ty dívky jsou jen kusem dobytka.

Karavana nadále zůstávala v oáze. Sandrik toho využil, a za pomoci rukou i nohou se dokázal domluvit a nechat si radit s úpravami mapy, kterou se cestou snažil zakreslovat.

Robin volný čas trávil s muži tvořící ochranu karavany a učil se od nich nové způsoby boje. Po celou dobu ale přemýšlel, proč karavana nehodlá pokračovat v cestě. Páté noci se mu dostalo odpovědi.

Už navečer se začal zvedat vítr a kolem půlnoci je dostihla pouštní bouře. Škrábavý zvuk písku narážejícího na stanové plátno, skučení vichru a praskot lámajících se palem tvořilo ničící symfonii.

Nad ránem bouře ustala.
Karavana mohla vyrazit.

Nejprve se připilo na počest mrtvého kamaráda. Po několika doušcích na lačný žaludek se zapíjel pláč a depresivních myšlenek. Jak tekutina ubývala, a dno se blížilo, začalo se pít jen proto, že to pití bylo tak skvělé. A nakonec skončila lahev prázdná.

Sandrik se díval skrz hrdlo do lahve, jako by doufal, že tam najde ještě trochu toho lahodného moku.

„Hele, tři čárky!“ vyprskl smíchy, zatímco ukazoval před sebe. „HA! Dračí kouzlo! Když lahví takhle točíte a koukáte dovnitř, ty tři čárky se zvětšují.“

Trojice blížících se žen byla ochotná vydržet jejich hlasité nářky. Na hlasitou zábavu ale náladu neměly.

Slunce pomalu zapadalo, když se vrátili ke svému stanu. Robin sáhl do vaku a vytáhl láhev fíkové pálenky.

„Na dvoře bych tím nikoho neuctil. Tam pokud nenabídneš o harrenské rudé, tolluskou whisky či adarskou medovinu, nikdo to nepovažuje za vhodný přípitek. Ale co je nám do šlechty, která neví nic o životě a své boje svádí o to, kdo si bude moci pochutnat na drolícím se pečivu bez valné chutě? Je to svět odtržený od světa, kde dceru prodáš nepříteli za příslib klidu zbraní, kterému nevěříš. Ne, ti jsou chudáci a netuší, co je to přátelství, na které teď připíjím.“

Robin se Sandrikem a několika muži vyrazili Brettovi na pomoc. Na místě zjistili, že zbytečně.

Robin se díval na Brettova záda otřásající se tichým pláčem. Chtěl ho jít utěšit, ale Sandrik ho chytl za rameno.

„Nech ho. Potřebuje být sám,“ pronesl tiše. Robin ho však neposlouchal. Setřásl Sandrikovu dlaň, došel k Brettovi a jen se vedle něj posadil.

Brett se mu zadíval do očí, ale nic neřekl. Robin jen zavrtěl hlavou. Nechtěl nic slyšet. Nepotřeboval podrobný popis toho, co se událo. Jen tu byl pro svého přítele. Po chvíli se k nim přidal i Sandrik a mlčky hleděli na obzor.

Brett seděl vedle Kopra s pohledem upřeným do dáli. Doposud mu šlo o jediné – nenechat se zabít. Udělal pro to všechno. Teď se snažil odehnat myšlenku, že aby přežil, bude muset Kopra zabít.

„Vždycky jsi vtipkoval, že tě jednou přivedu do hrobu,“ pronesl smutně k ležícímu tělu. „Měl ses vsadit. Vyhrál bys.“

Nechtěl to udělat, ale musel. Musel chránit sebe a své přátele. Sevřel nůž pevně v ruce a naklonil se nad Kopra.

„Nechť nad tebou draci bdí,“ zašeptal a probodl mu srdce.

V ten moment nezabil jen Kopra, ale i část sebe samého.
Po mnoha letech se Brett rozbrečel.

Sandrika okouzlila vůně linoucí se z kotlíku. Bezmyšlenkovitě se naklonil, aby se mohl zhluboka nadechnout té lahodné vůně. Ani si nevšiml, že se nad kotlíkem sklání mladá žena, aby zamíchala obsah. Dotkli se uchy a oba rozpačitě ustoupili.

Omlouval se jí, ale ona jeho jazyku nerozuměla.
Něco mu říkala, ale z jejího nářečí dokázal pochytit jen pár slov.
Po chvíli se mezi nimi rozhostilo trapné ticho.

Netrvalo však dlouho. Najednou se k nim přiřítil Robin a chrlil ze sebe jednu větu za druhou. Sandrik s obtížemi pochytil, co se mu přítel snaží říct.
Brett byl v nebezpečí a potřeboval pomoc.